2 VSOL 926/2012-A-21
KSOS 34 INS 18924/2012 2 VSOL 926/2012-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem 739 02 Janovice 379, o insolvenčním návrhu věřitele Česká spořitelna, a.s., se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, IČ: 452 44 782, o návrhu na nařízení předběžného opatření Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M., soudního exekutora, 738 01 Frýdek-Místek, Farní 19, rozhodl o odvolání soudního exekutora ze dne 11.9.2012 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.9.2012, č.j. KSOS 34 INS 18924/2012-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na vydání předběžného opatření, doručený soudu dne 7.9.2012, kterým soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M., žádal o vydání předběžného opatření, jímž mu soud výslovně povoluje provést dražbu movitých věcí (označených v návrhu na vydání předběžného opatření na čísle stránky 2-6) dlužníka Radek Hajný, pojatých do soupisu protokolem o soupisu movitých věcí ze dne 5.4.2012 a 1.6.2012 . Na odůvodnění uvedl, že insolvenční navrhovatel Česká spořitelna, a.s. doručila dne 6.8.2012 soudu insolvenční návrh ve věci dlužníka, po té, co soud dlužníku dne 24.8.2012 uložil předložení seznamů dle § 104 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ), požádal soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M., soud o vydání předběžného opatření, kterým mu bude povoleno provést dražbu označených movitých věcí ve vlastnictví dlužníka. Jako důvod pro povolení dražby uvedl to, že sepsaný majetek dlužníka se nachází v exekučním skladu exekutora, v němž zabírá rozsáhlou plochu, přitom výkonem exekuce nebudou dotčena práva věřitelů ani dlužníka, neboť ode dne sepsání movitých věcí po dobu čtyř měsíců nebyla uplatněna k věcem práva, která by bránila jejich zpeněžení veřejnou dražbou. Výtěžek zpeněžení by následně byl vázán na účtu soudního exekutora a vydán pro potřebu insolvenčního řízení. Soud návrh na vydání předběžného opatření zamítl s odkazem na § 109 odst. 1, písm. c) IZ, který zakazuje provádět soudní výkon rozhodnutí, postihující majetek ve vlastnictví dlužníka poté, co bylo zahájeno insolvenční řízení. Dále soud uvedl, že po uplynutí lhůty ke splnění povinnosti předložit zákonné seznamy dlužníku, bude nařízeno jednání a pokud soud zjistí úpadek dlužníka, ustanoví insolvenčního správce a dále bude postupovat podle insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení podal odvolání soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M. (dále jen odvolatel ), který namítal jeho nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost kvůli nedostatku uvedených důvodů a nepřesvědčivost , pro kterou po odvolateli nelze spravedlivě požadovat , aby uvedl konkrétní odvolací důvody. Nepřezkoumatelnost odvolatel spatřuje nedostatečném odůvodnění po právní stránce, protože z něj jasně nevyplývá, na základě čeho soud návrh zamítl a v odůvodnění pouze odkázal na ustanovení insolvenčního zákona, jehož suspendaci žádal odvolatel v souladu s názory vyjádřenými v literatuře a ke stavu novelizace insolvenčního zákona de lege ferenda . S argumentací odvolatele, který svůj návrh zdůvodňoval zájmem na hospodárnosti a rychlosti insolvenčního řízení, kdy jím navrhovaný postup by snížil zatížení majetkové podstaty do budoucna o náklady skladování movitých věcí dlužníka a tím by se urychlil průběh insolvenčního řízení a zvýšil obnos peněz v majetkové podstatě, aniž by došlo k navýšení nákladů řízení a zkrácení práv třetích osob, se podle něj soud nevypořádal. Odvolatel připustil, že návrhem sledoval i svůj zájem na uvolnění exekučního skladu, protože není schopen přijmout a uskladnit v tomto skladu další movité věci. Nedostatečné a nepřesvědčivé odůvodnění je dle odvolatele v rozporu s principem zákazu svévole a obsahuje prvky libovůle a nahodilosti. Formální odkaz na příslušné zákonné ustanovení, bez objasnění závěru, k němuž soud dospěl, nepostačuje a vydání nepřezkoumatelného usnesení by ve svém důsledku mohlo znamenat zásah do práva odvolatele na soudní a jinou právní ochranu. Proto se v odvolacím řízení odvolatel domáhal zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně zpět k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ v platném znění se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání je včasné a podané osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že údaje o průběhu insolvenčního řízení a důvody, pro které je požadováno vydání předběžného opatření, v odůvodnění napadeného usnesení jsou správné a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti odkazuje. Dále z obsahu spisu vyplývá, že odvolatel dne 9.8.2012 podal dvě přihlášky pohledávek, které jsou ve spise evidovány pod č. P3 a P4.

Podle § 109 odst. 1, písm. c) IZ, se zahájením insolvenčního řízení se spojue ten účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést; k úkonům a rozhodnutím, které tomu odporují, se nepřihlíží.

Odvolací soud zásadně nesouhlasí s názorem odvolatele, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a obsahuje prvky libovůle a nahodilosti. Z jeho odůvodnění vyplývá zcela přesně, čeho a proč se odvolatel svým návrhem na nařízení předběžného opatření domáhal a také to, že soud jeho návrh zamítl proto, že zákon, a to ust. § 109 odst. 1, písm. c) IZ, vylučuje provést již nařízený soudní výkon rozhodnutí. Proto jeho návrhu na nařízení předběžného opatření nelze vyhovět. Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení není důvodná.

Odvolatel, již v této fázi insolvenčního řízení, jejímž předmětem je zjištění úpadku dlužníka, nejen podal přihlášky dvou pohledávek (§ 110 IZ), ale návrhem na vydání předběžného opatření žádal soud o to, aby mu povolil činnost, která je prováděním nařízeného výkonu rozhodnutí, k němuž je odvolatel jako soudní exekutor oprávněn dle zvláštního zákona (zákon č. 120/2001 Sb.). Jinak řečeno, odvolatel jako přihlášený věřitel nežádal po soudu, aby předběžným opatřením uložil dlužníku povinnost dle § 113 IZ, ani nežádal vůči dlužníku či třetí osobě, která není účastníkem tohoto řízení, uložení jiné povinnosti (§ 76 o.s.ř.). Jak správně odvolatel sám v odvolání uvádí, předběžným opatřením žádal, aby soud ve vztahu k němu (jako soudnímu exekutorovi) svým individuálním rozhodnutím vyloučil účinek ustanovení § 109 odst. 1, písm. c) IZ.

Vyloučit účinky § 109 odst. 1, písm. c) IZ předběžným opatřením vůči soudnímu exekutorovi, pověřenému prováděním soudního výkonu rozhodnutí, byť by byl současně přihlášeným věřitelem, příslušná ustanovení občanského soudního řádu ani speciální úprava nařizování předběžných opatření podle insolvenčního zákona neumožňuje (§ 74 a násl. o.s.ř., § 113, § 100 IZ). Již proto soud nemohl vyhovět návrhu na vydání předběžného opatření, kterým odvolatel fakticky žádal o suspendování účinků ust. § 109 odst. 1, písm. c) IZ vůči své osobě (jako soudnímu exekutorovi).

I kdyby však odvolatel svůj návrh formuloval tak, že žádá, aby mu jako soudnímu exekutorovi insolvenční soud udělil souhlas s provedením dražby sepsaných movitých věcí v rámci již probíhajícího insolvenčního řízení (§ 11 IZ), případně pokud by jiný z účastníků insolvenčního řízení žádal, aby odvolateli jako třetí osobě byla takováto povinnost uložena (§ 76 o.s.ř.), nebylo by možno takovémuto návrhu vyhovět, neboť provádění výkonu rozhodnutí po zahájení insolvenčního řízení výslovně zakazuje ustanovení § 109 odst. 1, písm. c) IZ. Jedinou výjimkou, kdy lze v průběhu probíhajícího insolvenčního řízení provést výkon rozhodnutí, upravuje ust. § 267 odst. 3 IZ. O tuto zákonem předpokládanou situaci se však v této věci nejedná již proto, že dosud není rozhodnuto ani o úpadku dlužníka.

Vzhledem k tomu že návrhu na předběžné opatření nebylo možno vyhovět pro výslovný zákonný zákaz, z něhož nejsou dány výjimky, nebylo se třeba zabývat jednotlivými věcnými argumenty, které odvolatel snášel pro vyhovění jeho návrhu (ekonomická výhodnost pro majetkovou podstatu a tedy i věřitele a současně i pro něj jako soudního exekutora). Uvedené problémy, vznikající v praxi v důsledku nemožnosti provést výkon rozhodnutí po podání insolvenčního návrhu, insolvenční zákon reflektuje zejména rychlostí řízení, která je jako jeden z jeho principů (§ 5 písm. a/ IZ) vyjádřena i v pořádkových lhůtách pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu (§ 134 IZ).

Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že návrh na předběžné opatření je třeba zamítnout, proto jeho rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Závěrem odvolací soud uvádí, že nepřehlédl sdělení ze dne 14.9.2012, založené na č. l. A-15 spisu, podle něhož se dlužník k tomuto dni nacházel ve Vazební věznici Ostrava. Podle výsledku šetření odvolacího soudu se však tato informace nepotvrdila, což se odráží v označení dlužníka v záhlaví tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání.

V Olomouci dne 12. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu