2 VSOL 947/2014-A-12
KSOS 34 INS 8493/2014 2 VSOL 947/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Marcela Židka, r.č. 6605311504, IČ: 63709449, Čemenka 18/17, Kravaře, PSČ 747 21, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 34 INS 8493/2014-A-7 ze dne 9.7.2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 34 INS 8493/2014-A-7 ze dne 9.7.2014 se v napadených výrocích III. a IV. potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek dlužníka (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Ivo Tichovského (výrok II.), odmítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (výrok III.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok IV.) a vyslovil související výroky dle ustanovení § 136 odst. 2 insolvenčního zákona (výroky V. až XII.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že se dlužník návrhem doručeným 27.3.2014 domáhal rozhodnutí o úpadku s tím, že má dvanáct závazků u dvanácti věřitelů v celkové výši 2.114.361 Kč, které jsou po splatnosti a které není schopen plnit. Svůj návrh spojil s návrhem na povolení oddlužení, navrhoval oddlužení plněním splátkového kalendáře s tím, že je osobou samostatně výdělečně činnou a za dobu pěti let je schopen zaplatit více než 30 % hodnoty všech nezajištěných pohledávek. Rovněž uvedl, že z celkové výše závazků tvoří 1.182.193 Kč závazky z podnikání, tedy přibližně 56 % všech závazků. Soud prvního stupně vyhodnotil, že z insolvenčního návrhu a jeho příloh je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve smyslu § 3 odst. 1, 2 a 3 insolvenčního zákona, proto rozhodl o jeho úpadku dle § 136 IZ. S poukazem na ustanovení § 389 insolvenčního zákona soud prvního stupně uzavřel, že je nutno návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítnout dle § 390 odst. 3 IZ, neboť návrh byl podán osobou neoprávněnou, když dlužník je fyzickou osobou, která má dluhy z podnikání a nesplnil žádnou z podmínek dle ustanovení § 389 odst. 2 insolvenčního zákona, která by mu umožnila řešit jeho úpadek oddlužením. Nedoložil totiž souhlas věřitelů, o jejichž závazky z podnikání jde, se způsobem řešení úpadku oddlužením a ani nejde o pohledávky, které by zůstaly neuspokojeny po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), ani nejde o pohledávky zajištěného věřitele. Soud prvního stupně pak podle ustanovení § 396 insolvenčního zákona současně rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Toto usnesení napadl dlužník odvoláním, jímž napadl výroky, kterým byl odmítnut jeho návrh na povolení oddlužení a kterým bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu. Uvedl, že prohlášením konkursu budou ovlivněny, ne-li zničeny jeho podnikatelské aktivity, přijde o klienty a tím o jediný příjem, který v současné době má. Uvedl, že proto obeslal dopisem všechny věřitele, u kterých má dluhy z podnikání, a vyžádal si od nich takto souhlas s oddlužením. Dále poukázal na to, že v návrhu na oddlužení navrhoval i prodej rodinného domu, a domnívá se, že zástavní věřitel by byl z prodeje nemovitosti uspokojen v plné výši, a pokud by nemovitost byla prodána za vyšší cenu, byli by uspokojeni z velké části i ostatní věřitelé, a pokud by peníze nedostačovaly, pak by mohl následný splátkový kalendář ještě navýšit, například darovací smlouvou. Požádal, aby soud jeho případ přehodnotil .

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen IZ , nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, to je ve výrocích III. a IV., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 a 6 o.s.ř.), aniž by nařizoval jednání (§ 94 odst. 1 písm. c) IZ) a dospěl k dále uvedeným závěrům.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným Krajskému soudu v Ostravě 27.3.2014 domáhal toho, aby bylo rozhodnuto o jeho úpadku a o způsobu jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Uvedl, že má dvanáct věřitelů s dvanácti závazky, všechny jsou více než 30 dnů po splatnosti. Z dalšího obsahu jeho návrhu, kde označil své konkrétní věřitele i výši a splatnost závazků pak vyplývá, že má nejméně pět věřitelů, u nichž neplní své závazky po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Dlužník uvedl, že celková výše jeho závazků činí 2.114.361 Kč, z toho zajištěné závazky jsou ve výši 810.000 Kč, nezajištěné závazky pak jsou ve výši 1.303.713 Kč, z čehož dluhy z podnikání tvoří 56 % nezajištěných závazků, to je částku 1.182.193 Kč. Dlužník dále uvedl, že má příjem z vykonávání samostatné výdělečné činnosti v oblasti stavebnictví. Uvedl, že věří, že soud posoudí jeho závazky a umožní mu oddlužení formou splátkového kalendáře i přesto, že velkou část jeho závazků tvoří dluhy z podnikání. Jinak žádné skutečnosti ve vztahu ke splnění podmínek dle shora uvedeného ustanovení § 389 odst. 2 IZ dlužník netvrdil a žádné listiny k takovým skutečnostem nedoložil.

Z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 4.1. 2010, který dlužník přiložil k insolvenčnímu návrhu, vyplývá, že dlužník má živnostenské oprávnění k předmětu podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obory činnosti: přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, velkoobchod a maloobchod se vznikem oprávnění od 2.11.1998 na dobu neurčitou a dále s předmětem podnikání zednictví se vznikem oprávnění od 4.1.2010 rovněž na dobu neurčitou.

Na základě zjištění učiněných z insolvenčního návrhu dlužníka a po jejich vyhodnocení podle shora uvedených zákonných ustanovení odvolací soud uzavírá,

že soud prvního stupně učinil z insolvenčního návrhu dlužníka zcela správná skutková zjištění a tato skutková zjištění i správně právně vyhodnotil. Správně uzavřel, že dlužník je v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b) IZ, když má více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Dlužník sám v návrhu potvrdil a výpisem z živnostenského rejstříku doložil, že je podnikatelem, a potvrdil i to, že má závazky z podnikání, které také konkrétně ve svém návrhu označil. Neuvedl však a neprokázal žádnou ze skutečností uvedených ve shora uvedeném ustanovení § 389 odst. 2 insolvenčního zákona, která by umožňovala přesto, že dlužník je podnikatelem a má dluhy z podnikání, řešit jeho úpadek oddlužením. Dlužník proto není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení a soud prvního stupně správně postupoval podle ustanovení § 390 odst. 3 a § 396 IZ, když návrh na povolení oddlužení odmítl a rozhodl o řešení úpadku dlužníka konkursem.

K odvolacím námitkám dlužníka považuje odvolací soud za nutné ještě uvést, že pouhá skutečnost, že dodatečně obeslal dlužník dopisem své věřitele a žádal souhlas s oddlužením, nezakládá naplnění skutečností ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2, které by odůvodňovaly to, aby jeho závazky z podnikání nebyly překážkou řešení jeho úpadku oddlužením. Dlužník by musel souhlas všech takových věřitelů se svým oddlužením předložit anebo tvrdit anebo tvrdit a dokládat existenci dalších skutečnosti dle ustanovení § 389 odst. 2 IZ. Pokud se dlužník dovolává možnosti uspokojení nezajištěných věřitelů z prodeje rodinného domu poté, co z nich bude uspokojen zástavní věřitel, pak ani taková skutečnost nedává možnost úpadek dlužníka řešit oddlužením, neboť není splněna žádná z taxativně stanovených zákonných podmínek dle § 389 odst. 2 insolvenčního zákona.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích III. a IV. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se však doručuje i zvlášť a lhůta k podání dovolání dlužníkovi běží od doručení zvláštním způsobem.

Olomouc 5. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu