2 VSOL 945/2012-A-19
KSBR 40 INS 14197/2012 2 VSOL 945/2012-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Dřevo Pařízek a spol., s.r.o.-v likvidaci, identifikační číslo: 606 99 311, se sídlem Strážek 8, PSČ 592 53, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 23. listopadu 2012, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2012, č.j. KSBR 40 INS 14197/2012-A-14

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2012, č.j. KSBR 40 INS 14197/2012-A-14, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil na označený účet soudu nebo v hotovosti v pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech uvedl, že řízení bylo zahájeno na návrh dlužníka dne 12.6.2012, dlužník se domáhá zjištění úpadku a zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku ve smyslu ust. § 144 shora citovaného zákona. S ohledem na skutečnost, že u dlužníka nejsou splněny podmínky stanovené citovaným ustanovením (zejména podmínka zrušení dlužníka rozhodnutím soudu a podání návrhu likvidátorem jmenovaným soudem ze seznamu insolvenčních správců) nemohl insolvenční soud takovému návrhu vyhovět. Jelikož úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem, uložil soud dlužníku před rozhodnutím o jeho úpadku zaplatit zálohu, neboť ze spisu zjistil, že je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a současně z obsahu insolvenčního spisu nevyplývá, že by prostředky bylo možno zajistit jinak. Jediným majetkem dlužníka, který je uveden v seznamu jeho majetku je soubor čtyř pohledávek, avšak sám dlužník uvedl, že tyto pohledávky jsou nedobytné. Výši zálohy soud určil v částce Kč 50.000,-Kč, neboť smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení spočívá v tom, že záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku. Za takovéto nutné výdaje lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění, správní poplatky, náklady účetních, daňových a archivačních služeb apod. Jak se zpravidla ukazuje, není možné úhradu těchto výdajů odkládat, naopak, tyto výdaje, zejména poštovné, telekomunikační služby, cestovné, je nutno hradit ihned. Tento stav vyžaduje, aby dlužník buď disponoval hotovými penězi, nebo aby byla insolvenčním navrhovatelem složena záloha na tyto výdaje. V tomto případě je navíc zřejmé, že dlužník nedisponuje hotovými finančními prostředky. Nelze přitom spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že přece nelze spravedlivě požadovat hrazení výdajů po navrhovateli, který je zároveň likvidátorem dlužníka a koná jen svou povinnost podat insolvenční návrh jménem dlužníka. Dlužník ani likvidátor nedisponují hotovými prostředky na složení zálohy. Proto navrhl zrušení napadeného usnesení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Jak správně poukázal soud prvního stupně ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ stanoví, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle ust. § 144 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže: a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

V přezkoumávaném případě bylo řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka, kterým se domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Jak již v předchozím svém usnesení v této věci odvolací soud uzavřel, jde o návrh projednatelný. Z návrhu mimo jiné vyplývá, že valná hromada dlužníka již dne 16.5.1997 rozhodla o zrušení a vstupu společnosti do likvidace, likvidátorem byl současně jmenován Tomislav Pařízek. Dlužník nemá zaměstnance, nevykonává žádnou činnost. Ze seznamu závazků vyplývá, že dlužník má splatné závazky vůči více věřitelům postupně již od roku 1995-2009. V majetku má dlužník toliko 4 pohledávky splatné od roku 1996 je zřejmé, že jde o pohledávky, které budou již nevymahatelné. Dlužník nemá žádný nemovitý ani movitý majetek, žádnou hotovost ani bankovní účet.

Odvolací soud dospěl za shora popsané situace k závěru, že úvaha soudu prvního stupně o tom, že dlužník je v úpadku a že jej bude nutno řešit konkursem, byla správná a z tohoto hlediska byl rovněž správný i závěr, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nutné, neboť prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, skutečně nelze v současné době zajistit jinak. Jak správně zdůraznil již soud prvního stupně institutem zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu. Přitom v případě řešení úpadku konkursem, činí pouze odměna insolvenčního správce (dojde-li ke zpeněžení) nejméně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a lze rovněž oprávněně očekávat, že správci vzniknou i hotové výdaje (na cestovném, poštovném apod.).

S ohledem na argumentaci dlužníka uvedenou v odvolání, je nutno uvést, že v přezkoumávaném případě není možno postupovat dle ust. § 144 odst. 1 IZ a bez dalšího zamítnou insolvenční návrh dlužníka pro nedostatek jeho majetku, protože dlužník nesplňuje v tomto ustanovení vyjmenované (taxativně a kumulativně) zákonné podmínky. V této souvislosti je třeba též odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části, týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžovat stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutu odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .

Z výše uvedeného je zřejmé, že postup zvolený soudem prvního stupně je postupem, který zákonodárce při tvorbě nového insolvenčního zákona předpokládal. Proto rovněž dlužník, který podává insolvenční návrh, musí počítat s tím, že bude k zaplacení této zálohy vyzván. Z návrhu a především ze seznamu závazků vyplývá, že řada závazků dlužníka vznikla, resp. se staly postupně splatnými již od roku 1995 -2009 a že dlužník již v tuto dobu zastavil platby převážné části svých závazků. Z toho lze dovodit, že přinejmenším z důvodu insolvence byl dlužník v úpadku po delší dobu, bylo proto jeho povinností podat insolvenční návrh včas, tedy především v době, kdy ještě nějakým finančním majetkem, alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení, disponoval.

V této souvislosti je dále třeba na adresu dlužníka zdůraznit, že smyslem a účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční a případně nemajetné společnosti (bez ohledu na příčiny tohoto stavu), nýbrž řešení jejího úpadku, či hrozícího úpadku některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Proto ani případná otázka, jakým způsobem bude řešena situace zcela nemajetného a zadluženého dlužníka z pohledu práva obchodní společnosti je pro rozhodování v insolvenčním řízení nevýznamná.

Pouze pro úplnost v závěru odvolací soud dodává, že jestliže by se v dalším řízení ukázalo, že nebude možno dohledat a zpeněžit majetek dlužníka v potřebném rozsahu (alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení), pak by při nezaplacení zálohy veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně, čímž by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku však bude doručeno také zvláštním způsobem (§ 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ) .

V Olomouci dne 12. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu