2 VSOL 936/2015-B-72
KSOS 25 INS 7801/2010 2 VSOL 936/2015-B-72

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Zimní Důl 631, 735 11 Orlová-Město, adresa pro doručování: ubytovna, Osvobození 827, 735 14 Orlová-Lutyně, o zrušení schváleného oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 25 INS 7801/2010-B-45 ze dne 9. 7. 2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) zrušil schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužnice Jany anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs, který bude projednáván jako nepatrný konkurs (výrok II.) a deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.).

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením ze dne 21. 9. 2010 (č. d. B-5) schválil oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem, a to počínaje měsícem říjnem 2010. S poukazem na závěry uvedené v pravidelných zprávách insolvenční správkyně je zjevné, že dlužnice měla v průběhu realizace schváleného oddlužení s plněním splátkového kalendáře problémy, když jí neustále vznikal dluh na zálohách na odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně a nepravidelně poskytovala plnění z darovacích smluv, které za účel splnění splátkového kalendáře uzavřela. Dlužnici rovněž vznikaly další závazky, které nebyla schopna plnit. Proto insolvenční soud nařídil na 10. 6. 2015 jednání o zrušení schváleného oddlužení, na které se dlužnice bez omluvy nedostavila. Insolvenční soud uvedl, že dlužnice pro dosažení uspokojení alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů potřebuje v rámci plnění splátkové kalendáře uhradit těmto věřitelům minimálně částku 1.059 Kč a na zálohách na odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně dluží částku 13.068 Kč. Dále insolvenční soud konstatoval, že dlužnici vznikly po schválení oddlužení závazky, které jsou po splatnosti více než 30 dnů, a to vůči ORLOVAN, bytové družstvo v částce 6.471 Kč, společnosti RWE Energie, s. r. o. ve výši 3.546 Kč, občanskému sdružení Orlovský porubák ve výši 25.360 Kč a společnosti ČEZ Prodej, s. r. o. ve výši 5.740 Kč. Insolvenční soud uzavřel, že dlužnice má po schválení oddlužení peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které vznikly v důsledku jejího zaviněného chování, když současně řádně nehradí zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně. Z výše uvedených důvodů proto insolvenční soud rozhodl dle § 418 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), o zrušení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužnice.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že se po celou dobu trvání schváleného oddlužení snažila své povinnosti řádně plnit. Usiluje o úhradu dluhů, které jí v průběhu oddlužení vznikly, vyřizuje si splátkové kalendáře a je připravena tyto závazky vyrovnat. Navrhla, aby odvolací soud prohlášený konkurs zrušil a rozhodl o pokračování v oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje způsobilý odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2, písm. e) a g) o. s. ř., přezkoumal usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Insolvenční soud učinil ve věci správná skutková zjištění o dosavadním průběhu schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje. Zdůrazňuje, že z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnici po schválení oddlužení vznikly tyto závazky vůči věřitelům: -závazek vůči ORLOVAN, bytové družstvo ve výši 6.471 Kč z titulu nedoplatku z vyúčtování nákladů a služeb spojených s bydlením za rok 2013, splatný dne 5. 8. 2014 (č. d. B-31),

-závazek vůči RWE Energie, s.r.o. ve výši 3.546 Kč přiznaný pravomocným a vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ze dne 4. 12. 2013, č. j. 106 C 234/2013-35, splatný dne 28. 12. 2013 (č. d. B-29), -závazek vůči Orlovský porubák, občanské sdružení ve výši 25.360 Kč z titulu dlužného nájemného a záloh za služby za podnájem bytu za období od 1. 6. 2014 do 30. 9. 2014 (č. d. B-36), -závazek vůči ČEZ Prodej, s.r.o., ve výši 5.642 Kč z titulu neuhrazené ceny za dodávku elektřiny za období od 18. 6. 2013 do 14. 9. 2013, splatný dne 30. 6. 2014 a dne 2. 10. 2014 (č. d. B-37).

Odvolací soud doplnil dokazování zprávou insolvenční správkyně Doc. Ing. Dagmar Bařinové, Ph.D. ze dne 7. 12. 2015 (č. d. B-63), z níž vyplývá, že dlužnice splácela splátkový kalendář do května 2014, když ve 44 splátkách zaplatila nezajištěným věřitelům částku 34.353,94 Kč a dosáhla uspokojení jejich pohledávek ve výši 29,10 %. K dosažení hranice 30 % jí chybělo doplatit částku 1 058,08 Kč. Na zálohách na odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně vznikl dlužnici dluh, který k 30. 6. 2015 činil 14.157 Kč. Kč. Po zrušení schváleného oddlužení se nachází v majetkové podstatě částka 0,05 Kč.

Při jednání dne 17. 12. 2015 (č. d. B-69) dlužnice uvedla, že své závazky vůči ORLOVAN, bytové družstvo, RWE Energie s.r.o. a ČEZ Prodej s.r.o. tak, jak jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí insolvenčního soudu uznává. S družstvem ORLOVAN uzavřela 9. 12. 2015 dohodu o splátkovém kalendáři, na kterou již uhradila částku 3.000 Kč a její dluh tak činí 6.370 Kč. Zbývající dvě společnosti o splátkový kalendář požádala, avšak k uzavření dohody dosud nedošlo. Tato svá tvrzení dlužnice doložila a potvrdila i existenci svého dluhu vůči insolvenční správkyni.

Podle § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Dle § 418 odst. 4 IZ, rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Podle § 412 odst. 1 písm. g) IZ je dlužník po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Z ustanovení § 406 odst. 3 písm. a) IZ vyplývá, že v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud uloží dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného v rozhodnutí. Současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení.

V projednávané věci je nejprve třeba zdůraznit, že se první splátka v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře uskutečnila v měsíci říjnu 2010 a termín poslední splátky tak připadal na měsíc září 2015. Ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2.2013, sp. zn. KSUL 45 INS 3212/2009 29 NSČR 12/2013 (publikováno v časopise Soudní judikatura pod č. 61/2014), vyplývá, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení. Je tedy zřejmé, že ani v případě zrušení napadeného rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužnice by již nebylo možné v realizaci oddlužení plněním splátkového kalendáře pokračovat. Již z tohoto důvodu skutečnost, že dlužnice až po nařízení jednání před odvolacím soudem začala úhradu těchto závazků aktivně řešit a pouze menší část z nich i uhradila, považuje odvolací soud za právně bezvýznamnou.

Skutečnost, že dlužnici za dobu trvání schváleného oddlužení vznikl dluh na zálohách na odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně ve výši 14.157 Kč vede odvolací soud k závěru, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Záloha na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce představuje plnění (pohledávku za majetkovou podstatou dle § 168 odst. 2 písm. a\ IZ), které dlužník poskytuje insolvenčnímu správci v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, a to z příjmů dle § 398 odst. 2 IZ pro plnění splátkového kalendáře určených (obdobně například usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 2015, č. j. KSBR 39 INS 10288/2014, 2 VSOL 1179/2015-B-31). Lze proto uzavřít, že je naplněn důvod pro zrušení schváleného oddlužení uvedený v § 418 odst. 1 písm. b) IZ.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že dlužnice svým jednáním, kdy na sebe v průběhu trvání schváleného oddlužení převzala závazky vůči shora uvedeným věřitelům, které nebyla následně schopna plnit, podstatným způsobem porušila povinnost vyplývající z ustanovení § 412 odst. 1 písm. g) IZ a je tak dán důvod pro zrušení schváleného oddlužení uvedený v § 418 odst. 1 písm. a) IZ.

Popsaným jednáním je rovněž naplněn důvod pro zrušení schváleného oddlužení obsažený v ustanovení § 418 odst. 1 písm. c) IZ, neboť dlužnice po schválení oddlužení vědomě a dlouhodobě minimalizovala své životní náklady na úkor těchto věřitelů, kdy od nich na základě uzavřených smluv přijímala plnění, za které však dohodnutou úplatu neposkytla (srovnej se závěry usnesení Vrchního soudu Praha ze dne 12. 2. 2013, sp. zn. KSPL 29 INS 9415/2011, 3 VSPH 1035/2012-B-57). Tímto jednáním tak zavinila vznik peněžitých závazků, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti.

V posuzované věci lze tedy uzavřít, že insolvenční soud postupoval správně, když schválené oddlužení zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem.

Odvolací soud proto napadené usnesení insolvenčního soudu ve výrocích I. a II. jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužnici a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 17. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu

Vypracoval Mgr. Martin Hejda