2 VSOL 936/2013-P4-7
KSOS 39 INS 6027/2013 2 VSOL 936/2013-P4-7

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Pavly Mrázkové, rodné číslo 695309/5545, bytem Volgogradská 2511/107, 700 30 Ostrava-Zábřeh, o přihlášce pohledávky věřitele číslo 4 (P4) Raiffeisenbank a.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, identifikační číslo 492 40 901, rozhodl o odvolání věřitele číslo 4 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2013, č. j. KSOS 39 INS 6027/2013-P4-2

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že přihláška pohledávky P4 věřitele číslo 4 Raiffeisenbank a.s. se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě odmítl přihlášku pohledávky P4 věřitele číslo 4 Raiffeisenbank a.s. (výrok I.) a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele č. 4 v insolvenčním řízení končí (výrok II.). Na odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno dne 4.3.2013 a usnesením ze dne 4.4.2013 rozhodl soud o úpadku dlužnice a současně povolil řešení jejího úpadku oddlužením. Výrokem IV. usnesení o zjištění úpadku byli věřitelé vyzváni ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku k přihlášení svých pohledávek. Usnesení bylo zveřejněno dne 4.4.2013 v 11.19 hod., lhůta k podání přihlášek uplynula 6. 5. 2013. Přihláška pohledávky věřitele č. 4 byla soudu doručena elektronicky dne 28. 6. 2013, tedy opožděně. Proto postupoval soud podle ust. § 173 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), a přihlášku pohledávky odmítl.

Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel č. 4 Raiffeisenbank a.s. Vyjádřil přesvědčení, že v insolvenčním řízení soud nepostupoval v souladu se zákonem, neboť došlo k pochybení při zveřejňování údajů v insolvenčním rejstříku. Z tohoto důvodu došlo k porušení práv věřitele, který se bez své viny nedozvěděl o úpadku dlužnice včas. Usnesení ze dne 4. 4. 2013, kterým byl zjištěn úpadek dlužnice a stanovena lhůta pro podávání přihlášek pohledávek, totiž nebylo ke dni jeho zveřejnění publikováno pod správným názvem. Opis dokumentu, který byl ke dni 4.4.2013 v insolvenčním rejstříku zveřejněn, zněl usnesení o ustanovení správce, vyhláška o svolání přezkumného jednání a vyhláška o svolání schůze věřitelů , nikoliv usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení. Věřitel, který je bankou, má za účelem kontroly, zda u některého z jeho klientů nebylo zahájeno insolvenční řízení, respektive rozhodnuto o úpadku, zřízen automatický vyhledávací systém, který vychází mimo jiné z názvu jednotlivých událostí zveřejňovaných v insolvenčním rejstříku. Dne 4. 4. 2013 byl věřitel informován o tom, že v insolvenčním řízení dlužnice byly zveřejněny čtyři události, konkrétně dvakrát usnesení o ustanovení správce, dále vyhláška o svolání přezkumného jednání a vyhláška o svolání schůze věřitelů. Prostřednictvím téhož systému byl věřitel dne 6. 6. 2013 informován o tom, že ve věci dlužníka bylo vydáno usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení. Teprve k tomuto dni tedy došlo v insolvenčním rejstříku k opravě popisu zveřejněného dokumentu a teprve k tomuto dni se věřitel mohl dozvědět o úpadku dlužnice. Toto pochybení soudu však v souladu s ustálenou judikaturou (například usnesení Nejvyššího soudu ČR, č. j. 29 NSČR 35/2010-P59-18) nesmí být kladeno k tíži věřitele, který v dobré víře oprávněně spoléhá na správnost údajů zveřejňovaných v insolvenčním rejstříku. V této souvislosti věřitel také poukázal na závěry Vrchního soudu v Praze v jeho usnesení č. j. 1 VSPH 1493/2011-P10-13 ze dne 9.1.2012. Uzavřel, že lhůta pro podání přihlášek pohledávky počala věřiteli běžet dne 10.6.2013 a jeho přihláška pohledávky byla podána včas. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil, přihlášku věřitele neodmítl a jeho účast v insolvenčním řízení neukončil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud, který dovodil včasnost, přípustnost a projednatelnost podaného odvolání, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že o odvolání věřitele je zcela důvodné.

Podle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání. Dle odstavce 3, lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší 30 dnů a delší dvou měsíců.

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží, a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podstatou odvolacích námitek věřitele je jeho tvrzení, že ačkoliv rozhodnutí o zjištění úpadku dlužnice bylo v systému ISIR zveřejněno již dne 4. 4. 2013, nebylo v něm řádně označeno, v důsledku čehož se věřitel, který sleduje ISIR pomocí automatického vyhledávacího systému, nemohl dozvědět o rozhodnutí o úpadku dlužnice Pavly Mrázkové. V návaznosti na to mu nemohla začít běžet lhůta pro podání přihlášky pohledávky, a to až do doby, dokud nebylo v ISIR rozhodnutí o úpadku označeno řádně. Tento názor věřitele považuje odvolací soud za zcela správný. Uživatel systému ISIR se orientuje zejména a převážně podle popisu zveřejňovaného dokumentu. Pokud je dokument v ISIR (zde rozhodnutí o úpadku) popsán jinak (nesprávně), možnost věřitele řádně zjistit informace o stavu řízení je podstatně ztížena, zejména pokud má automatizovaný systém, který sleduje pevně dané údaje.

Zbývá si tedy zodpovědět otázku, zda v dané věci bylo skutečně usnesení o zjištění úpadku dlužnice vydané dne 4. 4. 2013 v popisu událostí nesprávně označeno. Věřitel doložil k prokázání svých tvrzení sestavu z jeho systému, která zaznamenává průběh změn ve veřejném insolvenčním rejstříku během řízení. Dne 4.4.2013 byly vytvořeny události usnesení o ustanovení správce (a to dvakrát), vyhláška o svolání přezkumného jednání a vyhláška o svolání schůze věřitelů . Až dne 10. 6. 2013 byla vložena do systému událost označená jako usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení . Informace dostupné z vnitřní aplikace (soudní aplikace) ISIR jsou s údaji dokladovanými věřitelem v souladu. Z vnitřní aplikace je tedy zřejmé, že dokument A-6 byl zveřejňován celkem třikrát. Jednotlivé verze byly vkládány poprvé dne 4. 4. 2013 v 10:03:34, podruhé 10. 6. 2013 v 9:08:32 a potřetí 10.6.2013 v 9:14:37. Zveřejňovaný dokument je pokaždé totožný (rozhodnutí o úpadku), ale popis událostí se liší. Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že ze strany soudu prvního stupně došlo dne 4.4.2013 k pochybení při označení zveřejňovaného dokumentu v insolvenčním rejstříku, který nebyl v popisu události označen jako usnesení o úpadku. Teprve dne 10.6.2013 došlo k řádnému zveřejnění vydaného usnesení o úpadku spojeného s povolením oddlužení. Lze tedy uzavřít, že pokud věřitel (stejně jako každý další dlužníkův věřitel) neměl možnost standardním a zákonem předvídaným způsobem se s rozhodnutím o úpadku a s ním spojenou výzvou k přihlášení pohledávek dne 4.4.2013 seznámit, a této možnosti se mu dostalo až dne 10. 6. 2013, nemohl se ani konec třicetidenní přihlašovací lhůty odvíjet od publikace usnesení o úpadku dne 4.4.2013, ale až ode dne 10.6.2013, kdy tato událost (dokument) byl správně označen v popisu události v insolvenčním rejstříku. Lhůta k přihlašování pohledávky tedy věřitelům skončila dne 10.7.2013 (ve středu). Pokud tedy věřitel podal svou přihlášku pohledávky elektronickou cestou na podatelnu soudu prvního stupně dne 28.6.2013, jedná se o přihlášku včasnou.

Z uvedeného je zřejmé, že závěr soudu prvního stupně o opožděnosti věřitelovy přihlášky pohledávky není správný. Proto postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že přihláška pohledávky věřitele č. 4 (P4) Raiffeisenbank a.s. se neodmítá.

P o u č e n í : Poučení proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřiteli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu