2 VSOL 940/2012-A-17
KSBR 45 INS 24002/2012 2 VSOL 940/2012-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Bohumily anonymizovano , anonymizovano , bytem G. Preissové 3470/2, 695 01 Hodonín, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.11.2012 č.j. KSBR 45 INS 24002/2012-A--10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 24.9.2012, doručeným dne 2.10.2012, domáhala zjištění hrozícího úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že pobírá starobní důchod ve výši 7.877 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost vůči svému manželovi, její závazky vůči nezajištěným věřitelům představují částku 900.271 Kč a závazky vůči zajištěnému věřiteli 1.429.273 Kč. Příjmy dlužnice nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů byly za 5 let trvání oddlužení uspokojeny nejméně ve výši 30 % (což představuje 270.081 Kč). Dlužnici může být z její měsíční čisté mzdy strhávána částka 383 Kč, za 5 let to činí 22.980 Kč. Od této částky je ovšem nutno odečíst částku 64.800 Kč na odměnu a náhradu hotových výdajů správce, plátce DPH, dlužnice tak ze svého příjmu nepokryje ani odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Dlužnice je spolu se svým manželem obdarována z darovací smlouvy, kterou se paní Michaela Koutníková zavázala poskytnout oběma manželům společně dar ve výši 186.000 Kč (z toho 1/2 činí 93.000 Kč). Ani to nepostačuje na zákonem stanovenou minimální 30% hranici uspokojení nezajištěných věřitelů. V úvahu nepřichází ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť dlužnice má ve společném jmění movitý majetek v odhadované ceně 65.400 Kč a nemovitý majetek v odhadované ceně 1.300.000 Kč, na kterém však vázne zástavní právo ve prospěch zajištěné pohledávky věřitele ve výši 1.429.272 Kč. Při posuzování insolvenčního návrhu soud prvního stupně ze své úřední činnosti zjistil, že společně s dlužnicí podal svůj insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i její manžel. Oba manželé však nikde ve svém návrhu nenavrhli, aby se soud zabýval možným spojením obou návrhů, přesto se touto možností zabýval a dospěl k závěru, že za situace, kdy insolvenční zákon institut společného oddlužení manželů neupravuje a ani jeden z manželů spojení řízení nenavrhuje, není dán žádný důvod pro spojení jejich návrhů. Proto soud přistoupil k oběma návrhům samostatně. Výši uložené zálohy soud stanovil s ohledem na skutečnost, že z insolvenčního návrhu neplyne, že dlužnice má k dispozici pohotové finanční prostředky, které by bylo možno použít do doby, než bude zpeněžena majetková podstata. Soud rovněž přihlédl k výši majetku dlužnice a k výši jak nezajištěných závazků, tak závazků zajištěných, aby se předešlo situaci, kdy by musel odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce hradit ze svých rozpočtových prostředků. Proto postupoval dle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm namítala, že soud měl spojit řízení o jejím návrhu s řízením o návrhu jejího manžela. Při společné ekonomické nabídce obou manželů by byli schopni podmínku povolení oddlužení dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ splnit. Z jejího starobního důchodu lze měsíčně strhnout částku 383 Kč, spolu s příjmem z darovací smlouvy (1.550 Kč) by její podíl na splátkách činil 1.933 Kč měsíčně. Z příjmu jejího manžela Miroslava Vlčka, jehož starobní důchod činí měsíčně 10.532 Kč a poskytnutý dar 1.550 Kč měsíčně, by oba manželé byli za 5 let schopni uhradit nezajištěným věřitelům, po odečtení odměny insolvenčního správce, částku 273.360 Kč, což představuje 30,4 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto v odvolacím řízení žádala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil .

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo za b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Jak vyplývá ze spisu, v bodě 6 návrhu dlužnice označila závazky ve společném jmění a v bodě 9 uvedla jak příjmy svého manžela, tak jejich společný příjem z darovací smlouvy. Výpočet částky pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužnice provedla ze společných příjmů. Manžel dlužnice Miroslav Vlček svým podpisem na návrhu vyslovil souhlas s povolením oddlužení dlužnice. K návrhu dlužnice připojila podání, označené jako Žádost o připojení příloh , v němž soudu sdělila, že podává insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení spolu se svým manželem Miroslavem Vlčkem a žádá o připojení příloh z tohoto návrhu ke svému návrhu.

Řízení ve věci manžela dlužnice Miroslava Vlčka je vedeno pod sp. zn. KSBR 45 INS 24005/2012. Rovněž manžel dlužnice se návrhem domáhá zjištění hrozícího úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu uvedl, že jeho nezajištěné závazky ze společného jmění dosahují výše 900.271,-Kč. Dlužnice jako manželka Miroslava Vlčka rovněž svým podpisem na jeho návrhu vyslovila souhlas s povolením oddlužení.

Příjem dlužnice a jejího manžela se, oproti údajům uvedeným dlužnicí v návrhu, po 1. lednu 2013 zvýšil v souvislosti s valorizací důchodů. Jak vyplývá ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení v Hodoníně ze dne 25.1.2013, kterou si vyžádal odvolací soud, dlužnici je vyplácen starobní důchod ve výši 7.988 Kč měsíčně a jejímu manželovi Miroslavu anonymizovano je vyplácen starobní důchod ve výši 10.667 Kč měsíčně. Odvolací soud proto při svých úvahách vycházel z této nové výše důchodů dlužnice a jejího manžela.

Soudu prvního stupně lze přisvědčit potud, že insolvenční zákon neupravuje výslovně institut společného oddlužení manželů. Je však nutno vzít v úvahu, že dlužnice i její manžel podali téhož dne u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a v obou těchto návrzích je vyjádřen souhlas druhého manžela s oddlužením a k návrhu je připojen jeho podpis. Tím oba dlužníci dali najevo, že trvá jejich společné jmění manželů a že jejich majetek do něho náležející bude oddlužením postižen, tedy že mají závazky, které z tohoto společného majetku mají být uspokojeny. Dlužnice navíc v bodě 9 návrhu provedla výpočet částky pro nezajištěné věřitele ze společných příjmů a soudu výslovně sdělila, že podává svůj návrh zároveň se svým manželem.

Vzhledem k tomu, že závazky dlužnice a jejího manžela Miroslava Vlčka jsou společné a soud prvního stupně se blíže nezabýval sdělením dlužnice, že její manžel současně podal insolvenční návrh, zabýval se odvolací soud tím, zda tento postup mohl mít dopad na úvahy o možném řešení jejího úpadku oddlužením a tedy na úvahu o potřebě zálohy na náklady insolvenčního řízení. Proto hodnotil, zda by byly splněny podmínky pro povolení oddlužení, pokud by soud návrh dlužnice a jejího manžela posuzoval společně. Při předběžném propočtu ekonomické nabídky dlužnice a jejího manžela vyšel ze základní částky dle právní úpravy účinné od 1.1.2013 (§ 298 odst. 3 IZ, § 278 o.s.ř., nařízení vlády č. 482/2012 Sb., kterým se zvýšila částka normativních nákladů na bydlení na 5.687 Kč).

Společné závazky dlužnice a jejího manžela vůči nezajištěným věřitelům činí 900.271,-Kč, čistý měsíční příjem dlužnice na starobním důchodu činí 7.988 Kč a manžela dlužnice Miroslava Vlčka dosahuje 10.667 Kč. Navíc dlužnice a její manžel uzavřeli darovací smlouvu s Michaelou Koutníkovou, dle které se dárkyně zavázala jim poskytnout společně za dobu trvání schváleného oddlužení částku 186.000 Kč. Z příjmu dlužnice, lze srazit měsíčně 270 Kč, což za pět let představuje 16.200 Kč. Z příjmu jejího manžela lze měsíčně srazit 2.056 Kč, což za pět let představuje 123.360 Kč. S připočtením daru ve výši 186.000 Kč by mohli při společném projednání insolvenčních návrhů dlužnice a její manžel v oddlužení nabídnout na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů 325.560 Kč. Z toho by však nejprve bylo nutno uhradit odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, která v případě, že správce nebude plátcem DPH, činí 54.000 Kč. Pokud bude plátcem DPH, činí tato odměna 65.340 Kč (odvolací soud uvažoval se základní sazbou DPH 21 %, dle § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 234/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění zák. č. 500/2012 Sb.). Pokud by společný insolvenční správce nebyl plátcem DPH, byli by dlužnice a její manžel schopni při společném projednání jejich návrhů svým nezajištěným věřitelům zaplatit za dobu trvání oddlužení splátkovým kalendářem 271.560 Kč, pokud by insolvenční správce byl plátcem DPH, byli schopni zaplatit těmto věřitelům na jejich pohledávky 260.220 Kč. Jestliže závazky dlužnice a jejího manžela vůči nezajištěným věřitelům činí 900.271 Kč, minimální hranice 30%, kterou by museli být schopni těmto věřitelům v každém případě zaplatit, je 270.081,30 Kč.

Jak plyne z uvedeného předběžného propočtu, ani při společném projednání návrhů dlužnice a jejího manžela by tito se svých společných příjmů (při započtení daru a příjmů ze starobního důchodu ve výši od 1. ledna 2013) nebyli schopni za 5 let trvání oddlužení zaplatit svým nezajištěným věřitelům, po odpočtu odměny (společného) insolvenčního správce, který je plátcem DPH, minimální limit 30% hodnoty jejich pohledávek. Tyto pohledávky by byli schopni uhradit v poměru jen 28,9 %. Ekonomická nabídka dlužnice není dostatečná (v tomto odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení) a jiný závěr nelze dovodit, ani pokud by její návrh byl projednán společně s insolvenčním návrhem jejího manžela, protože nelze předem předjímat, zda ustanovený insolvenční správce bude či nebude plátcem DPH. Žádný z věřitelů přitom nevyslovil s nižším plněním souhlas. Proto nelze dovodit jiný závěr než ten, že v této věci lze očekávat zamítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení (§ 395 odst. 1, písm. b/, § 396 IZ).

Protože se jeví pravděpodobné, že návrh na povolení oddlužení bude zamítnut a na majetek dlužnice prohlášen konkurs, je požadavek na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Dlužnice nemá žádné volné finanční prostředky, proto počáteční náklady insolvenčního řízení nelze pokrýt jinak než zálohou, která umožní činnost insolvenčního správce od počátku jeho ustanovení do funkce. Vzhledem k majetkové situaci dlužnice, kdy její jediný hodnotný majetek (nemovitost), zajišťuje pohledávku zajištěného věřitele, jejíž výše přesahuje hodnotu zastavené věci, jsou prostředky ze zálohy potřebné i jako jistota pro úhradu konečných nákladů insolvenčního řízení. Tyto spočívají zejména v odměně insolvenčního správce, která při způsobu řešení úpadku konkursem, v němž je zpeněžován majetek, činí minimálně 45.000 Kč. K této částce je třeba připočítat i náhradu hotových výdajů správce (§ 1 odst. 5, § 7 vyhlášky č. 313/ 2007 Sb.), jejichž výše obvykle činí minimálně 5.000 Kč (cestovní náklady, poštovné, telekomunikačních poplatky atp.). Proto je třeba dlužnici uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální možné výši 50.000 Kč (§ 108 odst. 2 IZ).

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná plynout ode dne zvláštního doručení dlužnici.

V Olomouci dne 30. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu