2 VSOL 95/2011-A-11
KSBR 29 INS 792/2011 2 VSOL 95/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem 696 74 Velká nad Veličkou 386, o insolvenčním návrhu věřitele SMART HYPO s.r.o., se sídlem Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, IČ: 27 77 40 82, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.1.2011, č.j. KSBR 29 INS 792/2011-A-5,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele pro neprojednatelnost dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen IZ ). Na odůvodnění uvedl, že návrh neobsahuje všechny podstatné rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek, neboť neobsahuje skutečnosti, ze kterých vyplývají závazky dlužníka vůči minimálně dvěma různým věřitelům. Bez termínů splatnosti závazků vůči jednotlivým věřitelům a označení těchto věřitelů nemůže soud posoudit, zda dlužník je či není v úpadku. Věřitel své tvrzení, že dalším věřitelem s pohledávkami po splatnosti je GORASAN COMPANY LIMITED a že lze předpokládat, že soudní exekutor JUDr. Petr Kocián má za dlužníkem taktéž neuhrazenou pohledávku, nijak nedokládá a dále nerozebírá.

Z takto vylíčených skutečností nemůže být podle soudu prvního stupně osvědčen úpadek dlužníka a uvedená vada brání pokračování v řízení.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Tvrdil, že v návrhu jednoznačně a konkrétně označil dalšího věřitele, který má za dlužníkem taktéž pohledávku po splatnosti a označil dalšího potenciálního věřitele. Více věřitel svým šetřením, v rámci omezených možnosti daných mu právními předpisy, zjistit nemohl. Namítal, že pokud soud prvního stupně, byť nepřímo řečeno , požaduje potvrzení třetích osob o sdělení stavu či výše pohledávky za dlužníkem, porušuje tím předpisy týkající se ochrany osobních údajů. Věřitel zjistil, že na majetek dlužníka je vedena exekuce soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, z čehož lze důvodně předpokládat, že tento bude mít za dlužníkem taktéž neuhrazenou pohledávku, přičemž věřiteli se nepodařilo zjistit existenci takovéto pohledávky. Proto byl jmenovaný soudní exekutor v návrhu označen jako další možný věřitel. V kontextu uvedeného měl věřitel za to, že dalšího dlužníkova věřitele označil v souladu s požadavky kladenými insolvenčním zákonem. Poukazoval na ust. § 86 IZ, podle něhož je insolvenční soud povinen provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než byly účastníky navrhovány, jakož i na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.6.2010, sen. zn. 2 VSPH 283/2010-A-14. Vyslovil názor, že insolvenční soud, má-li pochybnosti o četnosti věřitelů, je povinen obstarat si další důkazy sám.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud poté, co shledal, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž by nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání insolvenčního věřitele není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele, došlým soudu prvního stupně dne 19.1.2011. Věřitel v návrhu předně stručně popsal okolnosti vzniku jeho tvrzené pohledávky za dlužníkem ve výši 678.767,-Kč. Dále uvedl, že tato pohledávka splňuje požadavky § 3 odst. 1 písm. b) a § 3 odst. 2 písm. b) IZ, neboť poslední úhradu svého již splatného závazku dlužník provedl dne 5.10.2009. Dalším dlužníkovým věřitelem s pohledávkami po splatnosti je podle zjištění navrhujícího věřitele GORASAN COMPANY LIMITED, Limassol. Z výpisu z katastru nemovitostí dále zjistil, že na majetek dlužníka je vedena exekuce, pročež lze přepokládat, že soudní exekutor vedoucí exekuci (JUDr. Petr Kocián, exekutorský úřad pro Brno-venkov) má za dlužníkem též neuhrazenou pohledávku po splatnosti. Z uvedených tvrzení věřitel dovozoval, že je dlužník v úpadku, neboť není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky vůči více oprávněným věřitelům.

Podle § 103 odst. 1 věty první IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popř. označení jejich zástupců.

Podle § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Ustanovení § 103 odst. 3 IZ stanoví, že insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit ( platební neschopnost ). Podle odst. 2 se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka.

Odvolací soud má za to, že i při posuzování náležitostí věřitelského návrhu lze vyjít se závěrů uvedených Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 88 v roce 2010, byť je dovolací soud formuloval výslovně pouze pro insolvenční návrh dlužníka, který není podnikatelem. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se i u věřitelských návrhů rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

I věřitelský insolvenční návrh tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti. Odvolatel sice ve svém návrhu označil zahraniční právnickou osobu, již považuje za věřitele, jakož i soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, kterého označil za potenciálního věřitele, avšak již neuvedl další konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že tyto osoby (či alespoň jedna z nich) mají za dlužníkem peněžité pohledávky po dobu delší 30 dnů po splatnosti. Bez uvedení alespoň předpokládané výše jejich pohledávek a údaje o jejich splatnosti, příp. jiných údajů, z nichž lze na to, že pohledávky těchto osob jsou déle než 30 dnů po splatnosti, alespoň usuzovat (např. data vydání vykonatelného rozhodnutí), nelze mít za naplněný již znak úpadku dle ust. § 3 odst. 1 písm. b) IZ. Rovněž tak se navrhující věřitel mýlí, pokud v návrhu uvádí, že existence jeho tvrzené pohledávky může (sama o sobě) založit domněnku platební neschopnosti dlužníka dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ. Ta je založena teprve v případě, pokud je osvědčeno, že dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti peněžité závazky alespoň vůči dvěma svým věřitelům.

Zcela liché jsou pak námitky věřitele, že je soudem prvního stupně nepřímo nucen porušovat právní předpisy, pokud by si měl od třetích osob opatřovat potvrzení o závazku dlužníka. Věřitel, na rozdíl od dlužníka, nemá povinnost podat insolvenční návrh. Pokud není nucen k zahájení insolvenčního řízení, je zcela na něm, jak bude při vymáhání své tvrzené pohledávky za dlužníkem postupovat. Rozhodne-li se podat insolvenční návrh, musí tak činit při vědomí platné právní úpravy, která-co do povinnosti vylíčit rozhodující skutečnosti, jež osvědčují úpadek dlužníka-nečiní rozdíl mezi návrhem dlužnickým a věřitelským, z čehož rezultuje závěr, že k podání návrhu může věřitel odpovědně přistoupit pouze tehdy, disponuje-li potřebnými údaji o dalších věřitelích dlužníka a jeho schopnosti hradit splatné závazky. Nelze přehlédnout, že platná úprava spojuje se zahájením insolvenčního řízení v ust. § 109 a násl. IZ významné účinky, z čehož lze dovodit, že insolvenční navrhovatelé by měli k podávání návrhu přistupovat pouze za situace, jsou-li s to vyhovět náležitostem kladeným na insolvenční návrhy ust. § 103 IZ. Tomu ostatně odpovídá i judikatura, která se ustálila na závěru, že vady insolventního návrhu lze odstranit pouze do doby, než insolvenční soud rozhodne o odmítnutí návrhu dle ust. § 128 odst. 1 IZ (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPH 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008-A, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11 v roce 2009).

Nedůvodný je i poukaz věřitele na ust. § 86 IZ a v této souvislosti zmiňované usnesení Vrchního soudu v Praze. Vyšetřovací zásada, vtělená do označeného ustanovení, se váže až k té fázi řízení, kdy insolvenční soud poté, co dospěje k závěru o aktivní legitimaci věřitele (o doložení jeho tvrzené pohledávky za dlužníkem), zkoumá existenci dlužníkova úpadku. Aby však insolvenční soud vůbec mohl přistoupit k dokazování dlužníkova úpadku, při němž není vázán návrhy účastníků, musí mít k dispozici projednatelný insolvenční návrh. Dokazováním nelze odstraňovat vady návrhu. Naopak z ust. § 128 odst. 1 jednoznačně plyne, že v případě, kdy insolvenční návrh trpí vadami, které brání věcnému projednání návrhu, je povinností insolvenčního soudu bezodkladně takový návrh odmítnout, aniž by činil další úkony.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Věřitel nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, avšak dlužnici v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ) k Nevyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

V Olomouci dne 31. května 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu