2 VSOL 922/2013-A-18
KSBR 44 INS 21949/2013 2 VSOL 922/2013-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , Husitská 270, 686 04 Kunovice, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.9.2013, č. j. KSBR 44 INS 21949/2013-A-13

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í jen tak, že dlužníkovi se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že dlužník se domáhal insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 7.8.2013 vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Dlužník vlastní běžné vybavení domácnosti nulové hodnoty, ve společném jmění manželů má nemovitý majetek, který není předmětem zajištění, a jehož obvyklá cena dle znaleckého posudku činí 2.000.000 Kč. Celkové závazky dlužníka činí 178.580 Kč, pravidelný čistý měsíční příjem představuje starobní důchod 8.205 Kč a mimořádný příjem dlužníka částka 4.000 Kč, k jejímuž poskytování se v darovací smlouvě zavázal Vlastimil Pavlas. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře by dlužník byl schopen za méně než 5 let uhradit 100% nezajištěných pohledávek svých věřitelů a při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by pohledávky nezajištěných věřitelů byly taktéž uspokojeny ve 100% výši. Dlužník tedy splňuje podmínky pro oddlužení plněním splátkového kalendáře i zpeněžením majetkové podstaty. Je však pouze na přihlášených nezajištěných věřitelích účastných schůze věřitelů, kterou z forem oddlužení posoudí jako pro ně výhodnější. Dále soud vysvětlil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že ve věci považuje za přiměřenou zálohu ve výši 15.000 Kč. Uzavřel, že v současném okamžiku nelze předjímat, jakou z forem oddlužení věřitelé dlužníka pokračování-2-zvolí a je třeba, aby insolvenční správce disponoval pohotovými finančními prostředky na úhradu prvotních nákladů řízení již od počátku.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že je pravdou, že podle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) může soud uložit insolvenčnímu navrhovateli složení přiměřené zálohy na náklady insolvenčního řízení. Podle dlužníka měl soud v dané věci postupovat při rozhodování o povinnosti složit zálohu nejen podle závěrů Vrchního soudu v Olomouci uvedených v jeho usnesení sp. zn. 2 VSOL 119/2008-A, ale také přihlédnout k momentálním poměrům dlužníka. To však neučinil, a zatížil své rozhodnutí vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále dlužník uvedl, že v případě řešení úpadku plněním splátkového kalendáře budou hrazeny náklady insolvenčního správce v pravidelných měsíčních splátkách. V případě řešení úpadku zpeněžením majetkové podstaty bude dostatečný prostor pro úhradu nákladů insolvenčního správce v minimální výši 54.450 Kč, a to vzhledem k hodnotě nemovitostí dle znaleckého posudku (2.000.000 Kč) a výši závazků (178.580 Kč). Proto považuje výši zálohy za nepřiměřenou. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Předně považuje odvolací soud za nutné uvést, že soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto lze na tato zjištění a závěry soudu prvního stupně zcela odkázat.

Za správný považuje odvolací soud i názor soudu prvního stupně, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře by byl dlužník schopen za méně než 5 let uhradit 100% nezajištěných pohledávek svých věřitelů a v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny taktéž ve výši 100%. Z příjmu dlužníka lze totiž při nezabavitelné částce 7.581 Kč (6.064,67 Kč na dlužníka, 1.516,17 Kč na jeho manželku) postihnout ze dvou třetin 645 Kč, tedy splátky by činily 430 Kč, což je méně než odměna insolvenčního správce. Po připočtení příjmu 4.000 Kč z darovací smlouvy by dlužník platil částku 4.430 Kč měsíčně, za 5 let by tedy uhradil 265.800 Kč. Po odečtení odměny a náhrady výdajů insolvenčního správce pak částku 211.800 Kč (či 200.460 Kč, pokud by byl správce plátcem DPH), což je více než činí závazky dlužníka (178.580 Kč). Rovněž zpeněžením majetkové podstaty pokračování-3-by bylo s vysokou pravděpodobností dosaženo plného uspokojení věřitelů, jelikož obvyklá cena nemovitosti činí dle znaleckého posudku 2.000.000 Kč.

Soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení také správně zdůraznil, že je pouze na přihlášených nezajištěných věřitelích, kterou z forem oddlužení posoudí jako pro ně výhodnější a nakonec zvolí. Nelze totiž pominout, že podle ust. § 402 odst. 3 IZ rozhoduje o způsobu oddlužení schůze věřitelů prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek. S přihlédnutím ke všem okolnostem v dané věci (příjmovým poměrům dlužníka a hodnotě a povaze jeho majetku) nelze v této fázi insolvenčního řízení, to je před rozhodnutím o úpadku, skutečně jednoznačně předvídat, pro který z nabízených způsobů oddlužení se věřitelé rozhodnou. Bude jen na přihlášených nezajištěných věřitelích, případně na insolvenčním soudu, pokud se věřitelé na způsobu oddlužení dle ust. § 402 odst. 3 IZ neusnesou, jakým způsobem bude oddlužení provedeno.

Vzhledem k tomu, že dlužník nemá k dispozici finanční prostředky na činnost insolvenčního správce v případě zjištění jeho úpadku a povolení oddlužení do doby jeho schválení, je rovněž správná úvaha soudu prvního stupně, že na krytí nákladů insolvenčního řízení bude třeba zajistit prostředky a tyto nelze zajistit jinak než formou zálohy na náklady insolvenčního řízení. Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, jak správně uvedl soud prvního stupně, je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce. Za přiměřenou okolnostem považuje odvolací soud v dané věci zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč. Pro úplnost lze uvést, že minimální odměna správce ze zpeněžení majetkové podstaty činí 45.000 Kč bez DPH. Tedy i v případě prodeje nemovitostí za cenu výrazně nižší než stanovenou znaleckým posudkem by bylo možné uhradit z výtěžku zpeněžení odměnu správce a jeho náklady spojené se zpeněžením (§ 298 odst. 2 IZ). Odměna správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře je splácena postupně spolu se splátkami věřitelům.

Na základě všech výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že dlužníkovi se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu