2 VSOL 939/2015-A-11
KSBR 37 INS 16863/2015 2 VSOL 939/2015-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem v Okříškách, Stará osada 61, 675 21, o insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.7.2015, č. j. KSBR 37 INS 16863/2015-A-6, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužnici zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Insolvenční soud vyšel z toho, že dlužnice podnikala do 30.6.2008 a má nezajištěné závazky z podnikání vůči České průmyslové zdravotní pojišťovně ve výši 16.116 Kč a České spořitelně, a.s. v celkové výši 1.398.358 Kč. Česká průmyslová zdravotní pojišťovna s oddlužením dlužnice souhlasila a Česká spořitelna, a.s. opakovaně dlužnici sdělila, že se k oddlužení vyjádří až na přezkumném jednání. Za této situace dlužnice neunesla břemeno tvrzení o tom, že je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení. Je totiž nezbytné, aby uvedla, že má potřebné souhlasy všech věřitelů, vůči kterým má dluhy z podnikání. Lze tedy očekávat, že v souladu s § 396 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), bude způsobem řešení úpadku konkurs. Proto je potřebná záloha na náklady insolvenčního řízení, když minimální odměna insolvenčního správce při konkursu činí bez daně z přidané hodnoty 45.000 Kč. Dále insolvenční soud vysvětlil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že sice má nezajištěné dluhy z podnikání, avšak Česká průmyslová zdravotní pojišťovna s oddlužením dlužnice výslovně souhlasila. Česká spořitelna, a.s. nemá proti oddlužení dlužnice v současné době žádných námitek a pouze očekává získání více informací k tomu, aby se mohla kvalifikovaně rozhodnout. Proto má dlužnice za to, že s jejím oddlužením je za splnění určitých podmínek smířena a zřejmě souhlasí. Dále uvedla, že obecně dluhy z podnikání nebrání povolení oddlužení a zákonodárce ponechává na věřitelích takových pohledávek, aby svým hlasováním na schůzi věřitelů spojeným s podáním námitek podle § 403 IZ definitivně rozhodli, zda má být úpadek řešen oddlužením. Při rozhodování o oddlužení by insolvenční soud měl vzít v úvahu rovněž znění § 397 IZ, kdy, pokud insolvenční návrh soud neodmítne nebo nezamítne, tak oddlužení musí povolit. V pochybnostech o tom, zda je dlužnice oprávněna podat návrh na povolení oddlužení, pak soud oddlužení povolí a ponechá závěr o dalším pokračování na schůzi věřitelů. Podle dlužnice nelze § 389 odst. 2 IZ interpretovat tak, že by předpokladem akceptovatelného návrhu na povolení oddlužení bylo i doložení výslovného souhlasu všech věřitelů, vůči nimž má dlužník závazky z podnikání, s řešením úpadku oddlužením. Povinnou přílohou k návrhu na povolení oddlužení není souhlas věřitelů. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a v řízení o návrhu na povolení oddlužení bylo pokračováno.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluh z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 108 odst. 1 a 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným závěrům. Dlužnice ani skutkový stav věci nezpochybňovala. Potvrdila, že má nezajištěné závazky z podnikání vůči České průmyslové zdravotní pojišťovně, která s oddlužením dlužnice výslovně souhlasila, a vůči České spořitelně, a.s., která ve sdělení ze dne 2.6.2015 uvedla, že ke způsobu řešení úpadku se vyjádří až na základě informací poskytnutých insolvenčním správcem při přezkumném jednání.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu je zřejmé, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči nejméně třem věřitelům, které jsou po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, 2 písm. b/ IZ). Současně dlužnice tvrdí dva nezajištěné závazky, které pocházejí z jejího podnikání. Ve vztahu k věřiteli České spořitelně, a.s. přitom dlužnice netvrdí žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že závazek z podnikání tohoto věřitele nebrání řešení úpadku oddlužením ve smyslu § 389 odst. 2 IZ spolu s uvedením konkrétního důvodu. Insolvenční zákon přitom vyžaduje souhlas nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníka, s tím, že úpadek dlužníka bude řešen oddlužením, což předpokládá procesní aktivitu dlužníka před podáním návrhu na povolení oddlužení v tom směru, aby si souhlasy příslušných věřitelů obstaral.

Při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, je určující, zda existuje některý z důvodů uvedených v § 389 odst. 2 IZ. Proto je nezbytné, aby takový dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil některou z těch skutečností, která vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. Tvrzení, že věřitel se ke způsobu řešení úpadku dlužnice vyjádří až na základě informací poskytnutých insolvenčním správcem při přezkumném jednání, takovým tvrzením není. Z tohoto pohledu proto neobstojí dlužnicí zmiňované vyjádření České spořitelny, a.s. ze dne 2.6.2015. Pokud dlužnice žádné skutečnosti odůvodňující povolení jejího oddlužení za existence podnikatelských závazků ve vztahu k České spořitelně, a.s. ani netvrdí, pak na dlužnici nelze pohlížet jako na osobu oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Za této situace tedy insolvenční soud zcela správně dospěl k závěru, že jediným možným řešením úpadku dlužnice je konkurs, když návrh dlužnice na povolení oddlužení bude nutno odmítnout (§ 390 odst. 3 a § 396 IZ).

Argumentace dlužnice, že nevyjádří-li se věřitelé na výzvu k dluhům z podnikání, insolvenční soud oddlužení povolí a otázku závazků z podnikání prozkoumá v průběhu schůze věřitelů, není přiléhavá. Z obecné části důvodové zprávy k revizní novele insolvenčního zákona ve vztahu k institutu oddlužení vyplývá, že byl navrhován posun oddlužení ve směru jeho použitelnosti fyzickými osobami (živnostníky), které hodlají uspokojovat pohledávky svých věřitelů i v průběhu oddlužení z příjmů dosahovaných podnikáním, ovšem za trvajícího předpokladu, že v době rozhodné pro posouzení přípustnosti oddlužení nemají dluhy z podnikání . Text zákona (§ 389 odst. 1 písm. b/ IZ) je přitom jasný a pojem nemá dluh z podnikání nelze vyložit jinak než jako nemá žádný dluh z podnikání . Jinak by byla založena ničím neodůvodněná diskrepance v rozložení podnikatelského rizika pro podnikatele podle toho, zda jde o osoby fyzické nebo právnické. Výslovně k § 389 IZ důvodová zpráva uvádí, že návrh podporuje záměr umožnit oddlužení i drobným živnostníkům (fyzickým osobám), aniž by museli ukončit podnikání, což zohledňuje text § 389 odst. 1 IZ . Dále je možno odkázat na § 108 odst. 1 poslední věty IZ, podle kterého povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydání rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Toto ustanovení v dané věci nelze aplikovat.

Pokud dlužnice odkazovala na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 VSPH 1244/2013-A-13, nutno poznamenat, že nepřipuštění oddlužení u dlužníků se závazky z podnikání, u nichž dlužník ani netvrdil souhlas věřitelů, je v rozhodovací činnosti zdejšího odvolacího soudu již ustálenou praxí. Z tohoto názoru zjevně vyšel i insolvenční soud a přiléhavě rozvedl své úvahy na straně druhé, poslední odstavec a na straně třetí, první odstavec shora, odůvodnění svého usnesení.

Ze seznamu majetku dlužnice je zřejmé, že dlužnice nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky a vlastní majetek představující pouze vybavení bytu a domácnosti. Proto je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ. Účel a smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení insolvenční soud náležitě vysvětlil a správně odůvodnil i její výši.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu