2 VSOL 918/2012-A-16
KSBR 29 INS 22951/2012 2 VSOL 918/2012-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka SNAILEX PLUS, s.r.o., se sídlem Čajkovského 1c, 616 00 Brno, identifikační číslo osoby 25 54 21 76, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.10.2012 č.j. KSBR 29 INS 22951/2012-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í jen tak, že dlužníku se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000 Kč.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 19.9.2012 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh dlužníka, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku. Výši zálohy soud prvního stupně určil v maximální možné částce 50.000 Kč s ohledem na ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, kde je stanovena minimální odměna insolvenčního správce ve výši 45.000 Kč v případě způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, přičemž je nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce. Dále uvedl, že účelem zálohy je umožnit působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Za takovéto nutné výdaje lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení (inzerce, znalecké posudky), správní poplatky, náklady účetních, daňových a archivačních služeb apod. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ze kterého (po doplnění) vyplývá, že stav jeho pokladny ke dni 15.9.2012 mu nedovoluje uhradit uloženou zálohu. Dále namítl, že jej soud prvního stupně řádně nepoučil o následcích, které bude mít pro řízení neuhrazení zálohy, protože jej poučil jen o možnosti zastavení řízení. Podle obsahu odvolání žádal, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, aby mu byla záloha uložena v částce, kterou bude schopen dle příloh návrhu zaplatit.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z důvodů jiných, než dlužník uvádí.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 19.9.2012, domáhal zjištění úpadku pro předlužení, neboť má více věřitelů a souhrn jeho závazků po lhůtě splatnosti (1.221.170 Kč) převyšuje hodnotu jeho majetku. Věřitele dlužník konkretizoval v seznamu závazků. V seznamu majetku, opatřeného doložkou správnosti a úplnosti a podpisem jednatelky, dlužník uvedl, že vlastní zásoby v hodnotě 55.000,-Kč (obalový a výrobní materiál pořízený v období let 2004-2011, ke dni 15.9.2012 má na pokladně finanční hotovost ve výši 28.503 Kč a má pohledávku za společností METROPOL SERVIS, s.r.o., IČ 44192371, se sídlem Mickiewiczova 18, Bratislava, ve výši 226.798 Kč, která je dle názoru dlužníka dobytná.

Z uvedeného vyplývá, že (kromě tvrzení o úpadku) poskytl dlužník soudu prvního stupně dostatek informací-podkladů pro posouzení své majetkové situace, ze které by měly vycházet jeho úvahy nejen při rozhodování o uložení povinnosti k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, ale také o výši potřebné zálohy. Dle odůvodnění napadeného usnesení z nich však soud prvního stupně nevycházel a nevysvětlil důvody, proč majetkové poměry dlužníka nehodnotil a proč podle něj prostředky ke krytí počátečních nákladů řízení nelze zajistit jinak (§ 108 odst. 2, věta první IZ).

Odvolací soud vyšel z toho, že dlužník má pohotové finanční prostředky ve výši cca 28.500 Kč, které vzhledem ke struktuře majetku dlužníka (movité věci a jedna pohledávka) nepochybně pokryjí počáteční výdaje insolvenčního správce, spojené se zjišťováním a zpeněžováním majetku podstaty.

Dále má dlužník další majetek v účetní (zůstatkové) hodnotě cca 250.000 Kč. Vzhledem k tomu, že o částce, za kterou bude majetek dlužníka zpeněžen, v této fázi řízení nelze spekulovat, nelze dovodit, že výtěžek zpeněžení tohoto majetku bude postačovat na pokrytí i konečných nákladů insolvenčního řízení, zejména odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Odměna insolvenčního správce, který není plátcem DPH, v případě, že v konkursu dojde ke zpeněžování, činí nejméně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.). K této částce je třeba počítat i s náhradou hotových výdajů správce, které obvykle činí cca 5.000 Kč. Vzhledem k tomu odvolací soud dospěl k závěru, že k zajištění úhrady konečných výdajů insolvenčního řízení je třeba prostředků zálohy, jejíž výši určil, s ohledem na rozsah a strukturu dlužníkova majetku a minimální výši odměny insolvenčního správce, v částce 25.000 Kč (§ 108 odst. 2 IZ).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1. o.s.ř., a napadené usnesení změnil jen tak, že výši zálohy určil v částce 25.000 Kč.

K odvolací námitce dlužníka, že soud jej poučil jen o možnosti zastavení insolvenčního řízení odvolací soud uvádí, že vymáhání nezaplacené zálohy připadá v úvahu jen tehdy, pokud je navrhovatelem osoba, vůči níž, obecně vzato, může být soud s vymáháním úspěšný. V tomto případě lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, provést výkon rozhodnutí a exekuci k pohledávce ze zálohy nelze (§ 267 IZ) a zajištění úhrady nákladů tohoto řízení vymožením zálohy v jeho průběhu je proto vyloučeno. Proto je poučení dlužníka o tom, že z důvodu nezaplacení zálohy je možno toto řízení jen zastavit, správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného

nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 28. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu