2 VSOL 935/2014-A-9
KSBR 45 INS 15486/2014 2 VSOL 935/2014-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníků Antonína anonymizovano , anonymizovano , rodné číslo 410613/465, a Vladimíry anonymizovano , anonymizovano , rodné číslo 525705/198, oba bytem Tylova 409, 751 03 Brodek u Přerova, o insolvenčním návrhu dlužníků, rozhodl o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.6.2014, č. j. KSBR 45 INS 15486/2014-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužníků ze dne 5.6.2014. V důvodech svého usnesení uvedl, že dlužníci nepopsali dostatečně rozhodující skutečnosti osvědčující jejich úpadek, když v bodě 06 formuláře pouze obecně uvedli, že mají více věřitelů, více peněžitých závazků po splatnosti déle než 30 dnů a jsou v platební neschopnosti. Označili pouze vykonatelné tituly, neoznačili však řádně ani své věřitele, neuvedli ničeho o právním důvodu vzniku jednotlivých závazků ani o výši původních předepsaných splátek. Ani seznam jejich závazků není řádný a neobsahuje zákonem požadované údaje. Uvedené nedostatky způsobují vadnost insolvenčního návrhu a brání pokračování v řízení. Proto soud insolvenční návrh odmítl podle § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ).

Proti tomuto usnesení podali oba dlužníci odvolání. Namítali, že místně příslušným soudem je Krajský soud v Ostravě, nikoliv Krajský soud v Brně. Rozhodnutí je rovněž příliš formalistické, když všechny dluhy dlužníci prokázali uvedením jejich výše a exekučních titulů, o které se opírají. Není tedy pravdivé konstatování soudu, že nelze osvědčit tvrzení dlužníků o závazcích déle než 30 dnů po splatnosti. Navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (5.6.2014) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014. Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z insolvenčního návrhu dlužníků spojeného s návrhem na povolení oddlužení, který byl doručen soudu dne 5.6.2014, učinil soud prvního stupně správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto lze v tomto směru odkázat na odůvodnění napadeného usnesení. Pro posouzení závěrů soudu prvního stupně je v dané věci podstatné, že dlužníci v bodě 07 insolvenčního návrhu uvedli, že mají peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, tyto závazky nejsou schopni plnit, zastavili platbu svých závazků a tyto neplní po dobu delší než tři měsíce. Jako své věřiteli označili devět osob, uvedli výši závazků a označili exekuční příkaz (datem jeho vydání). V bodě 17 odkázali na bod 7 insolvenčního návrhu. V průběhu řízení dlužníci předložili kromě jiných listin seznam závazků ze dne 3.6.2014, který (pokud by splňoval všechny náležitosti vyžadované insolvenčním zákonem) mohl sloužit jako zdroj pro doplnění okolností osvědčujících úpadek dlužníků, které absentovaly v samotném insolvenčním návrhu. Předmětný seznam závazků dlužníků však neobsahuje ani výslovné prohlášení o jeho správnosti a úplnosti.

Na základě výše uvedených zjištění se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužníci tvrdili existenci více věřitelů (osm právnických osob). Přestože je neúplně označili, není pochyb, o jaké subjekty se jedná. Avšak jejich tvrzení, že mají peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které nejsou schopni plnit, zastavili platbu svých závazků a tyto neplní po dobu delší než tři měsíce, je zcela obecné a nekonkrétní. V poměrech dané věci je podstatné, že z údajů uvedených dlužníky v insolvenčním návrhu nelze ke konkrétním závazkům přiřadit dobu jejich splatnosti. Lze tedy uzavřít, že přestože dlužníci ve svém insolvenčním návrhu označili více věřitelů, neuvedli žádné konkrétní údaje o splatnosti závazků a o neschopnosti své splatné závazky plnit. Z návrhu tedy nelze seznat, zda jsou splněny znaky úpadku dle § 3 odst. 1, písm. b) a c) IZ. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když insolvenční návrh dlužníků podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl, aniž by dlužníky vyzýval k jeho nápravě.

Odvolací námitky dlužníků nejsou důvodné. Soudem prvního stupně uvedené důvody pro odmítnutí insolvenční návrhu z důvodu jeho vad obstojí a odvolací soud se s nimi ztotožňuje. Důvodem pro zrušení napadeného usnesení (jak navrhovali odvolatelé) není ani skutečnost, že insolvenční návrh podali dlužníci u místně nepříslušného soudu. Odvolatelům lze přisvědčit, že pokud je jejich trvalé bydliště v Brodku u Přerova, který se nachází v obvodu Okresního soudu v Přerově, a tedy v obvodu Krajského soudu v Ostravě, je místně příslušným ve věci skutečně Krajský soud v Ostravě (nikoliv Krajský soud v Brně). Dlužníci nenamítali místní nepříslušnost při prvním úkonu ve věci, který jim příslušel (tím bylo podání insolvenčního návrhu), ale soud ještě nerozhodl o věci samé. Proto lze otázku místní příslušnosti stále zkoumat. Skutečnost, že napadeným usnesením rozhodl místně nepříslušný soud, není vadou, pro kterou by mělo být rozhodnutí zrušeno.

Tou je ve smyslu § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. rozhodnutí věcně nepříslušným soudem.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníkům se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu