2 VSOL 93/2011-A-11
KSBR 40 INS 327/2011 2 VSOL 93/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka NIKA a.s. v likvidaci, se sídlem 763 15 Slušovice, identifikační číslo 00 53 29 91, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.1.2011, č. j. KSBR 40 INS 327/2011-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 11.1.2011 domáhal zahájení insolvenčního řízení. V návrhu uvedl, že má závazky ve výši 13.184.314,-Kč a jeho majetek je tvořen pouze peněžními prostředky ve výši 10.676,-Kč. Dále soud prvního stupně vysvětlil smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení. S odkazem na úpravu ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), a ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. uzavřel, že s ohledem na rozsah majetku dlužníka a s přihlédnutím k předpokládaným nákladům řízení je třeba dlužníku uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, protože prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání. Namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl ke skutečnosti, že dlužník nemá žádný majetek a finanční hotovost nepostačí ani na nezbytné výdaje spojené s likvidací. Dále uvedl, že dlužník ukončil svou hospodářskou činnost již v roce 1992, od roku 1993 nemá žádné zaměstnance, ani žádné vlastní prostory. Nabízí se proto zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka. Současně dlužník požádal o upuštění od povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení,

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 11.1.2011 domáhal zahájení insolvenčního řízení a navrhl tento návrh zamítnout pro nedostatek majetku. Tvrdil, že svou hospodářskou činnost ukončil v roce 1992 a od roku 1993 nemá žádné zaměstnance. Dále uvedl, že v roce 1998 byla společnost dlužníka rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Brně zrušena (usnesení č. j. 21 Cm 37/95-15) a likvidátorem byl ustanoven doc. Ing. Josef Hurta, CSc. Dlužník má na pokladně 10.676,-Kč a na účtu u Komerční banky má mít 656,-Kč, ale zatím se po těchto finančních prostředcích pátrá. Dlužník má 22 věřitelů z obchodního styku a celková výše jeho závazků činí 13.184.314,-Kč. Nemá však žádný majetek k uspokojení věřitelů.

Na základě shora popsaného stavu věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Byť má dlužník finanční hotovost ve výši 10.676,-Kč, pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování, bude-li majetek dohledán. Není ani vyloučeno, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá dostatek finančních prostředků, ze kterých by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Podle ust. § 98 odst. 1 a 2 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak odvolací soud zjistil, společnost dlužníka byla již dne 24.11.1998 zrušena s likvidací. V době před 1.1.2008 povinnost podat včas návrh na prohlášení konkursu vyplývala z ust. § 3 zákona č. 328/1991Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 1 vyhlášky 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje částku 50.000,-Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

K požadavku dlužníka, aby soud insolvenční návrh zamítl pro nedostatek majetku, odvolací soud uvádí, že tento postup v přezkoumávané věci není možný. Rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka ve smyslu ust. § 144 odst. 1 IZ je totiž podmíněno řadou přesně stanovených předpokladů, které musí být splněny kumulativně. Dlužník přitom nesplňuje jednu ze základních podmínek, neboť jeho likvidátor doc. Ing. Josef Hurta, CSc. nebyl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců (§ 144 odst. 1 písm. b/ IZ).

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 17. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu