2 VSOL 937/2016-A-10
KSBR 47 INS 10846/2016 2 VSOL 937/2016-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Tasov 118, Hroznová Lhota, PSČ 696 63, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 47 INS 10846/2016-A-3 ze dne 16.5.2016, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh, kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku. V insolvenčním návrhu chybí konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužnice je v úpadku, neboť dlužnice v návrhu neoznačila žádného věřitele, neuvedla žádné peněžité závazky a jejich splatnost. Soud proto podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítla, že soud prvního stupně nepřihlédl k jejím tvrzeným skutečnostem. Podle jejího názoru tvrzení, která uvedla v návrhu, jsou úplná a dostačující k tomu, aby insolvenční řízení bylo zahájeno. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. isir.justi ce.cz

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala dne 6.5.2016 u soudu prvního stupně insolvenční návrh, ve kterém se označila jako navrhovatel-insolvenční dlužník, který je fyzickou osobou-nepodnikatelem. V návrhu uvedla, že po zodpovědném posouzení situace došla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopna reálně uspokojovat. Stav jejího úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť její závazky převyšují její pohledávky. Má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, tyto závazky není schopna plnit. K návrhu dlužnice nepřipojila žádné přílohy.

Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužnice se jako nepodnikatel domáhá rozhodnutí o svém úpadku.

Odvolací soud především poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, dle které u dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27. 1. 2010 (uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2010). Závěry formulované v usnesení sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27. 1. 2010 lze bez dalšího převzít také pro účely posouzení insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který je podnikatelem. U dlužníka, který je podnikatelem, se však (navíc) rozhodujícími skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí i vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník je předlužen, tedy, že dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků (lhostejno, zda splatných nebo nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku. K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2011).

S ohledem na shora uvedené závěry přijaté Nejvyšším soudem České republiky v citovaných rozhodnutích je v přezkoumávané věci nutno přihlédnout k tomu, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní skutečnosti osvědčující její úpadek ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ, neboť neuvedla žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit její platební neschopnost. Dlužnice pouze obecně tvrdí, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší

30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. Taková tvrzení-slovy zákona-však nejsou konkrétními tvrzeními k úpadku dlužnice. Dlužnice totiž neuvedla žádné konkrétní skutečnosti ohledně svých věřitelů a závazků vůči nim, včetně údajů o splatnosti závazků, neuvedla ani žádné konkrétní skutečnosti o neschopnosti tyto závazky plnit. Z insolvenčního návrhu dlužnice tak není zřejmé, vůči kterým věřitelům má dlužnice závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ), ani to, že dlužnice není schopna plnit své závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ). Dlužnice neuvedla žádná tvrzení, ze kterých by bylo zřejmé, že zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, ani to, že je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti anebo to, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči ní není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. a/ až c/ IZ). Přestože v insolvenčním návrhu dlužnice uvedla, že není podnikatelem, tvrdí svůj úpadek i ve formě předlužení (§ 3 odst. 3 IZ), které však je dle zákona možné jen u dlužníka, který je fyzickou osobou-podnikatelem. Dlužnice však ani k této formě úpadku v návrhu neuvedla konkrétní skutečnosti, neboť pouze obecně tvrdí, že její závazky převyšují její pohledávky.

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužnice pro vady, které brání pokračování v insolvenčním řízení, podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 26. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu