2 VSOL 95/2012-A-10
KSOS 31 INS 601/2012 2 VSOL 95/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Čajkovského 2020/11, 734 01 Karviná-Mizerov, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 26.1.2012 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.1.2012, č.j. KSOS 31 INS 601/2012-A-3,

takto:

Usnesení insolvenčního soudu se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále též jen insolvenční soud či soud ) uložil dlužnici povinnost zaplatit ve lhůtě sedmi dnů od jeho právní moci zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000,-Kč na označený účet.

Na odůvodnění uvedl, že podle insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, podaného dne 10.1.2012, má dlužnice 11 peněžitých závazků ve výši celkem 815.041,17 Kč, z nichž závazky z podnikání činí 473.862,20 Kč, přitom většina závazků je po splatnosti déle než 30 dnů a velkou část z nich není schopna splácet již déle než 3 měsíce po splatnosti. Dlužnice vlastní základní vybavení domácnosti a podíl ve výši ideální 1/2 na bytu, který se nachází v Karviné. Dlužnice v době podání insolvenčního návrhu podniká. Na základě těchto tvrzení soud, s odkazem na ustanovení § 389 odst. 1 insolvenčního zákona a usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 21.4.2009, uzavřel, že úpadek dlužnice není řešitelný oddlužením, neboť dlužnice není osobou, která není zákonem považována za podnikatele a zároveň nemá závazky vzešlé z jejího podnikání. Proto je důvodný předpoklad, že insolvenční návrh je podán někým, kdo k tomu není oprávněn, bude odmítnut dle § 390 odst. 3 IZ a ve smyslu § 396 odst. 1 IZ bude rozhodnuto o řešení úpadku dlužnice konkursem. Z návrhu dlužnice vyplývá, že má majetek zanedbatelné hodnoty a vlastní podíl na nemovitosti, s jejímž zpeněžením budou spojeny náklady. Proto soud považuje složení zálohy za nezbytné, jejím účelem je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po zjištění úpadku do doby, než bude možno jeho náklady hradit ze zpeněžení alespoň části majetkové podstaty. Výši zálohy soud určil s přihlédnutím k výši minimální odměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000,-Kč (vyhláška č. 313/2007 Sb.) a s tím, že v průběhu konkursního řízení lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že se nachází v platební neschopnosti a jako podnikatelka je povinna podle zákona podat insolvenční návrh. Ten podala, aniž by v něm navrhla způsob řešení úpadku a není pravdou, že podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, jak uvedl insolvenční soud v odůvodnění napadeného usnesení. Dlužnici je známo, že v jejím případě může soud řešit úpadek pouze konkursem. Vzhledem k tomu, že nemá pohotové finanční prostředky (proto podala insolvenční návrh) není v jejích možnostech zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Proto se domáhá zrušení napadeného usnesení odvolacím soudem.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále též jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 389 odst. 1 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenčnímu soudu byl dne 10.1.2012 doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, který dlužnice podala na příslušném formuláři zveřejněném na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, v jehož bodě 06 zaškrtla, že podává insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a žádá, aby soud rozhodl o jejím úpadku. Mimo skutečnosti osvědčující její úpadek, jak jsou rekapitulovány v odůvodnění napadeného usnesení, uvedla, že do finančních problémů se dostala v roce 2009, kdy ji byl vypovězen nájem z provozovny tanečnice v Orlové . Od té doby se její příjmy z podnikání značně snížily, nestačí na splácení všech úvěrů a závazků, které jsou vymáhány v exekuci, a jiné zaměstnání se dlužnici nedaří nalézt. Podle bodu 08 nenavrhla způsob oddlužení, v bodě 17 návrhu uvedla, že její podíl ve výši ideální 1/2 na bytu v Karviné je předmětem smluvního zástavního práva a v bodě 19 návrhu označila zajištěný závazek ze smlouvy o úvěru vůči věřiteli TGI Money a.s. ve výši 175.638,70 Kč.

Odvolací soud předně nesouhlasí s námitkou dlužnice, že nepodala návrh na povolení oddlužení. Insolvenční návrh lze podat samostatně a žádat pouze zjištění úpadku, aniž by insolvenční navrhovatel navrhl, jakým způsobem má být úpadek řešen. To však dlužnice neučinila, protože jej podala spolu s návrhem na povolení oddlužení (na příslušném formuláři) a požádala, aby soud zjistil její úpadek a řešil jej tak, že povolí oddlužení (způsob řešení úpadku). Oddlužení může být provedeno formou splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty. To, že dlužnice nenavrhla, o jakou formu oddlužení žádá, nic nemění na tom, že dlužnice oddlužení jako způsob řešení úpadku navrhla. Pokud dlužnice dostatečně nerozlišuje insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení, nemá to pro závěr o tom, že návrh na oddlužení podala, ani pro posuzování její aktivní legitimace k jeho podání, žádný dopad.

V odvolání dlužnice nerozporuje závěr soudu prvního stupně, že její případný úpadek je řešitelný pouze konkursem. Důvod jejího odvolání spočívá v námitce, že nemá finanční prostředky k zaplacení zálohy. Tato námitka je však zcela bez právního významu, neboť, jak vyplývá z § 108 odst. 1 IZ, jedinými hledisky, která soud při posuzování, zda je třeba uložit insolvenčnímu navrhovateli zaplatit zálohu, zkoumá, je potřeba krytí nákladů insolvenčního řízení a to, zda prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak. Ostatně povinnost podat insolvenční návrh včas (tedy v době, kdy má k dispozici prostředky na krytí nákladů insolvenčního řízení) dlužníkovi stanoví insolvenční zákon v ust. § 98.

Závěr, že v této věci je třeba náklady insolvenčního řízení krýt ze zálohy, vyplývá již ze skutečnosti, že dlužnice nemá k dispozici pohotové finanční prostředky. Proto je zcela správná úvaha insolvenčního soudu, že přinejmenším náklady, potřebné v prvních fázích insolvenčního řízení po zjištění úpadku, je třeba pokrýt ze zálohy. Ohledně určení výše zálohy je významné, že dlužnice má majetek, který zřejmě bude v insolvenčním řízení zpeněžován (minimálně podíl na bytové jednotce). Již z tohoto faktu vyplývá, že odměna insolvenčního správce v insolvenčním řízení bude činit minimálně 45.000,-Kč, neboť to je částka, stanovená v § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., jako minimální odměna insolvenčního správce v případě, že v konkursu je zpeněžován majetek. Vzhledem k tomu, že o výši výtěžku zpeněžení podílu na bytové jednotce nelze v této fázi řízení spekulovat, je správná i úvaha, že zálohy bude třeba i jako záruky úhrady konečných nákladů insolvenčního řízení. Odvolací soud se proto s insolvenčním soudem ztotožnil i v závěru, že zálohu je třeba určit v maximální možné výši 50.000,-Kč.

Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení insolvenčního soudu podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 26. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu