2 VSOL 93/2012-B-23
KSOS 38 INS 7176/2011 2 VSOL 93/2012-B-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem 746 63 Hrabyně 53, o vydání výtěžku zpeněžení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19122011, č. j. KSOS 38 NS 7176/2011-B-14,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e zr u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě udělil souhlas insolvenčnímu správci Ing. Jiřímu Hanákovi k vydání výtěžku ze zpeněžení majetku dlužníka ve výši 712.035,-Kč zajištěnému věřiteli Insolvent Agency a.s., identifikační číslo 28 60 85 85, Kubelíkova 1224/42, 130 00 Praha, Žižkov.

V důvodech tohoto usnesení uvedl, že insolvenční správce požádal podáním doručeným soudu 8.12.2011 o souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení majetku dlužníka zajištěnému věřiteli. Sdělil, že zpeněžil nemovitosti, které zajišťují pohledávku věřitele č. 1 ve výši 712.035,-Kč za částku 830.000,-Kč. Náklady spojené se správou a zpeněžením činily 61.531,40 Kč a na odměnu insolvenčního správce připadá dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. částka 17.089,-Kč včetně DPH. S odkazem na ust. § 298 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (insolvenční zákon, dále jen IZ ) soud uzavřel, že s ohledem na čistý výtěžek ze zpeněžení bude pohledávka zajištěného věřitele plně uspokojena ve výši 712.035,-Kč. Zbývající částka ze zpeněžení majetku ve výši 39.344,60 Kč náleží dlužníkovi a nelze ji použít k rozdělení mezi nezajištěné věřitele jako mimořádný příjem, neboť jde o zpeněžení majetku, který dlužník nabyl před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že usnesení je nezákonné, protože bylo vydáno na základě vadného řízení, když soud prvního stupně vycházel z neúplných podkladů a nepožádal insolvenčního správce o doplnění dokladů. Zdůraznil, že po povolení oddlužení a stanovení splátkového kalendáře své povinnosti řádně plní a snaží se poctivě vyřešit svou tíživou osobní situaci. Jelikož zajištěný věřitel dal pokyn insolvenčnímu správci ke zpeněžení nemovitostí dlužníka, včetně rodinného domu, v němž dlužník trvale bydlí, a v následné dražbě došlo k jeho vydražení, je osobní situace dlužníka ještě obtížnější. Dále namítal, že napadené usnesení je nesrozumitelné ve vztahu k vyčísleným nákladům za zpeněžení ve výši 61.531,40 Kč, protože soud vyšel z neúplných pokladů, které mu předložil insolvenční správce. Tyto náklady nejsou nijak doloženy a dlužníkovi se jeví jako nepřiměřeně vysoké. Dále dlužník uvedl, že má zájem na tom, aby částka získaná zpeněžením nad rámec výše zajištěné pohledávky byla co nejvyšší, protože může sloužit k úhradě pohledávek dalších nezajištěných věřitelů. Proto považuje dlužník za nejasný i závěr soudu, že tato částka patří dlužníkovi, ačkoliv insolvenční správce navrhl přebytek 39.344,60 Kč uznat jako mimořádný příjem, ze kterého by měly být poměrně uspokojeni další věřitelé. Je v zájmu dlužníka, aby měl ohledně této částky jasno a v dalším průběhu oddlužení nebyl nijak zpochybněn postup dlužníka a plnění jeho povinností. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Předně je nutno uvést, že Vrchní soud v Olomouci se již ve své rozhodovací praxi ustálil v závěru, že proti usnesení, kterým insolvenční soud udělil souhlas insolvenčnímu správci k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli dle ust. § 298 odst. 2 IZ, je rozhodnutím, proti kterému je oprávněn podat odvolání nejen zajištěný věřitel, jenž je jím přímo dotčen, ale také kterýkoliv z nezajištěných věřitelů, jakož i dlužník nebo jiné osoby (§ 15 IZ) uplatňující právo (srovnej usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. KSOS 36 INS 1078/2009, 2 VSOL 117/2011-B-176 ze dne 20.7.2011).

V posuzované věci tedy bylo odvolání podáno oprávněnou osobou a jedná se o odvolání včasné. Proto odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9.5.2011 zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením ze dne 19.10.2011 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a stanovil poměr uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka. Tento poměr uspokojení pohledávek věřitelů následně změnil usnesením ze dne 7.12.2011 a 8.12.2011. Dne 9.12.2011 předložil insolvenční správce Ing. Jiří Hanák soudu prvního stupně žádost o souhlas s výplatou výtěžku ve výši 712.035,-Kč ze zpeněžení majetku zajištěnému věřiteli Insolvent Agency a.s. Současně žádal stanovit odměnu insolvenčního správce s tím, že zpeněžením majetku vznikl nárok na jeho odměnu, včetně DPH ve výši 18.343,-Kč. Ke zpeněžení majetku správce uvedl, že zajištěný věřitel dal pokyn a souhlas s prodejem specifikovaného majetku formou dražby prostřednictvím dražební společnosti BONA ELECTA s.r.o. Dražba dobrovolná byla uskutečněna dne 11.11.2011, vydražitelem se stal Bc. David Papoušek a cena dosažená vydražením činila 830.000,-Kč. Konečně insolvenční správce ve své žádosti uvedl, že se zpeněžením vznikly náklady ve výši 61.531,40 Kč, které odsouhlasil zajištěný věřitel. Zpeněžením majetku zajištěného věřitele vznikl insolvenčnímu správci nárok na odměnu ve výši 18.443,-Kč, včetně DPH dle ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007, tj. 2 % plus DPH z částky 830.000,-Kč, ponížené o náklady na zpeněžení ve výši 61.531,40 Kč. Z rekapitulace žádosti správce vyplývá, že výtěžek ze zpeněžení činí 830.000,-Kč, odměna insolvenční správce 18.443,-Kč, náklady na zpeněžení 61.531,40 Kč, k výplatě zůstává částka 750.025,60 Kč. Jelikož zajištěný věřitel vyčíslil svou pohledávku ve výši 712.035,-Kč, tato bude v plné výši zaplacena. Zbývající částka bude rozdělena mezi nezajištěné věřitele jako mimořádný příjem v poměru stanoveném usnesením o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. K žádosti o souhlas s výplatou výtěžku ze zpeněžení insolvenční správce připojil pokyn zajištěného věřitele ke zpeněžení nemovitostí ze dne 15.8.2011, smlouvu o provedení dražby dobrovolné č. D11039, protokol o provedené dražbě dobrovolné ze dne 11.11.2011 a dražební vyhlášku ze dne 6.11.2011.

Podle ust. § 298 odst. 1 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jímž byla zajištěna. Podle odstavce 2, výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.

Podle ust. § 409 odst. 1 IZ, od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení, dlužník. S takto nabytými příjmy je dlužník povinen naložit způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dle odstavce 2, dispoziční oprávnění k majetku, náležícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění.

Pro posouzení správnosti napadeného usnesení a důvodnosti podaného odvolání je rozhodné především to, že pohledávka věřitele č. 1 Insolvent Agency a.s. byla při přezkumném jednání dne 29.6.2011 zjištěna ve výši 712.035,-Kč, včetně práva na její uspokojení ze zajištění a výtěžek zpeněžení (cena dosažená vydražením) činil 830.000,-Kč. Tyto skutečnosti nepochybně vyplývají z obsahu spisu a nezpochybňoval je ve svém odvolání ani dlužník. Dlužník soustředil své odvolací námitky do tvrzení, že soud prvního stupně vyšel při svém rozhodování z neúplných podkladů a nevyzval insolvenčního správce k jejich doplnění (zejména ve vztahu k vyčísleným nákladům na zpeněžení). Tuto námitku dlužníka považuje odvolací soud za zcela důvodnou. V odůvodnění napadeného usnesení totiž soud prvního stupně ve vztahu k nákladům spojeným se správou a zpeněžením uvedl pouze, že tyto náklady činily 61.531,40 Kč. Je přitom zřejmé, že toto zjištění učinil soud prvního stupně bez dalšího na základě informace poskytnuté insolvenčním správcem v jeho žádosti o souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení majetku. Specifikace těchto nákladů však není součástí spisu (listinného, ani elektronického). Proto je správná argumentace dlužníka, že pokud ji insolvenční správce soudu sám nepředložil, bylo na soudu prvního stupně, aby specifikaci a řádné doložení nákladů spojených se správou a zpeněžením po insolvenčním správci vyžadoval.

Lze tedy uzavřít, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, když z jeho odůvodnění není alespoň v základních rysech zřejmé, jaké konkrétní náklady spojené se správou a zpeněžením soud prvního stupně zohlednil při odpočtu z částky získané zpeněžením (830.000,-Kč). Proto odvolací soud postupoval podle ust. 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a podle ust. § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalším řízení, v němž si soud prvního stupně vyžádá od insolvenčního správce specifikaci veškerých nákladů spojených se správou a zpeněžením a také listiny dokládající tyto náklady, přezkoumá jejich opodstatněnost a v odůvodnění nového usnesení vydaného podle § 298 odst. 2 IZ své úvahy objasní přezkoumatelným a srozumitelným způsobem i ve vztahu k nákladům spojeným se správou a zpeněžením.

Pro potřeby dalšího řízení považuje odvolací soud za nutné uvést, že považuje za správný závěr soudu prvního stupně o výši odměny insolvenčního správce v částce 17.089,-Kč, včetně DPH. I podle mínění odvolacího soudu se odměna insolvenčního správce (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) vypočítává z částky, která se vydává zajištěnému věřiteli, v dané věci tedy z částky 712.035,-Kč. Z této částky 2 % představuje 14.240,70 Kč, daň z přidané hodnoty 2.848,14 Kč (celkem 17.089,-Kč). Tuto argumentaci uvádí odvolací soud s ohledem na skutečnost, že insolvenční správce ve své žádosti o souhlas k vydání výtěžku ze zpeněžení vyčíslil svou odměnu ve výši 18.443,-Kč, včetně DPH. Evidentně přitom vypočítával odměnu z částky 830.000,-Kč, ponížené o náklady na zpeněžení ve výši 61.531,40 Kč.

V návaznosti na odvolací námitku dlužníka, že přebytek ve výši 39.344,60 Kč je nutno považovat za mimořádný příjem, ze kterého by měly být poměrně uspokojeni další věřitelé dlužníka , odvolací soud poznamenává, že část výtěžku zpeněžení, která zbude po uspokojení zajištěného věřitele (přebytek výtěžku zpeněžení), je třeba vydat dlužníkovi. To proto, že na tento přebytek nemá nárok zajištěný věřitel, ani ostatní zajištění věřitelé, jejichž pohledávky se uspokojují v oddlužení plněním splátkového kalendáře jen z dlužníkových budoucích příjmů. Přebytek ze zpeněžení vznikl transformací majetku dlužníka náležejícího do majetkové podstaty dlužníka v době schválení oddlužení, k němuž má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dispoziční oprávnění dlužník (§ 409 odst. 2 IZ). Je pouze na úvaze dlužníka, jak s přebytkem naloží. Může si jej tedy ponechat nebo poskytnout insolvenčnímu správci k mimořádným splátkám (nad rámec splátkového kalendáře) nezajištěným věřitelům.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 25. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu