2 VSOL 928/2016-A-10
KSOL 10 INS 9845/2016 2 VSOL 928/2016-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice Kiriaki anonymizovano , anonymizovano , bytem Nábřeží Dr. Edvarda Beneše 2003/14, Přerov I.-Město, Přerov, PSČ 750 02, identifikační číslo 73012840, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č. j. KSOL 10 INS 9845/2016-A-5 ze dne 8.6.2016,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ze kterého vyplývá, že má nezajištěné závazky v celkové výši 1.222.086,40 Kč. V seznamu majetku dlužnice uvedla (mimo osobního automobilu a věcí představující běžné vybavení domácnosti v celkové hodnotě 19.000 Kč) nárok na finanční prostředky na depozitním účtu ve výši 315.596,53 Kč, a to finanční prostředky z prodeje bytu, který byl ve společném jmění dlužnice a jejího bývalého manžela, jehož insolvenční řízení dosud není skončeno. K tomu dlužnice uvedla, že tato částka by měla být použita jako mimořádná splátka splátkového kalendáře. Soud uzavřel, že jde o kombinaci řešení úpadku dlužnice zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře, která podle stávající právní úpravy není možná, a proto k tomuto tvrzení dlužnice nepřihlédl. Ze svého příjmu ve výši 16.331 Kč měsíčně dlužnice není schopna v oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojit své nezajištěné věřitele nejméně ve výši 30 % jejich pohledávek. Návrh na povolení isir.justi ce.cz oddlužení dlužnice tak bude odmítnut podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a podle ustanovení § 396 IZ bude rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Soud dále odkázal na ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ a účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, jakož i výši minimální odměny insolvenčního správce v případě, že je úpadek dlužníka řešen konkursem, a dospěl k závěru, že s ohledem na majetek dlužnice a výši jejích postižitelných příjmů existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že nesouhlasí s tím, že by nesplnila podmínky pro povolení oddlužení, když má čistý příjem ve výši 16.331 Kč a k tomu je nutno připočítat částku ve výši 1.000 Kč, kterou bude mít k dispozici na základě darovací smlouvy od Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Bratrská 34, Přerov. Namítla, že navrhovala pouze oddlužení plněním splátkového kalendáře a pokud poukazovala na finanční prostředky, které jsou v depozitní úschově, tak tyto navrhla použít jako mimořádnou splátku, což rozhodně neodporuje insolvenčnímu zákonu. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se záloha nepožaduje. Darovací smlouvu, kterou označila jako přílohu k odvolání, k odvolání nepřipojila.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6, o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 26.4.2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má závazky v celkové výši 1.222.086,40 Kč, všechny závazky označila jako nezajištěné a specifikovala je tak, že uvedla věřitele, právní důvod a výši závazku, včetně data jeho splatnosti (ke dni 30.11.2015, 31.7.2015, 1.1.2016 a 24.3.2016). V návrhu dále uvedla, že její průměrný měsíční čistý příjem činí 16.311 Kč, věřitelé v oddlužení mohou obdržet jako mimořádnou splátku ve výši 315.596,53 Kč, deponovanou pro insolvenčního správce za prodanou nemovitost u Mgr. Stejskala. K návrhu dlužnice připojila seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců. V seznamu závazků uvedla tytéž závazky jako v návrhu. V seznamu majetku uvedla osobní vozidlo v hodnotě 9.000 Kč, sedací soupravu, pračku a televizor celkem v hodnotě 10.000 Kč a finanční prostředky na depozitní účtu advokáta Mgr. Viktora Stejskala (č. účtu blíže označila) z prodeje označeného bytu jako majetku, který byl ve společném jmění manželů-dlužnice a Radka anonymizovano s tím, že na depozitním účtu advokáta z prodeje bytu zůstala částka 729.593,06 Kč, ze které bude uhrazena daň ve výši 48.400 Kč, záloha na náklady insolvenčního řízení Radka anonymizovano ve výši 50.000 Kč a po odečtení zůstane částka 631.193,06 Kč, ze které na ni připadá polovina ve výši 315.596,53 Kč, která by měla být použita podle ustanovení § 412 odst. 1 IZ jako mimořádná splátka splátkového kalendáře.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci vedeného pod sp. zn. KSOL 10 INS 30655/2015 vyplývá, že v insolvenčním řízení dlužníka Radka anonymizovano , nar. 27.2.1972, ve zprávě ze dne 14.4.2016 insolvenční správce JUDr. Radim Kubica, M.B.A. uvedl, že do soupisu majetkové podstaty zapsal finanční prostředky z nevypořádaného společného jmění manželů, které byly složeny do advokátní úschovy, přičemž již advokáta k jejich vyplacení do majetkové podstaty. Ve zprávě ze dne 13.9.2016 insolvenční správce uvedl, že finanční prostředky-advokátní úschova z nevypořádaného společného jmění manželů ve výši 631.193,06 Kč byly na základě písemné výzvy k vydání advokátní úschovy (zaslané Advokátní kanceláři Stejskal) převedeny ve prospěch bankovního účtu insolvenčního správce.

Usnesení o uložení zálohy je usnesením, proti kterému je odvolání přípustné (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 10/2009), a jako takové musí být řádně odůvodněno, aby odvolací soud byl schopen posoudit správnost důvodů, pro které soud prvního stupně k rozhodnutí o záloze přistoupil, tedy musí být přezkoumatelné.

Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí pouze obecně uvádí, že s ohledem na majetek dlužnice a výši postižitelných příjmů existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení. Je však zjevné, že majetkovými poměry dlužnice se soud prvního stupně blíže nezabýval, a údaje, které ve vztahu ke svému majetku dlužnice dosud uvedla (v návrhu a seznamu majetku) nijak nehodnotil, což činí ve svém důsledku rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení se soud prvního stupně bude opětovně zabývat tím, zda je ve smyslu ustanovení § 108 IZ dána potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši, a to s ohledem na předpokládaný způsob řešení úpadku dlužnice a její majetkové poměry. Přitom neopomene zabývat se i tím, zda dlužnice má nárok z titulu vypořádání společného jmění manželů a v jaké předpokládané výši, včetně možnosti uhradit z tohoto majetku mimořádnou splátku v oddlužení (§ 412 odst. 1 písm. b/ IZ). Pokud soud prvního stupně opětovně dospěje k závěru o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodní.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu