2 VSOL 925/2013-A-20
KSBR 31 INS 9627/2013 2 VSOL 925/2013-A-20

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání Lesonice 98, Moravský Krumlov, PSČ 672 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 31 INS 9627/2013-A-8 ze dne 30.8.2013

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh, kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a způsobu jeho řešení konkursem. Soud zjistil, že dlužnice je vlastníkem pouze běžného vybavení domácnosti a nemovitého majetku, který bude předmětem zpeněžení, přičemž do okamžiku zpeněžení je nezbytné hradit náklady, které vzniknou v souvislosti se zpeněžením majetku. Dlužnice nedisponuje takovým majetkem, který by bylo možné použít na takové pohotové náklady. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a uložil dlužnici jako insolvenčnímu navrhovateli zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že požadovaná výše zálohy na náklady insolvenčního řízení je v jejím případně neúměrně vysoká a přesahuje její aktuální finanční možnosti a schopnosti. Domnívá, že pokud insolvenčnímu správci vzniknou v době od rozhodnutí o úpadku do zpeněžení majetku nějaké náklady, budou výrazně nižší než soudem požadovaných 50.000 Kč, které soud požaduje i od jejího manžela. pokračování-2-

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávky spočívají pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 8.4.2013 insolvenční návrh, kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a způsobu jeho řešení konkursem. V návrhu uvedla, že je fyzickou osobou-podnikatelem, má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, k tomu konkrétně označila závazky vůči 4 věřitelům. Na výzvu soudu usnesením č. j. KSBR 31 INS 9627/2013-A-4 ze dne 22.4.2013 dlužnice doložila seznam závazků, ve kterém označila 13 závazků vůči 13 věřitelům v celkové výši 3.365.116 Kč, z toho dva zajištěné závazky ve výši 1.200.000 Kč a ve výši 4.222 Kč, dále doložila seznam majetku, ve kterém uvedla toliko movité věci představující běžné vybavení domácnosti v dlužnicí odhadované hodnotě 9.720 Kč, 4 pohledávky v celkové výši 977.000 Kč, které všechny označila jako nedobytné, a nemovitý majetek, který je však předmětem zajištění pro zajištěné pohledávky v celkové výši 1.204.222 Kč, přičemž dlužnicí odhadovaná cena tohoto majetku činí 1.804.400 Kč.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 IZ). Dále je zřejmé, že dlužnice nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu), ze kterých by bylo možno hradit náklady insolvenčního řízení bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Dlužnice sice vlastní nemovitosti, avšak na těchto nemovitostech vázne zástavní právo pro věřitele s pohledávkou ve výši 1.200.000 Kč, který má právo, aby jeho pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení těchto nemovitostí (§ 298 odst. 1 IZ), přičemž z výtěžku zpeněžení je nutno přednostně uhradit i náklady spojené se správou a zpeněžením nemovitostí, včetně odměny insolvenčního správce (§ 298 odst. 2 IZ). Z tohoto důvodu nelze pro účely zálohy na náklady insolvenčního řízení k tomuto pokračování-3-majetku dlužnice přihlížet. Rovněž tak nelze přihlížet ani k dalšímu majetku dlužnice, který tvoří pouze movité věci představující běžné vybavení domácnosti (nepatrné hodnoty) a nedobytné pohledávky.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že v dané věci je odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ. Jak správně uvedl soud prvního stupně, záloha umožní hradit hotové výdaje insolvenčního správce v řízení v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení úpadku, neboť k tomu není v majetkové podstatě dlužnice dostatek pohotových finančních prostředků. V případě, že by nebyl získán dostatečný majetek ze zpeněžení majetkové podstaty, záloha bude sloužit i k úhradě odměny insolvenčního správce. Tyto náklady by jinak musel podle hradit stát (§ 38 odst. 2 IZ), čemuž má právě předejít institut zálohy. V tom je možné odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady řízení částkou 50.000 Kč, neboť dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem částku 45.000 Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou dále hotové výdaje. Záloha ve výši 50.000 Kč je proto zcela odpovídající.

Pokud dlužnice v odvolání namítla, že stanovená výše zálohy na náklady insolvenčního řízení přesahuje její finanční možnosti, je nutno poukázat na povinnost dlužnice danou ustanovením § 98 odst. 1 IZ, dle kterého je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, povinen insolvenční návrh podat bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Dlužnice proto měla podat insolvenční návrh v době, kdy měla dostatečný majetek alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 31. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu