2 VSOL 947/2013-A-9
KSOS 39 INS 24862/2013 2 VSOL 947/2013-A-9

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Vojtecha anonymizovano , anonymizovano , IČ: 67681531, bytem a místem podnikání Majakovského 879/12, Havířov-Město, PSČ 736 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 39 INS 24862/2013-A-3 ze dne 24.9.2013,

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 39 INS 24862/2013-A-3 ze dne 24.9.2013 se pot vr z uje .

Odův odně ní:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatil na záloze na náklady insolvenčního řízení částku 50.000 Kč na označený účet Krajského soudu v Ostravě.

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že dlužník se návrhem z 6.9.2013 domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Uvedl, že má závazky déle než 30 dnů po splatnosti, které není schopen splácet. Dle seznamu majetku nevlastní žádné nemovitosti nebo pohledávky, jediným majetkem je mobilní telefon. Insolvenční soud s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (dále jen IZ ), vyhodnotil, že vzhledem k tomu, že dlužník nevlastní žádný majetek, je nutno uložit mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Poukázal na to, že zaplacení zálohy umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů řízení, zejména pokud jde o náklady insolvenčního správce související se zjišťováním stavu majetku dlužníka, vymáháním jeho pohledávek, zpeněžováním, a to až do doby, než bude možné k tomuto účelu využít výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty. Účelem zaplacení zálohy je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné majetkovou podstatu zpeněžit, a v případě neexistence majetku dlužníka zajistit úhradu alespoň minimálních nákladů konkursu. Insolvenční soud zdůvodnil, že uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu v maximální výši, a to s přihlédnutím k tomu, že i minimální výše odměny insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem dle vyhlášky 313/2007 Sb. činí 45.000 Kč a v případě, že insolvenční správce je plátcem DPH, pak minimální výše jeho odměny je 54.450 Kč a v průběhu konkursního řízení lze důvodně očekávat i vznik dalších nákladů s konkursem spojených.

Toto rozhodnutí napadl dlužník odvoláním. Uvedl, že má za to, že institut zálohy dle § 108 insolvenčního zákona má pouze subsidiární charakter a měl by být používán pouze v případě, že prostředky ke krytí těchto nákladů nelze zajistit jinak. Uložení povinnosti zaplatit zálohu se mu jeví v jeho případě jako nepřiměřeně tvrdé, neboť je bez finančních prostředků a musel by si k úhradě zálohy příslušná aktiva opatřit od jiných subjektů, většinou s poměrně vysokým úrokem, a to by vedlo k jeho dalšímu zadlužování. Poukázal na to, že insolvenční soud má možnost, nikoliv povinnost uložit mu zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dle jeho názoru si nesprávně vyložil ustanovení § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a věc nesprávně právně posoudil. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu insolvenčního spisu, zejména z insolvenčního návrhu dlužníka vyplývá správnost skutkových zjištění učiněných insolvenčním soudem v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o návrh dlužníka na řešení jeho úpadku konkursem a seznam majetku dlužníka, ze kterého vyplývá, že vlastní pouze mobilní telefon. V tomto směru odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení. V insolvenčním návrhu dlužník dále poukázal na to, že má celkem devět věřitelů, jejichž pohledávky jsou po splatnosti a délka období po splatnosti přesahuje 30 dnů. Výše jeho závazků dosahuje částky 477.048,11 Kč a v sedmi případech je již vedeno exekuční řízení. Dlužník uvedl, že není schopen své závazky plnit, že již déle než před třemi měsíci ukončil úhradu svých závazků. Nemá ani žádný majetek, z jehož prodeje by mohl alespoň část svých závazků zaplatit.

S ohledem na řešení úpadku dlužníka konkursem a na skladbu jeho majetku, když nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky, je závěr insolvenčního soudu o nutnosti zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle shora citovaného ustanovení insolvenčního zákona správný. Ke stanovení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je totiž nutno přistoupit právě v tom případě, kdy způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs a kdy nejsou v majetku dlužníka k dispozici pohotové finanční prostředky, které by umožnily financování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce do doby zpeněžení majetkové podstaty. Pouze pokud je úpadek dlužníka řešen oddlužením formou splátkového kalendáře, jsou odměna a hotové výdaje správce po celou dobu od schválení oddlužení hrazeny cestou pravidelných měsíčních splátek, pouze náklady správce v době do schválení oddlužení je nutno pokrýt z majetkové podstaty, případně ze zálohy.

S ohledem na majetkovou situaci dlužníka v přezkoumávané věci správně insolvenční soud určil i výši zálohy v maximální částce 50.000 Kč, když zcela správně poukázal na výši odměny insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem a na nutnost hrazení jeho hotových výdajů.

Odvolací námitka dlužníka, že nemá k dispozici finanční prostředky pro zaplacení zálohy, není ve věci relevantní. Povinnost dlužníka stanovená v ustanovení § 98 IZ podat insolvenční návrh je stanovena jako povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dlužník dozví o svém úpadku. Je tedy namístě, aby takový návrh podal ještě v době, kdy má k dispozici hotové finanční prostředky na hrazení nákladů insolvenčního řízení, a pokud tomu tak není, pak je třeba v souladu s ustanovením § 108 IZ řešit takovou situaci zaplacením zálohy na náklady insolvenčního řízení. K odvolací námitce dlužníka, že by měl být institut zálohy používán pouze v případě, kdy prostředky ke krytí těchto nákladů nelze zajistit jinak, je nutno uvést, že jiným způsobem úhrady nákladů insolvenčního řízení je právě majetková podstata dlužníka a ta v přezkoumávané věci k náhradě nákladů insolvenčního řízení zcela jednoznačně nepostačuje. V případě nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení by totiž měl povinnost hradit náklady insolvenčního řízení stát, čemuž má právě předejít institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. K tomu je možno odkázat na důvodovou zprávu k § 144 insolvenčního zákona, dle které obavám, že náklady vynaloženými na vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky, jež nejsou nikterak četné a statisticky významné, postihuje případná povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení insolvenčního soudu potvrdil jako ve výroku věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 4. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu