2 VSOL 951/2013-A-13
KSBR 37 INS 22680/2013 2 VSOL 951/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka FINCO, spol. s r.o.-v likvidaci, se sídlem Zaoralova 2833/1a, 628 00 Brno, identifikační číslo 494 33 831, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.8.2013, č. j. KSBR 37 INS 22680/2013-A-6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech usnesení uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 7.8.2013 se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Dlužník však nedisponuje pohotovými finančními prostředky, případně dostatečnými prostředky k hrazení nákladů řízení, proto mu soud podle ust. § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), uložil zálohu v maximální výši 50.000 Kč, když minimální odměna insolvenčního správce při konkursu činí 45.000 Kč bez DPH a hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Předně namítal, že výše poplatku je zcela nepřiměřená majetkovým poměrům dlužníka, neboť dlužník nemá žádné finanční prostředky a nedisponuje ani žádným zpeněžitelným majetkem, z něhož by bylo možné poplatek uhradit. Již z návrhu je zřejmé, že dlužník má nedostatek majetku (je zcela nemajetný). Z předložených listin je zcela zřejmý úpadek dlužníka a jmenování insolvenčního správce není namístě. Navrhl, aby byl pokračování-2-osvobozen od placení zálohy na náklady insolvenčního řízení a návrh dlužníka byl pro nedostatek majetku zamítnut, když majetek dlužníka nepostačuje k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 až 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

V posuzované věci podal dlužník insolvenční návrh u Krajského soudu v Brně dne 15.8.2013. Tvrdil, že je v úpadku z důvodu platební neschopnosti i předlužení, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, zastavil platby svých peněžitých závazků, závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu majetku. Zdůraznil, že nemá žádný movitý či nemovitý majetek, a proto majetek dlužníka nebude postačovat ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Likvidátor dlužníka JUDr. Pavel Knitl prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka s negativním výsledkem. Dále uvedl, že má 3 věřitele se závazky celkem 179.247,40 Kč, všechny jsou splatné. S odkazem na povinnost ve smyslu ust. § 98 IZ navrhl, aby insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs.

Na základě shora popsaného stavu věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník nemá žádné finanční prostředky, a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování, bude-li nějaký majetek dohledán. Není ani vyloučeno, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá žádný majetek, tedy ani dostatek finančních prostředků, ze kterých by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Podle ust. § 98 pokračování-3-odst. 1 a 2 IZ byl totiž dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje částku 50.000 Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

K požadavku dlužníka, aby soud insolvenční návrh zamítl pro nedostatek majetku, odvolací soud uvádí, že tento postup v přezkoumávané věci není možný. Rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku ve smyslu ust. § 144 odst. 1 IZ je totiž podmíněno řadou přesně stanovených předpokladů, které musí být splněny kumulativně. Dlužník přitom nesplňuje hned první dvě základní podmínky. Nebyl zrušen rozhodnutím soudu, ale rozhodnutím společníka (§ 144 odst. 1 písm. a/ IZ), a likvidátor dlužníka nebyl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců (§ 144 odst. 1 písm. b/ IZ).

Pro úplnost považuje odvolací soud za nutné závěrem uvést, že účelem insolvenčního zákona není vytváření podmínek pro výmaz nefunkčních obchodních společností z obchodního rejstříku (srovnej například závěry Nejvyššího soudu uvedené v jeho usnesení č. j. KSOS 33 INS 14163/2010, 29 NSČR 48/2011-A-33). Výklad, který nepřipouští rozhodnutí dle ust. § 144 IZ pro subjekty, které nesplňují všechny v něm stanovené podmínky, je zcela v souladu se smyslem insolvenčního zákona. Ostatně novelou insolvenčního zákona č. 294/2013 Sb., která má nabýt účinnosti 1.1.2014, se institut zamítnutí návrhu insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku ruší. Důvodová zpráva k bodu 74 zákona, kterým je novelizován § 104 IZ, uvádí, že je očividné, že úpravou obsaženou dosud v § 144 IZ byly sledovány jiné cíle než zájem na vedení insolvenčního řízení ohledně majetku konkrétního dlužníka. Vzhledem k tomu, že návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (jenž má nabýt účinnosti 1.1.2014) přenáší úpravu obsaženou dosud v § 144 IZ na rejstříkové soudy (a ozřejmuje tak skutečný smysl postupů podle § 144), není již zapotřebí řešit danou problematiku v insolvenčním řízení zaváděním nesystémového institutu zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku .

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné. Proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. pokračování-4-

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu