2 VSOL 940/2013-A-19
KSBR 30 INS 22619/2013 2 VSOL 940/2013-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Dětkovice 64, PSČ 683 23, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 30 INS 22619/2013-A-12 ze dne 27.8.2013

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka ze dne 14.8.2013. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu uvedl, že má více jak 9 exekucí, je 10 měsíců zaměstnaný a ze mzdy mu jsou prováděny srážky ve výši 600 Kč až 1.000 Kč, které na tyto exekuce nestačí. Soud se zabýval insolvenčním návrhem dlužníka a dospěl k závěru, že je neurčitý, neboť dlužník dostatečně nepopsal rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, v jeho insolvenčním návrhu chybí tvrzení o existenci jeho závazků, jejich výše a splatnosti. Soud proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že v insolvenčním návrhu (bod 06) uvedl, že má 9 exekucí a výše srážek z jeho mzdy ve výši 600 Kč až 1.000 Kč není dostačující k zaplacení všech exekucí a závazků. Namítl, že doložil veškeré podklady, které k exekucím má, v těchto je uvedeno, že závazky neplatí déle než 3 měsíce. Podle jeho názoru soud prvního stupně pochybil, když jeho insolvenční návrh odmítl a neumožnil mu doplnit chybějící náležitosti. Žádá proto o posouzení jeho odvolání a poskytnutí mu lhůty k doplnění návrhu a dokladů. pokračování-2-

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal dne 15.8.2013 u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři)t, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. V návrhu k popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek (bod 06) uvedl, že má více jak 9 exekucí, je sice 10 měsíců zaměstnán, ale jsou prováděny srážky ze mzdy ve výši 600 Kč až 1.000 Kč, více mu nemohou srazit, neboť má 3 děti (na které platí výživné 1.000 Kč na každého), což na exekuci pokračování-3-nestačí. V popisu závazků dlužníka (body 18 až 21) dlužník odkázal na přílohy. V návrhu dlužník označil a připojil k němu listiny osvědčující jeho úpadek (smlouvy, upomínky, rozhodnutí o exekuci), rodné listy dětí a doklady o pracovním poměru a výši mzdy, výpis z katastru nemovitostí. Součástí návrhu učinil listiny (označené jako závazky nevykonatelné a závazky vykonatelné), ve kterých k těmto závazkům označil věřitele (jménem a příjmením nebo názvem, případně neúplným názvem nebo zkratkou), uvedl právní důvod a výši závazků, případně označil, že je závazek exekučně vymáhán, dále uvedl, že všechny jeho závazky začaly být splatné současně v důsledku ztráty zaměstnání v roce 2009 až 2010, následně proti němu bylo zahájeno několik exekucí, které nezvládá delší dobu splácet, neboť si vydělá okolo 12.000 Kč.

Na základě shora uvedeného odvolací soud přisvědčuje soudu prvního stupně v tom, že insolvenční návrh dlužníka je neprojednatelný, neboť má vady bránící pokračování v insolvenčním řízení, a proto je odůvodněn postup podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ k jeho odmítnutí.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu například viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2010), na které správně odkázal soud prvního stupně.

V přezkoumávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka není projednatelný, neboť má vady bránící pokračování v řízení. Dlužník sice v návrhu označil více závazků (vůči více věřitelům), avšak věřitele nedostatečně označil, když uvedl jejich název (neúplný název) nebo jméno a příjmení, bez označení sídla a identifikačního čísla (u právnických osob) a bydliště, případně identifikační číslo (u fyzických osob), a proto co do označení věřitelů je jeho insolvenční návrh neurčitý. Dále ve vztahu k závazkům uvedl právní důvod a jejich výši, ohledně jejich splatnosti rozporně uvedl, že všechny závazky začaly být splatné současně v důsledku ztráty zaměstnání, tedy v roce 2009 až 2010. Lze proto uzavřít, že i ve vztahu ke splatnosti závazků je jeho insolvenční návrh neurčitý. Tvrzení pokračování-4-dlužníka ohledně skutečností osvědčujících jeho úpadek podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ proto nejsou dostatečně určitá.

Na základě shora uvedeného je správný závěr soudu prvního stupně o tom, že je dán důvod pro postup podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, které výslovně stanoví, že je-li vadný insolvenční návrh, ustanovení § 43 se nepoužije, tedy insolvenční navrhovatel není soudem vyzýván k odstranění vad insolvenčního návrhu. Odvolací námitka dlužníka, aby mu soud poskytl lhůtu k doplnění návrhu, proto není důvodná.

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu