2 VSOL 932/2014-P3-8
KSBR 40 INS 20249/2013 2 VSOL 932/2014-P3-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice: Lenka anonymizovano , anonymizovano , 617 00 Brno, Dornych 45/122, o přihlášce pohledávky věřitele Česká televize, se sídlem Na Hřebenech II 1132/4, Praha, PSČ 140 70, IČ: 000 27 383, zastoupené JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem se sídlem Škroupova 719, Hradec Králové, PSČ 500 02, ve výši 6.092,65 Kč, evidované v insolvenčním řízení pod č. P3, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. července 2014, č.j. KSBR 40 INS 20249/2013-P3-3,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se v napadené části m ě n í tak, že přihláška pohledávek věřitele Česká televize, Na Hřebenech II 1132/4, 140 70 Praha, IČ 00027383 ve výši 2.295 Kč z titulu dlužných TV poplatků za období VIII/2010 až VIII/2012 zákonných úroků z prodlení a nákladů řízení a ve výši 251,65 Kč z titulu úroků z prodlení, celkem ve výši 2.546,65 Kč, evidovaná v insolvenčním řízení pod č. P3 se n e o d m í t á a v tomto rozsahu účast věřitele v insolvenčním řízení nekončí.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud usnesením odmítl přihlášku č. 3 věřitele České televize ve výši 6.092,65 Kč (odstavec I. výroku) s tím, že právní mocí jeho rozhodnutí se končí účast věřitele v insolvenčním řízení (odstavec II. výroku). Rozhodnutí odůvodnil tak,

že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku v celkové výši 6.092,65 Kč sestávající z jistiny 2.295 Kč z titulu dlužných TV poplatků za období VIII/2010 až VIII/2012 a dále ve výši 3.797,65 Kč zákonných úroků z prodlení a nákladů řízení (251,65 Kč úrok z prodlení a 3.546 Kč náklady řízení), na přezkumném jednání dne 8.1.2014, kterého se věřitel nezúčastnil, byla přihlášená pohledávka tohoto věřitele popřena insolvenčním správcem co do částky 3.546 Kč a uznána ve výši 2.546,65 Kč. Vyrozuměním ze dne 8.1.2014, doručeným věřiteli dne 10.1.2014, insolvenční správce vyrozuměl věřitele o popření jeho pohledávky v souladu s ustanovením § 197 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Věřitel nepodal žalobu na určení popřené pohledávky v třicetidenní lhůtě od konání přezkumného jednání, tedy do dne 7.2.2014, který byl posledním dnem lhůty k uplatnění popřené pohledávky. Skutečná výše přihlášené pohledávky pak činí méně než 50 %, proto se k přihlášené pohledávce nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna, a soud celou přihlášenou pohledávku v souladu s ustanovením § 178 IZ odmítl.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal věřitel včasné odvolání, ve kterém nesouhlasil se závěrem soudu, že skutečná výše jeho pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky. Tvrdil, že do insolvenčního řízení přihlásil tři samostatné dílčí pohledávky (na jistině ve výši 2.295 Kč, na úroku z prodlení ve výši 251,65 Kč a na nákladech řízení ve výši 3.546 Kč) a dvě z nich, pohledávka na jistině a pohledávka na úroku z prodlení, byly na přezkumném jednání zjištěny. Proto není důvod k postupu dle § 178 a § 185 IZ. Věřitel se v odvolacím řízení domáhal změny napadeného usnesení tak, aby v rozsahu částky 2.546,65 Kč jeho přihláška pohledávky nebyla odmítnuta a v tomto rozsahu jeho účast v řízení nebyla ukončena.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (19.7.2013) je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Zjištění o doručení přihlášky pohledávky a doručení vyrozumění dle § 197 odst. 2 IZ, stejně jako to, že věřitel v zákonné lhůtě nepodal žalobu na určení popřené pohledávky, jsou správná, odpovídají obsahu spisu a odvolací soud z nich vychází. Dále z obsahu přihlášky pohledávky věřitele, evidované v řízení pod č. P3, vyplývá, že věřitel do insolvenčního řízení dlužnice přihlásil jako pohledávku č. 1 v celkové výši 6.092,65 Kč pohledávku na televizních poplatcích za období VIII/2010 až VIII/2012, o kterou bylo zahájeno nalézací řízení, ve výši jistiny 2.295 Kč a dále příslušenství ve výši 3.797,65 Kč sestávající z částky 251,65 Kč zákonného úroku z prodlení a částky 3.546 Kč nákladů nalézacího řízení. Dle přezkumného listu byla na přezkumném jednání dne 8.1.2014 k přezkumu zařazena pod pořadovým č. 3 pohledávka věřitele v přihlášené výši 6.092,65 Kč sestávající z jistiny 2.295 Kč a příslušenství 3.797,65 Kč, kterou insolvenční správce popřel co do nároku na náhradu nákladů řízení ve výši 3.546 Kč, neboť nebyl přiznán pravomocným soudním rozhodnutím. Dle obsahu vyrozumění insolvenčního správce ze dne 8.1.2014, byl věřitel vyrozuměn o popření přihlášeného příslušenství insolvenčním správcem ve výši 3.546 Kč proto, že věřiteli nebyla náhrada nákladů řízení přiznána pravomocným soudním rozhodnutím s tím, že přihlášená pohledávka č. 3 věřitele ve výši 2.546,65 Kč byla uznána. Věřitel byl poučen dle § 198 odst. 1 IZ o možnosti uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání, že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. IZ, že se žaloba podává vždy proti insolvenčnímu správci s tím, že nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle 178 odst. 1 IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor.

Podle § 185 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Z obsahu přihlášky pohledávky věřitele evidované v řízení pod č. P3 odvolací soud dovozuje, že věřitel přihlásil tři nevykonatelné pohledávky, a to a) pohledávku na jistině ve výši 2.295 Kč, b) pohledávku na úroku z prodlení ve výši 251,65 Kč a c) pohledávku na nákladech řízení ve výši 3.546 Kč. Skutečnost, že věřitel tyto tři (samostatné) pohledávky přihlásil jako pohledávku č. 1, tedy pohledávku jedinou, a takto byly také zařazeny k přezkumu, na uvedeném závěru nic nemění. Ve vyrozumění insolvenčního správce je však již upřesněno, kterou z přihlášených pohledávek správce popřel a z jakého důvodu.

Pohledávka c) z titulu nákladů nalézacího řízení ve výši 3.546 Kč, byla insolvenčním správcem popřena co do pravosti, další dvě pohledávky, a to a) pohledávka na jistině 2.295 Kč a b) na úrocích z prodlení ve výši 251,65 Kč byly zjištěny (§ 201 odst. 1, písm. a/ IZ). Přestože skutkový základ všech tří pohledávek je shodný (je jím nesplněná povinnost platit televizní poplatky dle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích) a pohledávka b) na úrocích z prodlení a c) na nákladech soudního řízení je svou povahou akcesorickým nárokem k pohledávce a), jedná se o samostatné nároky dle hmotného práva, s nimiž lze samostatně disponovat (§ 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, srovnej rovněž usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.8.2009 sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2010, obdobně judikovaly Vrchní soud v Praze v rozhodnutí č. j. KSPH 39 INS 4440/2008, 3 VSPH 1187/2011-B-149 z 19.12.2013, č. j. KSPH 40 INS 19870/2011, 2 VSPH 713/2012-P8-11 z 4.6.2012, i Vrchní soud v Olomouci v rozhodnutí č. j. KSBR 26 INS 28745/2013, 3 VSOL 420/2014-P1-7 z 7.7.2014; ojedinělé jsou judikáty Vrchního soudu v Praze č. j. KSPA 56 INS 9326/2011, 1 VSPH 1398/2012-P9-11 z 23.10.2012 nebo č. j. KSUL 71 INS 13494/2011 1 VSPH 584/2012-P1-10 v nichž soud zastával názor, že jistina s příslušenstvím se považují za jedinou pohledávku; tyto závěry odvolací soud nepřejímá, neboť jsou minoritní, navíc se nevypořádaly se zmíněným usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2421/2009).

Ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ je třeba aplikovat jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku, a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek, neboť každá pohledávka je individuálním nárokem specifikovaným konkrétním důvodem a výší, jenž lze uplatnit samostatnou přihláškou pohledávka (k tomu srovnej např. usnesení VS v Praze ze dne 8.9.2011, č. j. KSCB 27 INS 3080/2010, 1 VSPH 788/2011-P2-10 nebo usnesení VS v Olomouci z 17.12.2012, č. j. KSOS 36 INS 4171/2009, 1 VSOL 568/2012-B-29).

Protože věřitel nepodal žalobu o určení pohledávky na nákladech řízení ve výši 3.546 Kč, popřené insolvenčním správcem co do pravosti, nastala podle § 198 odst. 1 IZ ve vztahu k této pohledávce skutečnost, na základě které se podle zákona k pohledávce nepřihlíží. Další dvě přihlášené pohledávky věřitele (pohledávka na jistině 1.215 Kč a pohledávka na úrocích z prodlení ve výši 78,68 Kč) byly co do pravosti zjištěny (ani nebylo namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka). Z těchto důvodů ve vztahu k žádné ze tří přihlášených pohledávek nemohl nastat účinek dle § 178 odst. 1 IZ a přihlášku pohledávky lze odmítnout jen v částce pohledávky 3.546 Kč a v tomto rozsahu ukončit účast věřitele v insolvenčním řízení (§ 185 IZ).

Z těchto důvodů odvolací soud změnil napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že se přihláška pohledávky věřitele evidovaná v řízení pod č. P3 ohledně částky 2.546,65 Kč neodmítá a v tomto rozsahu se účast věřitele v insolvenčním řízení nekončí (§ 220 odst. 1o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, věřiteli, insolvenčnímu správci, věřitelskému orgánu a státnímu zastupitelství, pokud případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 25. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu