2 VSOL 948/2015-A-16
KSBR 44 INS 18371/2015 2 VSOL 948/2015-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Jakuba anonymizovano , anonymizovano , bytem Radniční 1148, 783 01 Frýdek-Místek, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně, č. j. KSBR 44 INS 18371/2015-A-6 ze dne 11. 8. 2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníkovi povinnost zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným insolvenčnímu soudu dne 15. 7. 2015, domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 16. 7. 2015 (č. d. A-4) byl dlužník vyzván, aby ve lhůtě do sedmi dnů od doručení tohoto usnesení doplnil svůj návrh na povolení oddlužení tak, že příslušnými listinami (např. kopiemi výplatních pásek, mzdovými listy, důchodovými výměry) doloží výši svých čistých příjmů za roky 2012 až 2014 a leden až červen roku 2015. Dlužník byl zároveň poučen o možném odmítnutí návrhu na povolení oddlužení v případě, pokud výzvě insolvenčního soudu nevyhoví. Toto unesení bylo dlužníkovi doručeno dne 20. 7. 2015 a dlužník na něj reagoval podáním ze dne 31. 7. 2015 (č. d. A-5). Doručil však toliko doklady k výši svého invalidního důchodu, ačkoliv z návrhu na povolení oddlužení vyplývá, že v předmětném období měl i další příjmy. Na základě této skutečnosti dospěl insolvenční soud k závěru, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude dle § 393 odst. 3 insolvenčního zákona odmítnut a na jeho majetek bude prohlášen konkurs (§ 396 IZ). S ohledem na skutečnost, že dlužník dle seznamu majetku nedisponuje pohotovými finančními prostředky, je třeba uložit mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 1, 2 insolvenčního zákona. Při stanovení její výše přihlédl insolvenční soud k výši minimální odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem, která činí částku 45.000 Kč bez DPH, a k další nákladům, jež budou v průběhu řízení insolvenčnímu správci nepochybně vznikat (hotové výdaje). S ohledem na uvedené skutečnosti proto stanovil výši zálohy na náklady insolvenčního řízení na částku 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že doklady o svých příjmech již doložil spolu s insolvenčním návrhem, když předložil pracovní smlouvy a mzdové výměry, neboť byl nově zaměstnán a výplatní pásky a mzdové listy tak neměl k dispozici. Výši zálohy na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000 Kč pak považuje za likvidační, neboť jí není schopen bez dalších půjček uhradit.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 392 odst. 1 písm. b) IZ musí dlužník k návrhu na povolení oddlužení připojit listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky.

Dle § 393 odst. I IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést.

Z ustanovení § 393 odst. 2 IZ vyplývá, že podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti.

Podle § 393 odst. 3 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Z ustanovení § 396 IZ vyplývá, že pokud insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Insolvenční soud v projednávané věci správně zjistil skutkový stav, na který odvolací soud odkazuje a dále pouze doplňuje, že z návrhu na povolení oddlužení ze dne 15. 7. 2015 (č. d A-1) a z přílohy č. 9 k návrhu na povolení oddlužení (č. d. A-4) zjistil, že dlužník ve vztahu ke svým příjmům uvedl, že jeho čistý příjem činil v roce 2012 částku 36.588 Kč, v roce 2013 částku 36.984 Kč, v roce 2014 částku 37.176 Kč a v roce 2015 částku 22.365 Kč. O jaký konkrétní příjem se jednalo, však dlužník neuvedl a výši příjmu nedoložil s tím, že se mu nepodařilo doklady zajistit. V seznamu majetku (příloha č. 6) dlužník uvedl pouze movité věci v celkové hodnotě 7.500 Kč. Na výzvu insolvenčního soudu obsaženou v usnesení ze dne 16. 7. 2015 (č. d. A-4) dlužník následně předložil opis příjmů ze dne 31. 7. 2015 vyhotovený Okresní správou sociálního zabezpečení Brno-venkov (č. d. A-5). Z této listiny vyplývá, že výše invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně vypláceného dlužníkovi činí aktuálně částku 3.195 Kč, když mu z tohoto titulu byla vyplacena v roce 2012 částka 56.937 Kč, v roce 2013 částka 53.543 Kč, v roce 2014 částka 66.745 Kč a v roce 2015 za období od ledna do června 2015 částka 19.170 Kč.

Jiné příjmy za období od roku 2012 do června roku 2015 dlužník i přes výzvu nedoložil, přestože insolvenčnímu soudu předtím (spolu s návrhem na povolení oddlužení) předložil dohodu o pracovní činnosti ze dne 14. 5. 2015 uzavřenou se společností Randstad s.r.o. na dobu od 15. 5. 2015 do 31. 12. 2015, když příjem z této dohody měl být použit pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Konkrétní výši příjmu z této dohody pak dlužník nedoložil ani dodatečně ve svém podání ze dne 23. 10. 2015 (č. d. A-14).

Za této situace dospěl odvolací soud ve shodě se soudem insolvenčním k závěru, že dlužník i přes výzvu a řádné poučení nesplnil svoji povinnost doložit listinami výši svých příjmů za poslední tři roky uloženou mu v ustanovení § 392 odst. 2 písm. b) IZ. S ohledem na tuto skutečnost nelze v řízení o návrhu na povolení oddlužení pokračovat, neboť není známa výše příjmů dlužníka a nelze proto kvalifikovaně posoudit, zda dlužník podmínky pro povolení oddlužení splňuje či nikoliv. Odvolací soud je pak stejně jako soud insolvenční přesvědčen, že za této situace je jediným možným řešením úpadku dlužníka konkurs (§ 396 IZ), neboť jeho návrh na povolení oddlužení bude s odkazem na ustanovení § 393 odst. 3 IZ odmítnut.

Insolvenční soud také nepochybil, pokud v případě dlužníka, který nemá pohotové finanční prostředky, dovodil potřebu uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000 Kč, když účel a smysl zálohy vysvětlil v odůvodnění napadeného usnesení a uloženou výši zálohy správně zdůvodnil.

Námitka dlužníka, že na zaplacení uložené zálohy na náklady insolvenčního řízení nemá dostatek finančních prostředků, není pro posouzení věci právně významná. K žádosti dlužníka o prominutí soudních poplatků odvolací soud uvádí, že v insolvenčním řízení je dlužník od soudních poplatků osvobozen ze zákona (§ 11 odst. 2 písm. o\ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), což však nemá vliv na povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li mu tato jako insolvenčnímu navrhovateli rozhodnutím insolvenčního soudu uložena.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu