2 VSOL 949/2014-A-27
KSOS 25 INS 9268/2014 2 VSOL 949/2014-A-27

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka VIVA SPOL. S R. O., se sídlem Kelč 243, PSČ 756 43, identifikační číslo 410 84 853, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 25 INS 9268/2014-A-22 ze dne 28.7.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že usnesením č. j. KSOS 25 INS 9268/2014-A-7 ze dne 7.5.2014 uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000 Kč. Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. KSOS 25 INS 9268/2014, 2 VSOL 549/2014-A-18 ze dne 18.7.2014 toto usnesení změnil tak, že povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení se dlužníku neukládá. V insolvenčním návrhu dlužníka nejsou uvedeny dostatečné skutečnosti osvědčující jeho úpadek ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Z návrhu dlužníka a jeho příloh je sice zřejmé, že má více věřitelů (nejméně dva), avšak není zřejmé, že vůči těmto věřitelům má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit z důvodu, že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo že tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dlužník v návrhu pouze obecně uvedl, že není schopen hradit své splatné závazky a že v současné době má více věřitelů, u nichž je s úhradou splátek více jak 30 dnů po splatnosti, přičemž většina závazků je z obchodního styku (tyto nijak nespecifikoval), které jsou delší dobu po splatnosti. Taková tvrzení nelze shledat dostatečnými konkrétními tvrzeními, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník je v platební neschopnosti. Soud proto podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužníka odmítl pro vady, pro které nelze pokračovat v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že na výzvu soudu doplnil insolvenční návrh o seznam majetku a seznam závazků, následně byl vyzván k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, k jeho odvolání bylo usnesení o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení změněno tak, že tato povinnost se mu neukládá. Poukázal na to, že odvolací soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že jeho insolvenční návrh trpí vadami, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, a proto je odůvodněn postup pro odmítnutí jeho insolvenčního návrhu. Na základě toho soud prvního stupně jeho insolvenční návrh odmítl. Odůvodnění usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soud však nezohledňuje výzvu insolvenčního soudu ze dne 10.4.2014 a doplnění insolvenčního návrhu na základě této výzvy, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 22.4.2014. V rámci tohoto doplnění byl doložen seznam závazků, seznam majetku, a proto veškeré skutečnosti osvědčující jeho úpadek byly doloženy a z těchto listin bylo možno dovodit jeho platební neschopnost. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil, případně změnil tak, že se jeho insolvenční návrh neodmítá.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 3.4.2014 insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V návrhu uvedl, že podle výsledovky ke dni 31.12.2013 se svým podnikáním dostal do ztráty ve výši 2.268.000 Kč, posléze zjistil, že již není schopen hradit své splatné závazky. V současné době má více věřitelů, u nichž je s úhradou splátek více jak 30 dnů po splatnosti, většina závazků z obchodního styku je již delší dobu po splatnosti. K tomu odkázal na detailní rozpis uvedený v sestavě přijatých faktur ze dne 13.3.2014. Dále uvedl, že jeho celkové závazky činí přibližně 16.500.000 Kč, že je po splatnosti s úhradou daňových závazků vůči finančnímu úřadu, závazků vůči zdravotním pojišťovnám z titulu neuhrazeného pojistného na veřejné zdravotní pojištění a vůči České správě sociálního zabezpečení z titulu neuhrazeného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní sociální politiku. K tomu odkázal na listiny doložené v příloze návrhu. K návrhu dlužník doložil seznam závazků, ve kterém prohlásil, že tento seznam je úplný a správný a podepsal jej, závazky v seznamu specifikoval tak, že bez bližších údajů uvedl závazky z obchodního styku (neuhrazené faktury) v celkové výši 2.054.654 Kč, ke kterým odkázal na obratovou předvahu a sestavu přijatých faktur v přílohách č. 1 a č. 81, dále jako další závazky (neuhrazené mzdové nároky, nájemné, daňové povinnosti, pojistné, smlouvu o úvěru, půjčky, faktury a jiné závazky), ke kterým odkázal na obratovou předvahu v příloze č. 1. Usnesením č. j. KSOS 25 INS 9268/2014-A-3 ze dne 10.4.2014 byl dlužník soudem prvního stupně vyzván, aby mimo jiné doplnil seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů tak, že řádně označí všechny osoby (u právnických osob názvem, sídlem a identifikačním číslem, u fyzických osob jménem, bydlištěm, případně adresou podnikání), o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, výslovně uvede, jsou-li jeho věřitelé osoby jemu blízké, uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč, zvlášť uvede věřitele, u kterých je mu známo, že vůči němu mají či uplatňují právo na uspokojení ze zajištění. Současně byl dlužník poučen, že nebude-li návrh ve stanovené lhůtě řádně doplněn, bude insolvenční návrh odmítnut. Na tuto výzvu soudu dlužník reagoval podáním doručeným soudu prvního stupně dne 22.4.2014, kterým mimo jiné doložil seznam závazků, ve kterém označil své závazky pod č. 1 až č. 66 jako závazky nezajištěné, z toho pod č. 3 až č. 27 závazky vůči fyzickým osobám, které označil toliko příjmením a křestním jménem, případně příjmením a prvním písmenem křestního jména, u všech závazků uvedl právní důvod vzniku, jejich výši a splatnost (v jednotlivých měsících 2012, 2013 a 2014).

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010). Závěry formulované v usnesení sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 lze bez dalšího převzít také pro účely posouzení insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který je podnikatelem. U dlužníka, který je podnikatelem, se však (navíc) rozhodujícími skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí i vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník je předlužen, tedy, že dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků (lhostejno, zda splatných nebo nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku. K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 26/2011).

V přezkoumávané věci odvolací soud přisvědčuje soudu prvního stupně v tom, že insolvenční návrh dlužníka má vady bránící pokračování v insolvenčním řízení, a proto je odůvodněn postup k jeho odmítnutí. Insolvenční návrh dlužníka podaný dne 3.4.2014 podle odvolacího soudu totiž nebyl projednatelný, neboť v něm nebyly uvedeny dostatečné skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, když dlužník v návrhu neuvedl žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit jeho platební neschopnost. Přitom k povinné příloze-seznamu majetku doloženému k tomuto návrhu nebylo možno přihlédnout, neboť neobsahoval zákonem stanovené náležitosti (§ 104 odst. 3 IZ). Z tohoto insolvenčního návrhu sice bylo zřejmé, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), avšak nebylo zřejmé, že vůči těmto věřitelům má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit z důvodu, že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Pouhé obecné tvrzení, že není schopen hradit své splatné závazky, že v současné době má více věřitelů, u nichž je s úhradou splátek více jak 30 dnů po splatnosti a většina závazků z obchodního styku je již delší dobu po splatnosti, nelze shledat dostatečnými konkrétními tvrzeními, z nichž by bylo možno dovodit platební neschopnost dlužníka. Soud prvního stupně proto měl správně insolvenční návrh dlužníka bez dalšího odmítnout podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ. Přestože soud prvního stupně nesprávně vyzval dlužníka k doplnění takto vadného insolvenčního návrhu o zákonem stanovené přílohy, mimo jiné o seznam závazků, ani poté dlužník nepředložil tuto přílohu obsahující všechny zákonem stanovené náležitosti podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, byť byl o tom ve výzvě ze dne 10.4.2014 konkrétně poučen. Dlužník byl soudem prvního stupně totiž poučen o tom, jak má označit všechny své věřitele (právnické i fyzické osoby), a to u fyzických osob uvedením jména, bydliště, případně adresy podnikání. Dlužník však v seznamu závazků pod č. 3 až č. 27 nedostatečně označil své věřitele-fyzické osoby, když neuvedl jejich bydliště, případně úplné jméno. Z tohoto důvodu je dán důvod pro odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné, byť z jiných důvodů, podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu