2 VSOL 944/2012-A-17
KSBR 24 INS 15539/2012 2 VSOL 944/2012-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Žabčická 240, 664 63 Přísnotice, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.8.2012, č. j. KSBR 24 INS 15539/2012-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku. V návrhu tvrdil, že má 11 věřitelů, nezajištěné závazky ve výši 618.178,10,-Kč a jeden zajištěný závazek ve výši Kč 405.000,-Kč. S manželkou má závazky v celkové výši 1.124.015,10,-Kč a movité věci v ceně cca 25.100,-Kč. V současné době není zaměstnán, má příslib zaměstnání od 15.9.2012, jenž však soudu nedoložil. Dlužník požádal o spojení řízení s řízením své manželky vedené pod sp. zn. KSBR 24 INS 15541/2012, ze kterého soud zjistil, že manželka dlužníka pobírá v současné době nemocenskou, přičemž po jejím ukončení bude sjednávat nový pracovní poměr. Nemocenská činila v dubnu 2012 částku 4.140,-Kč, v květnu 8.556,-Kč a v červnu 8.280,-Kč. I ona měla příslib zaměstnání od 1.10.2012, avšak i tento příslib byl pouze ústní. Manželka dlužníka kromě movitých věcí ve společném jmění manželů vlastní nemovitosti v katastrálním území Přísnotice, k nimž je zřízeno zástavní právo zajišťující pohledávku Credit Funding a.s., ve výši 405.000,-Kč. Obvyklá cena nemovitostí byla stanovena na částku 450.000,-Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že dlužník v současnosti žádné příjmy nemá, nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a ani žádný z věřitelů nesouhlasil s hodnotou plnění nižší než 30 % svých pohledávek. Dlužník však nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení ani při společném posuzování insolvenčního návrhu a insolvenčního návrhu jeho manželky, neboť z příjmů manželky nelze provádět žádné srážky a obvyklá cena nemovitosti převyšuje hodnotu zajištěné pohledávky pouze nepatrně. Není zde předpoklad, že by pohledávky nezajištěných věřitelů mohly být uspokojeny ze zpeněžení nemovitosti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jediným možným řešením úpadku dlužníka je prohlášení konkursu na jeho majetek. Proto postupoval dle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši. Uvedl, že jejím smyslem je především umožnit působení insolvenčního správce od jeho ustanovení do funkce a umožnit správci uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, který bude patřit do majetkové podstaty dlužníka. Za takovéto nutné výdaje lze zejména považovat poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, správní poplatky apod. Institut zálohy slouží rovněž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možné tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že s manželkou doložili pracovní smlouvy uzavřené se zaměstnavatelem PULCO, a.s., a dle jeho názoru budou jejich příjmy dostačující pro splnění 30 % uspokojení pohledávek věřitelů. Dále uvedl, že s manželkou jsou v současné době ve vážné finanční tísni, nemají žádný majetek a nemohou ani uhradit požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5,6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) že hodnota plnění, který by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejích pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Současně s návrhem požádal o spojení insolvenčního řízení s řízením jeho manželky Kateřiny Geciové, jejíž návrh je veden pod sp. zn. KSBR 24 INS 15541/2012. V doplnění návrhu uvedl, že společné závazky představují 393.970,-Kč, jeho závazky jsou ve výši 222.208,-Kč a manželčiny ve výši 100.837,-Kč, celkem tedy jejich závazky představují 717.015,-Kč. Manželka dlužníka je rovněž vlastníkem nemovitosti v k. ú. Přísnotice, jejíž cena byla znaleckým posudkem stanovena na částku 450.000,-Kč. K nemovitosti je však zřízeno zástavní právo zajišťující pohledávku věřitele Credit Funding a.s. ve výši 405.000,-Kč. K podanému odvolání dlužník předložil potvrzení zaměstnavatele PULCO, a.s. o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a funkčních požitků za září 2012, ze kterého vyplynulo, že čistá mzda dlužníka činí 6.736,-Kč a manželky 9.013,-Kč. Rovněž předložil pracovní smlouvu uzavřenou se zaměstnavatelem Mergon Czech s.r.o. dne 30.10.2012 na dobu určitou do 30.4.2013 a mzdový výměr na částku 14.300,-Kč (pevná částka mzdy 10.000,-Kč + pohyblivá částka 0-4.300,-Kč). Rozhodné je však to, že nepředložil žádný doklad o výši této čisté mzdy.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3, věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). V přezkoumávané věci dlužník doložil, že jeho čistý měsíční příjem za září 2012 činil cca 6.736,-Kč. Pro přednostní i nepřednostní pohledávky by z příjmu dlužníka nebylo možno měsíčně srážet ničeho a v průběhu následujících pěti let by dlužník při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře neuhradil svým nezajištěným věřitelům ničeho. Dále je nutno uvést, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (bez DPH), která představuje pohledávku za podstatou dle ust. § 168 IZ. Lze tedy uzavřít, že dlužník není schopen v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům částku odpovídající výši 30 % jejich pohledávek a žádný z věřitelů nevyslovil s nižším plněním souhlas.

Vzhledem k tomu, že závazky dlužníka a jeho manželky mají společný charakter, soud prvního stupně správně posuzoval, zda podmínky pro povolení oddlužení splňují oba manželé společně. Závazky manželky dlužníka činí 494.807,-Kč a její čistý měsíční příjem za září 2012 byl ve výši 9.013,-Kč. Jak odvolací soud zjistil, ani při započtení všech společných závazků (717.015,-Kč) a společných příjmů manželů by oba dlužníci nesplňovali podmínky pro povolení oddlužení, neboť by za pět let trvání oddlužení nezaplatili nezajištěným věřitelům při započtení odměny insolvenčního správce a daně z přidané hodnoty ničeho. Byť manželka dlužníka je vlastníkem nemovitosti, jejíž odhadní cena je 450.000,-Kč, je k nemovitosti zřízeno zástavní právo zajišťující pohledávku věřitele Credit Funding a.s. ve výši 405.000,-Kč. Vzhledem k tomu, že odhadní cena nemovitosti převyšuje pohledávku věřitele jen nepatrně, není dle odvolacího soudu předpoklad, že by zpeněžením nemovitosti mohly být uspokojeny pohledávky i nezajištěných věřitelů.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Dlužník nemá žádné volné finanční prostředky a složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je tak nezbytné. Jak správně uvedl soud prvního stupně, smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce od počátku jeho ustanovení do funkce. Složená záloha správci umožní hradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/ 2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k úhradě zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník a ani jeho manželka v současné době nemají dostatek finančních prostředků. Je zcela na dlužníkovi, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 12. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu