2 VSOL 927/2015-A-9
KSOS 22 INS 17154/2015 2 VSOL 927/2015-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Blanky anonymizovano , anonymizovano , bytem Fulnek, Fučíkova 97, PSČ 742 45, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 22 INS 17154/2015-A-4 ze dne 10.7.2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení se dlužnici n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže specifikovaný účet soudu. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z výpisu z evidence rejstříku trestů soud zjistil, že dlužnice byla odsouzena pro trestný čin podvodu (§ 209 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13.6.2014. S ohledem na to, že dlužnice byla v roce 2014, tedy poměrně krátkou dobu před podáním insolvenčního návrhu, pravomocně odsouzena pro trestný čin majetkové povahy a zkušební doba jí dosud neskončila, soud dospěl k závěru, že dlužnice sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, a proto její úpadek lze řešit jedině konkursem. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice vlastní pouze věci osobní povahy (v hodnotě přibližně 16.500 Kč). Dlužnice tak nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce. Soud proto podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že byla odsouzena neprávem, neboť byla v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Poukázala na to, že z rozhodnutí soudu vyplývá, že byla osobou bezúhonnou, nebyla soudně trestána, ani projednána pro přestupek, a je kladně hodnocena zaměstnavatelem. Z tohoto důvodu jí soud uložil trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Dále poukázala na to, že je schopna uhradit více jak 30 % peněžitých závazků svým věřitelům. Navrhla, aby soud posečkal s projednáním jejího insolvenčního návrhu do doby skončení podmínky a následného výmazu z rejstříku trestů, anebo snížil výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání lze vyhovět, byť z jiných důvodů.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 30.6.2015 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že v současné době má čtyři nezajištěné závazky, ke kterým označila věřitele a uvedla výši a splatnost jednotlivých závazků (v měsících listopad 2003, červen 2007, duben 2014 a prosinec 2014), s tím, že všechny závazky jsou po splatnosti déle než 30 dnů a není schopna je plnit z důvodu, že má příjem 12.033 Kč a měsíční splátka na tyto závazky činí 15.000 Kč. Z tohoto důvodu byla nucena zastavit podstatnou část svých peněžitých závazků a není možné dosáhnout uspokojení některých ze splatných peněžitých závazků výkonem rozhodnutí nebo exekucí. K návrhu dlužnice připojila seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců. V seznamu závazků uvedla tytéž závazky jako v návrhu, mimo jiné závazek vůči věřiteli Renému Bortlovi ve výši 12.000 Kč, splatný dne 1.4.2014. Podle výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob byla dlužnice odsouzena rozsudkem Okresního soudu Nový Jičín sp. zn. 20 T 245/2013 ze dne 1.4.2014 (pravomocným dne 13.6.2014) za úmyslný trestný čin podle ustanovení § 209 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, k podmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců se zkušební dobou osmnácti měsíců (do 13.12.2015). Z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 20 T 245/2013 ze dne 1.4.2014 vyplývá, že dlužnice byla uznána vinnou, že dne 20.8.2012 spolu s dalším pachatelem převzala od poškozeného Reného Bortla částku 12.000 Kč, kterou spolupachatel vylákal pod nepravdivou záminkou, že v herně, kde dlužnice pracuje, prohrál peníze, které vzal z pokladny, s příslibem, že tuto částku vrátí do konce měsíce září 2012 poškozenému, avšak doposud se tak přes četné upomínky ze strany poškozeného nestalo, přičemž nereaguje na jeho telefonické výzvy a setkání s ním se vyhýbá, tedy sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, čímž spáchala přečin podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1 trestního zákoníku, a za to byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců. Současně tímto rozsudkem byla dlužnici uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému Renému Bortlovi částku 12.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, jež zakotvuje podmínku poctivosti záměru sledovaného návrhem dlužníka na povolení oddlužení, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. K úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka, apod. (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012).

Po posouzení všech okolností v této věci odvolací soud-na rozdíl od soudu prvního stupně-nepoctivý záměr dlužnice při podání návrhu na povolení oddlužení neshledal.

Je třeba především uvést, že novelou zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, provedenou zákonem č. 294/2013 Sb., byl (mimo jiné) vypuštěn text ustanovení § 395 odst. 3 IZ, obsahující příkladmý výčet jednání, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení, to je i jednání popsaného v § 395 odst. 3 písm. b), podle něhož na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu podle výpisu z rejstříku trestů v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Pouhé pravomocné odsouzení pro trestný čin majetkové povahy tedy není okolností, z níž lze bez dalšího dlužníkův nepoctivý záměr dovozovat.

V přezkoumávané věci založil soud prvního stupně své rozhodnutí na závěru, že dlužnice svým návrhem na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr, který, jak se z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení podává, přitom váže toliko k té skutečnosti, že dlužnice byla v roce 2014 pravomocně odsouzena pro trestný čin majetkové povahy a že jí dosud neuplynula zkušební doba, po kterou byl výkon trestu odnětí svobody odložen. Takový závěr odvolací soud shledává jako nesprávný.

Za tohoto stavu je tak rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení předčasné, a proto odvolací soud napadené rozhodnutí změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužnici neukládá.

V dalším řízení soud prvního stupně opětovně posoudí insolvenční návrh dlužnice ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 IZ a teprve poté opětovně zváží, zda je odůvodněn postup podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, to je k uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 10. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu