2 VSOL 921/2015-A-15
KSBR 52 INS 15577/2015 2VSOL 921/2015-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice: Kamila anonymizovano , anonymizovano , Tkalcovská 351/3, 602 00 Brno, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 52 INS 15577/2015-A-10 ze dne 22. července 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 52 INS 15577/2015-A-10 ze dne 22. července 2015 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Označeným usnesením krajský soud uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15. Insolvenční soud vycházel z toho, že dlužník má dlužník prokazatelně nezajištěný dluh z podnikání a současně přímo uvádí, že nemá souhlas, že věřitel souhlasí s řešením jeho úpadku za pomoci oddlužení, není dlužník ve smyslu ustanovení § 390 odst. 3 osobou, která je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení a je tak namístě, aby insolvenční soud tento návrh na povolení oddlužení odmítl a současně rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Vzhledem k předpokládaným nákladům řízení insolvenční soud postupoval dle § 108 IZ a stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. 2VSOL 921/2015-A-15

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, nesouhlasila s právním názorem krajského soudu, že je dán důvod odmítnutí návrhu na povolení oddlužení z důvodu existence závazků vznikly z podnikatelské činnosti při nepředložení souhlasů věřitelů, jejichž závazky pocházejí z podnikatelské činnosti, a že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Odvolatelka vyslovila právní názor, že soud prvního stupně nesprávně interpretuje novelizované znění insolvenčního zákona účinné od 1. ledna 2014, neboť z důvodové zprávy k této novele vyplývá, že je možné, aby se úspěšně domohla oddlužení také fyzická osoba mající závazky z podnikatelské činnosti, pokud s řešením podnikatelských závazků oddlužením budou souhlasit věřitelé těchto závazků. Insolvenční zákon ovšem nevyžaduje v žádném ustanovení, aby spolu s návrhem na povolení oddlužení byl zároveň předkládán písemný souhlas věřitelů s tím, že podnikatelské závazky dlužníka budou řešeny formou oddlužení. Tím pádem je dlužník, který má závazky pocházející z podnikatelské činnosti, legitimní podat návrh na povolení oddlužení. Naopak ustanovení § 403 IZ vyžaduje aktivní projev vůle věřitelů, jejich pohledávky pochází z podnikatelské činnosti dlužníka, že s oddlužením takového dlužníka nesouhlasí. Tento závěr vyplývá z § 397 IZ, který umožňuje insolvenčnímu soudu odložit přezkoumávání podmínek pro povolení oddlužení dlužníka až na schůzi věřitelů, kde se má mimo jiné rozhodovat o způsobu řešení oddlužení dlužníka, ale zejména pak z ustanovení § 403 odst. 2 IZ, podle něhož věřitelé, kteří osobně neuplatní námitky proti povolení oddlužení na schůzi věřitelů, jež rozhoduje právě o schválení oddlužení, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má závazky pocházející z podnikatelské činnosti. Dlužnice poukazovala na judikaturu obou vrchních soudů zejména z roku 2014, z níž vyplývá, že předložení souhlasu věřitelů s pohledávkami z podnikání dlužníka není zapotřebí. Navrhla, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu projednání, případně stanovil nižší zálohu ve výši maximálně 20.000 Kč.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční návrh dlužník podal soudu dne 15.6.2015, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval 2VSOL 921/2015-A-15 jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužník-fyzická osoba může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, pouze tehdy, pokud nemá dluhy z podnikání (odstavec 1, písm. b/), anebo pokud se jedná o dluh z podnikání, který nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, tedy jen souhlasí-li s tím věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo jde-li o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dne 15.6.2015. Po výzvě soudu uvedla, že souhlas věřitelů, kteří mají peněžité pohledávky z podnikání, resp. vzniklé v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka, nemá, neboť to není povinnou přílohou insolvenčního návrhu; tyto závazky nevymezila.

Podnikatelské závazky v zásadě brání v řešení úpadku oddlužením a daný dlužník není aktivně legitimován k podání daného návrhu. Z tohoto pravidla je poskytnuta výjimka v podobě souhlasu věřitele, aby jeho pohledávka byla uspokojena v režimu oddlužení. Následnému povolení oddlužení nevadí tři typy závazků z podnikání: -závazky odsouhlasené věřiteli-následnému povolení oddlužení nevadí závazky z podnikání, u nichž věřitel souhlasil s tím, aby tento závazek byl řešen v rámci dlužníkova oddlužení. Žadatel o oddlužení musí svého věřitele předem o souhlas požádat a takový souhlas doložit ke svému návrhu na povolení oddlužení. -závazky, které prošly konkursem-následnému povolení oddlužení nevadí závazky, které dříve byly zahrnuty do konkursu prohlášeného na dlužníka a toto řízení bylo ukončeno pro nedostatek majetku na straně dlužníka, nebo po splnění rozvrhového usnesení soudu v konkursu. Jde tedy o situaci, kdy podnikatel před žádostí o oddlužení absolvoval konkurs, ve kterém nebyly jeho závazky uspokojeny. -tzv. zajištěné závazky-pokud je závazek zajištěný, nebrání povolení oddlužení a věřitel má v případě nesplnění závazku k dispozici náhradní řešení, jak svůj závazek uspokojit. 2VSOL 921/2015-A-15

Insolvenční zákon skutečně nestanoví, že písemný souhlas věřitelů, kteří mají za dlužníkem pohledávky z podnikání, je nutnou přílohou či součástí insolvenčního návrhu, existencí takového souhlasu však podmiňuje věcnou legitimaci dlužníka k podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ). Pokud dlužnice odkazovala na judikaturu soudů, pak Vrchní soud v Olomouci již judikuje jinak (srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. 1 VSOL 918/2015, KSBR 29 INS 15846/2015 s právní větou navrženou do tzv. zelené sbírky : 1. Dlužník je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit všechny pro rozhodnutí o věci (pro rozhodnutí o povolení oddlužení) významné skutečnosti, tedy i to, že má dluhy z podnikání, které ovšem řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání. Má-li dluhy z podnikání, je povinen tvrdit existenci některé z výjimek (§ 389 odst. 2 IZ) ze zákonem stanovené překážky bránící uplatnění institutu oddlužení (§ 389 odst. 1 IZ). 2. Pokud dlužník v návrhu na povolení oddlužení souhlasy věřitelů podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ jen tvrdí, ale nedokládá, není zatím postaveno najisto, zda dluhy z podnikání brání či nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Tyto pochybnosti jsou důvodem postupu dle § 397 odst. 1, věty druhé IZ, tedy povolení oddlužení a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. 3. Pokud ovšem dlužník v návrhu potřebné souhlasy podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ ani netvrdí, nebo dodatečně na výzvu soudu sdělí, že souhlasy nemá, anebo vyjde-li v řízení najevo výslovný nesouhlas jednoho z věřitelů, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (a nejde o pohledávky dle § 389 odst. 2, písm. b/ nebo c/ IZ), dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, a nikoliv pro povolení oddlužení podle ustanovení § 397 odst. 1, věta druhá IZ a následnému svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. 4. Podmiňuje-li věřitel, vůči němuž má dlužník nezajištěný závazek z podnikání, svůj souhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením uspokojením 100 % všech jeho pohledávek, nelze to považovat za souhlas s řešením úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ.).

V projednávané je zřejmé, že dlužnice má nezajištěné závazky z podnikání, podle seznamu závazků jím je minimálně dluh u Všeobecné zdravotní pojišťovny, přičemž žádný z věřitelů těchto závazků nedal s oddlužením souhlas. Správný je proto závěr soudu, že vzhledem k nedostatku souhlasů věřitelů, kteří mají za dlužnicí pohledávky z podnikání, s řešením úpadku dlužnice oddlužením lze očekávat, že podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ bude návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítnut a jediným možným řešením jeho úpadku je konkurs (§ 396 IZ). Dlužnice 2VSOL 921/2015-A-15 přitom nemá žádné pohotové finanční prostředky ani jiný hodnotnější majetek. Za této situace je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ. Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy částkou 50.000 Kč, neboť bylo nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a další náklady, zejména hotové výdaje insolvenčního správce, přičemž účelem zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. V daném případě soud prvního stupně s přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužnice, které podle obsahu spisu ani později nedoznaly rozhodné změny, shledal, že důvody pro složení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč jsou dány, a tento je zcela správný.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Jitka Jahodová předseda senátu