2 VSOL 942/2013-A-14
KSBR 39 INS 16257/2013 2 VSOL 942/2013-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Petra Plachého, rodné číslo 520516/146, bytem Dlouhá 217, 671 68 Šanov, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.9.2013, č. j. KSBR 39 INS 16257/2013-A-9

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění :

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně uložil dlužníku ve lhůtě 3 dnů od nabytí právní moci usnesení zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se domáhal insolvenčním návrhem ze dne 29.5.2013 vydání rozhodnutí o svém úpadku. Z listin předložených dlužníkem soud zjistil, že dlužník a jeho manželka, která si také podala insolvenční návrh, mají závazky v celkové výši 4.324.808,42 Kč, které se skládají z 11 nezajištěných závazků (částka 551.024,44 Kč), 1 zajištěného závazku (částka 3.077.510,02 Kč) a další 9 závazků pochází z bývalé podnikatelské činnosti (996.273,96 Kč). Provozování živnosti dlužník přerušil ke dni 2.4.2013. Podíl závazků dlužníka souvisejících s podnikáním na celkových závazcích činí 16%, k nezajištěným závazkům podíl činí 55%. Vzhledem k existenci závazků spojených s podnikáním dlužníka v nezanedbatelné výši vzniklých v krátké době před zahájením insolvenčního řízení lze předpokládat, že návrh na povolení oddlužení bude soudem odmítnut z důvodu, že jej podala neoprávněná osoba a způsobem řešení úpadku dlužníka bude s ohledem na ust. § 389 odst. 1 a § 390 odst. 3, § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), konkurs, nikoliv oddlužení. Dále soud prvního stupně vysvětlil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že soud prvního stupně pochybil, pokud nezkoumal specifičnost případu dle judikovaných pravidel a nevzal ani v potaz skutečnost, že dlužník je schopen v rámci oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty uhradit 100% pohledávek věřitelů. V podrobnostech odkázal na závěry Nejvyššího soudu uvedené v jeho rozhodnutí ze dne 21.4.2009, č. j. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NS ČR 3/2009-A-59. Uvedl, že soud prvního stupně v jeho věci nepostupoval podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu a ke konkrétním skutkovým okolnostem nepřihlížel. Zdůraznil, že jeho závazky dosahují celkové výše 4.324.808,42 Kč, z čehož na dluhy z podnikatelské činnosti připadá toliko 16% z dlužné částky, tedy pouze zanedbatelná část z celkového objemu dlužníkových závazků. Je tedy zcela zřejmá drtivá převaha nepodnikatelských závazků, přičemž závazky z ukončené podnikatelské činnosti jsou jednoznačně marginální v porovnání s ostatními dluhy, které vznikly převážně v důsledku toho, že dlužník se dostal do finanční tísně při splácení hlavní osobní půjčky a svými následnými nevhodnými kroky spadl do dluhové pasti. Dlužníkův nemovitý majetek dosahuje takové výše, že při jeho zpeněžení v rámci oddlužení, by došlo k uspokojení všech věřitelů v rozsahu 100% každé pohledávky. Dále uvedl, že drobné závazky pocházejí většinou z přelomu let 2012 a 2013, což dokazuje, že dlužník jimi řešil finanční problémy, jež vznikly při braní dalších půjček na splácení půjček předešlých. Zdůraznil, že se nikdy nesnažil vyhýbat svým závazkům a nečinil žádné kroky, které by bylo možné označit za snahu zmenšit jeho majetek k uspokojení věřitelů a dále, že vlastní nemovitosti nemalé hodnoty (cca 10.000.000 Kč), jejichž zpeněžení v rámci oddlužení navrhuje. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Po stránce skutkové lze předně uvést, že zjištění o závazcích dlužníka, zejména o jejich charakteru, a dále o majetku dlužníka, uvedená v odůvodnění napadeného usnesení, jsou zevrubné a správná. Proto je možno na tato zjištění odkázat.

Dlužník ve svém odvolání napadl závěr soudu prvního stupně o nutnosti odmítnout návrh na povolení oddlužení z důvodu, že jej podala neoprávněná osoba (dlužník se závazky souvisejícími s podnikáním). Při posuzování této námitky odvolací soud zjistil, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty. V seznamu majetku, který není předmětem zajišťovacích práv, označil movité věci v celkové současné ceně cca 22.000 Kč a dále majetek, který je předmětem zajišťovacích práv v celkové ceně dle posudku ve výši 9.700.000 Kč. Dále dlužník uvedl závazky v celkové výši 4.324.808,60 Kč, z čehož nezajištěné závazky činí 1.214.936,40 Kč, dva zajištěné závazky ve výši celkem 3.109.872,20 Kč (jeden ve výši 32.326 Kč, druhý ve výši 3.077.510,20 Kč). Dle tvrzení dlužníka tvoří 696.273,90 Kč závazky z podnikání (což je 16,1% všech závazků, přičemž jeden z podnikatelských závazků ve výši 32.326 Kč je zajištěný). V seznamu závazků dlužník u většiny závazků uvedl, zda jde o závazek dlužníka či závazek jeho manželky, ale současně uvedl, že všechny závazky vznikly za trvání manželství, a proto navrhuje spojení řízení s insolvenčním řízením manželky. Nepodnikatelský zajištěný závazek je společný. Ostatní závazky, u kterých je uvedeno, že se jedná o závazky dlužníka, že jsou společné nebo není uvedeno nic, činí částku 616.789,48 Kč, z čehož 253.906,65 Kč představují závazky nepodnikatelské a 362.882,83 Kč závazky podnikatelské.

Soudu prvního stupně lze přisvědčit v tom, že řešení úpadku oddlužením je vyloučeno u dlužníků, kteří jsou považováni za podnikatele. Institut oddlužení, jakožto zvláštní způsob řešení úpadku, není určen pro všechny dlužníky, ale jen pro dlužníky nepodnikatele. Za podnikatele je nutno považovat osoby, jež splňují některé z kritérií vymezených v § 2 odst. 1 obchodního zákoníku. Judikatura se již ustálila na výkladu ust. § 389 odst. 1 IZ, podle něhož se za podnikatele (pro účely posuzování přípustnosti oddlužení) považuje i osoba, která není zákonem (podle norem hmotného práva) považována za podnikatele, avšak má závazky vzešlé z jejího (dřívějšího) podnikání. V tomto směru lze odkázat na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.3.2008, sp. zn. KSPL 29 INBS 252/2008, 1 VSPH 3/2008-A, které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura pod č. 104 v roce 2008, a zejména pak na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79 v roce 2009. V tomto usnesení Nejvyšší soud vymezil kritéria, která je nutno zkoumat při posuzování otázky, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání. Jedná se o dobu vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, dobu ukončení dlužníkova podnikání, četnost neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a skutečnost, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

Dlužníkovi je třeba přisvědčit, že výše jeho podnikatelských závazků představuje 16 % v porovnání s celkovou výší všech jeho závazků (4.324.808 Kč). Ovšem nutno zdůraznit, že dlužník v seznamu svých závazků v celkové výši 4.324.808 Kč uvedl rovněž závazky své manželky vzniklé z jejího podnikání. Podle odvolacího soudu v posuzované věci však převažují další skutečnosti, v jejichž kontextu je nutno uzavřít, že dlužník je osobou s dluhy vzešlými z podnikání, což je důvodem pro to, aby v jeho případě nemohl být uplatněn institut oddlužení. Odvolací soud dospěl po posouzení věci z pohledu kritérií vymezených Nejvyšším soudem k závěru, že dlužník ukončil podnikání formálně ke dni 31.3.2013, když v roce 2012 ještě fakticky podnikal (vyplývá z tvrzení dlužníka v bodě 06 insolvenčního návrhu), tedy podnikal i relativně krátce před podáním insolvenčního návrhu (návrh podán 10.6.2013). Jde tedy zejména o dobu vzniku podnikatelských závazků, která se pohybuje dle seznamu závazků na konci roku 2010, dále např. únor 2011, květen 2013, květen 2012. Jedná se proto o delší časové období (cca tří let). Pokud jde o četnost podnikatelských závazků dlužníka, které dlužník v seznamu závazků označil jako jeho závazky (7 závazků), ta je ve vztahu ke všem jeho závazkům (v počtu 7) přesně ve výši jedné poloviny.

Dlužník v odvolání argumentuje předně tím, že věřitelé by byli jím navrženým zpeněžením majetkové podstaty uspokojeni zcela. S ohledem na dlužníkem tvrzenou hodnotu jeho nemovitosti (cca 10.000.000 Kč) a výši všech závazků dlužníka a jeho manželky (4.324.808,60 Kč) lze tomuto názoru nejspíše přesvědčit. To však současně znamená, že ani postavení dlužníka se nebude lišit v případě, pokud bude jeho úpadek řešen konkursem. Podstatný rozdíl bude spočívat zejména v tom, že v konkursu by mu nebylo prominuto příslušenství závazku (zejména úroky) přirostlé v průběhu řízení (které se dle § 170 IZ neuspokojuje žádným způsobem řešení úpadku, ale v případě konkursu by je věřitelé mohli požadovat po jeho zrušení).

Za popsané situace dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka se jeví konkurs. To proto, že návrh na povolení oddlužení byl podán někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, což vede k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 396 odst. 1 IZ), jak správně uzavřel soud prvního stupně. Proto je také důvodný požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Úvaha o výši zálohy, potřebné na náklady insolvenčního řízení, se odvíjí od závěru o předpokládaném rozsahu a skladbě majetkové podstaty. Dlužník neuvedl žádné pohotové finanční prostředky, jeho majetek tvoří obvyklé vybavení domácnosti a automobil pořízený v roce 1997 a dále označené nemovitosti v katastrálním území Šanov nad Jevišovkou a Hrušovany nad Jevišovkou. Složení zálohy v maximální výši 50.000 Kč je i podle odvolacího soudu v dané věci nezbytné, když s ohledem na charakter nemovitostí (rodinný dům, pozemky, budova s restaurací a ubytováním) nelze v této fázi řízení přesně odhadnout výši zejména hotových výdajů insolvenčního správce souvisejících se zjišťováním stavu majetku dlužníka a s jeho zpeněžováním. V neposlední řadě slouží záloha jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Po správci nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svého.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu