2 VSOL 917/2014-B-28
KSBR 38 INS 24375/2011 2 VSOL 917/2014-B-28

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Moniky Řemeslníčkové, nar. 15.3.1985, Hliníky 195, 763 31 Brumov -Bylnice, o zproštění insolvenčního správce funkce, rozhodl o odvolání insolvenčního správce JUDr. Ing. Petra Bernátka, LL.M. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.7.2014, č. j. KSBR 38 INS 24375/2011-B-20,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně zprostil funkce insolvenčního správce JUDr. Ing. Petra Bernátka (výrok I.), novým insolvenčním správcem ustanovil Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., identifikační číslo 294 14 873, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, provozovna Přístav 304, 760 01 Zlín (výrok II.) a JUDr. Ing. Petru Bernátkovi uložil bez zbytečného odkladu řádně informovat nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti, předat mu všechny doklady související s výkonem jeho funkce a provést vyúčtování odměny a hotových výdajů ve zprávě o své činnosti (výrok III.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 24.2.2012 zjistil úpadek dlužnice, povolil jí oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Ing. Petra Bernátka. Usnesením ze dne 15.5.2012 schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty. Současně určil, jaký majetek náleží ke dni vydání usnesení do majetkové podstaty. Teprve podáním doručeným soudu dne 1.3.2013 sdělil správce, že zadal znalecký posudek na nemovitosti a má zájemce o koupi. Podáním doručeným soudu dne 31.10.2013 sdělil, že chystá dohodu o zpeněžení pro Václava Fialu, který předkoupí předmětnou nemovitost a nechá tam dlužnici i příbuzné bydlet. Jelikož ani po téměř třech měsících od podání zprávy ze dne 31.10.2013 správce nepožádal o vydání souhlasu s prodejem majetku v majetkové podstatě, ani neinformoval o průběhu insolvenčního řízení, vyzval jej soud usnesením ze dne 27.1.2014 k podání zprávy o plnění jeho povinností. Podáním doručeným soudu dne 4.2.2014 správce sdělil, že zájemce složil na účet správce sjednanou částku 120.000 Kč za nemovitost, s čímž dlužnice udělila souhlas. Správce nachystal podklady pro převod nemovitosti a následně předložil konečnou zprávu. Usnesením ze dne 10.2.2014 vyzval soud správce k předložení žádosti o udělení souhlasu s prodejem nemovitostí a návrhu kupní smlouvy. Měsíc po uplynutí určené lhůty správce sdělil, že do 28.3.2014 požádá soud o povolení zpeněžení tak, aby věřitelé obdrželi 100 % přihlášených pohledávek a byly uhrazeny i náklady řízení včetně odměny správce. Podáním doručeným soudu dne 27.3.2014 správce požádal o prodloužení termínu do 16.4.2014 z důvodu předělání návrhu kupní smlouvy dle nového občanského zákoníku a požadavků katastrálního úřadu. Tuto lhůtu správce opět nedodržel. Podáním doručeným soudu dne 26.6.2014 vznesl dotaz na stav řízení věřitel Petr Paníček. Uvedl, že ačkoliv je již minimálně rok kupec, nemovitost stále není prodaná. Současně poukázal na to, že dle informace správce zájemce složil na účet správce částku 120.000 Kč za nemovitost, proto není zřejmé, proč se celá věc táhne. Nato soud usnesením ze dne 2.7.2014 vyzval správce, aby se vyjádřil k podání věřitele Petra Paníčka a upozornil jej na to, že svým postupem působí značné průtahy v insolvenčním řízení. Současně soud konstatoval, že při jednání konaném dne 22.5.2014 správce ústně upozornil na průtahy v řízení a doporučil mu další postup při zpeněžování majetku. Správce přesto soud nepožádal o souhlas s prodejem nemovitosti, ani nenavrhl další postup. Podáním doručeným soudu dne 22.7.2014 správce požádal o souhlas se zpeněžením nemovitého majetku, avšak opět se nezmínil o osobním automobilu, který je rovněž součástí majetkové podstaty. Ke své žádosti správce nepřipojil ani návrh kupní smlouvy, jak mu soud uložil usnesením ze dne 10.2.2014, ani znalecký posudek, o jehož zadání informoval soud podáním ze dne 1.3.2013. Soud prvního stupně uzavřel, že správce neplní řádně své povinnosti, když nepodává zprávy o své činnosti, nereaguje včas a řádně na výzvy soudu, nezpeněžil majetek v majetkové podstatě ani po dvou letech po schválení oddlužení. Rovněž nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí, když dle znaleckého posudku předloženého dlužnicí byla obvyklá hodnota nemovitostí 840.000 Kč. Správce hodlá nemovitost zpeněžit za 120.000 Kč. Přitom soudu ani nepředložil znalecký posudek, který údajně nechal zpracovat, ani návrh kupní smlouvy, z něhož by vyplývaly podmínky prodeje včetně zřízení služebnosti ve prospěch dlužnice. Soud neinformoval o tom, jak vyhledával zájemce o koupi nemovitosti a neuvedl žádné informace o prodeji osobního automobilu Škoda 120 GLS. Proto postupoval soud podle ust. § 32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), a insolvenčního správce zprostil funkce.

Výslovně proti bodu I. výroku tohoto usnesení podal odvolání JUDr. Ing. Petr Bernátek. Namítal, že po celou dobu řízení se snažil o to, aby přihlášeným věřitelům bylo vyplaceno 100 % jejich pohledávek. Po odmítnutí pohledávky věřitele SMART CAPITAL a.s. je celková výše přihlášených a uznaných pohledávek 55.060 Kč. Bylo tedy zjevné, že se dlužnice nenachází v úpadku, neboť výše jejích zjištěných pohledávek byla několikanásobně nižší než hodnota jejího majetku. Dlužnice je svobodnou matkou, která se svým nezletilým dítětem a sestrou (rovněž svobodnou matkou) žije v nemovitosti, která měla být předmětem prodeje. Rodina se snažila získat prostředky, aby bylo možné zajistit to, aby nezletilé děti měly kde se svými matkami žít. Příbuzný dlužnice vyrozuměl správce o tom, že je připraven odkoupit nemovitost za částku 120.000 Kč, která by pokryla 100 % pohledávek věřitelů, náklady řízení i odměnu insolvenčního správce. Měl v úmyslu nechat obě sestry s nezletilými dětmi v nemovitosti bydlet a zřídit jim věcné břemeno užívání, nebo byl připraven vyplatit všechny věřitele. V průběhu řízení však měl zdravotní problémy a rovněž změnou občanského zákoníku vznikly drobné průtahy, o kterých však správce informoval soud jak písemně, tak i při jednání dne 22.5.2014. Ze zápisu z jednání dne 28.7.2014 je zřejmé, že pan Fiala uhradil 100 % věřitelům a vyzval správce, aby si vypočítal odměnu, náklady a ukončil insolvenční řízení. V té době činila výše pohledávek 55.060 Kč a hodnota nemovitosti byla oceněna exekutorem Liborem Cinkem na 840.000 Kč a znaleckým posudkem ze dne 16.7.2013 vypracovaným Ing. Lubomírem Kostkou na částku 520.000 Kč. Zpeněžením cizímu by došlo k porušení práv dlužnice, když zde byla šance, že rodina věřitele vyplatí nebo odkoupí nemovitost, což se i stalo dne 28.7.2014. Správce sdělil soudkyni, že prodej nemovitosti není nevýhodný nebo proti zájmům věřitelů či dlužnice. Jiný postoj by správce nezvolil ani dnes, neboť je lidsky správný a neodporuje insolvenčnímu zákonu. Podle správce tedy nebylo naplněno ust. § 32 odst. 1 IZ a navíc mělo být insolvenčnímu správci umožněno slyšení. Správce se nedomnívá, že by si neplnil řádně své povinnosti, spíše došlo ke komunikační chybě. Na základě dobrozdání pana Václava Fialy je dnes zjištěno, že všichni věřitelé byli uspokojeni ve svých zjištěných pohledávkách. K tomuto uspokojení došlo přistoupením k závazkům a uhrazením dle příkazu 28.7.2014. Dále insolvenční správce uvedl, že insolvenční řízení slouží k tomu, aby byly uspokojeny v maximální míře přihlášené pohledávky, ale nemůže být využito k tomu, aby za situace, kdy hodnota majetku mnohonásobně převyšuje výši přihlášených pohledávek, a je tedy zcela zjevné, že dlužnice se nenachází v úpadkové situaci, byl zpeněžován veškerý majetek dlužnice. Na toto insolvenční správce soud upozornil a současně i z tohoto důvodu nepřikročil ke zpeněžení osobního vozidla Škoda 120 GLS, rok výroby 1980, neboť hodnota nemovitosti určené ke zpeněžení mnohonásobně převyšovala přihlášené pohledávky. Vozidlo bylo původně nutné pro přepravu nezletilých dětí, následně se porouchalo, bylo odstaveno na obecním pozemku a poté zničeno vandaly. Proto bylo se souhlasem správce ekologicky zlikvidováno. Hodnota tohoto vozidla byla nulová a přepis (ekologická daň) převyšovala hodnotu možného zpeněžení. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a rozhodl tak, že insolvenční správce JUDr. Ing. Petr Bernátek se nezprošťuje funkce.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (27.12.2011) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. S účinností od tohoto data byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Insolvenční řízení není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, ale podle insolvenčního zákona. V této věci se proto neuplatní (byť řízení bylo zahájeno před 1.1.2014) přechodné ustanovení obsažené v části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a na odvolací řízení se přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou (§ 32 odst. 2 IZ), přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 36 odst. 1 IZ, insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Podle ust. § 32 odst. 1 IZ, insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Po stránce skutkové je nutno předně uvést, že soud zjistil správně skutkový stav věci, v odůvodnění svého usnesení rozvedl zjištění z průběhu dosavadního řízení na straně 1 až 3, druhý odstavec shora, která odpovídají obsahu insolvenčního spisu. Ostatně skutkový stav věci odvolatel ani nezpochybňoval.

Z dikce ust. § 32 IZ vyplývá, že musí jít o porušení konkrétní povinnosti insolvenčního správce v konkrétním řízení. Oba odvolací soudy ve své rozhodovací činnosti považují za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, zejména skutečnost, že při výkonu své funkce správce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z ust. § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s ust. § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 78 INS 4635/2008, 2 VSPH 417/2010-B-146 a Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 37 INS 1061/2010, 2 VSOL 579/2011, nebo sp. zn. KSBR 26 INS 7336/2010, 2 VSOL 257/2013).

V přezkoumávané věci soud prvního stupně zprostil insolvenčního správce funkce z důvodu, že postupuje pomalým a liknavým způsobem (nepodává zprávy, nereaguje na výzvy soudu), nevyjádřil se v průběhu řízení k prodeji osobního automobilu a dále proto, že nemovitost v hodnotě 840.000 Kč míní zpeněžit za 120.000 Kč. Lze tedy dovodit, že problémy v činnosti insolvenčního správce spatřoval soud prvního stupně ve dvou oblastech. Jednak v průtazích při postupu insolvenčního správce, dále pak v samotném průběhu zpeněžování. Pro přezkum závěru soudu prvního stupně o liknavém postupu správce je zásadní, že oddlužení bylo dlužnici schváleno dne 15.5.2012, první zprávu o přípravě prodeje nemovitostí podal správce dne 1.3.2013, další zprávu o přípravách kupní smlouvy podal dne 31.10.2013. Toto je i podle názoru odvolacího soudu značně dlouhá doba. Lze sice připustit, že prodej byl zdržován jednáním ze strany zájemce o koupi, ovšem správce měl za této situace zvážit, zda se nepokusí najít zájemce jiného, obzvláště pokud mělo být prodáváno za nestandardních podmínek (za podstatně nižší cenu, než činila cena odhadnutá). K ceně nemovitostí dále nutno podotknout, že správce v odvolání odkázal na znalecký posudek ze dne 16.7.2013, dle kterého měla nemovitost cenu 520.000 Kč. Tento znalecký posudek však ve spise není založen a jeho nepředložení ani na výzvu soudu bylo jednou z vad, kterou správci soud prvního stupně v napadeném usnesení vytýkal.

Ve vztahu k prodeji nemovitostí dlužnice správce tvrdil, že upřednostňoval prodej příbuznému dlužnice, který by dlužnici umožnil v domě bydlet. Jako důvod prodlev v tomto směru správce uváděl zdravotní problémy zájemce o koupi a určité potíže spojené s účinností nového občanského zákoníku. Přesto se odvolacímu soudu jeví doba dvou let jako doba zjevně nepřiměřená. Argumentace insolvenčního správce ochranou zájmů dlužnice (aby k úhradě relativně malých závazků nebyl zpeněžen podstatně hodnotnější majetek dlužnice, která by navíc přišla o možnost bydlení) není zcela výstižná. Insolvenční správce by sice měl chránit zájmy dlužnice, v tom však nespočívá hlavní cíl oddlužení. Insolvenční správce by měl zejména dbát zájmů věřitelů. Dále je třeba uvést, že ze správcem uvedených údajů o příbuzenském poměru mezi zájemcem o koupi nemovitosti a dlužnicí samotnou nelze rozpoznat, zda jde o osoby blízké (§ 116 občanského zákoníku, § 22 NOZ). Pokud by šlo o osobu blízkou dlužnici, vztahoval by se na ni zákaz nabývání majetku, k jehož překonání by bylo třeba dalšího souhlasu soudu (§ 295 odst. 1 a 3 IZ), který by měl být vyžádán ještě před vlastní přípravou prodeje mimo dražbu. Ovšem pro závěr, že tento souhlas byl v daném případě nutný, chybí ve spise bližší údaje. K původně zamýšlenému prodeji příbuznému dlužnice za nízkou cenu nutno doplnit, že tento jev je obecně nežádoucí. Avšak měl-li by být výtěžek dostatečný k uspokojení věřitelů a současně by dlužnice s prodejem za tuto cenu souhlasila, mohlo by jít o postup přijatelný. Skutečnost, že k prodeji nemovitosti nakonec nedošlo, neboť pohledávky věřitelů dlužnice byly uhrazeny jiným způsobem, nemá na popsaný postup insolvenčního správce vliv.

Soud prvního stupně správci rovněž vytýkal, že se ve svých zprávách nezmínil o prodeji osobního automobilu Škoda 120 GLS. Situaci ohledně předmětného automobilu insolvenční správce vysvětlil až v podaném odvolání. Uvedl, že automobil byl zlikvidován, protože byl již nepojízdný. Toto vysvětlení mohl a měl insolvenční správce skutečně podat soudu prvního stupně nejpozději po likvidaci automobilu. Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje nepodání zprávy o zániku osobního automobilu za pochybení insolvenčního správce.

Nelze ani pominout skutečnost, že na výzvu soudu se insolvenční správce ve stanovené lhůtě nevyjádřil ke stížnosti věřitele Petra Paníčka. Z uvedených zjištění vyplývá, že JUDr. Ing. Petr Bernátek se při výkonu funkce insolvenčního správce dopustil takových pochybení, která ve svém souhrnu nesvědčí o řádném plnění povinností insolvenčního správce. Případné problémy mohl insolvenční správce eliminovat podáváním řádných a včasných zpráv o své činnosti (bez výzev soudu) a patřičnou komunikací se soudem prvního stupně. Je zcela nežádoucí, aby insolvenční správce svůj postup v řízení vysvětloval a obhajoval až v odvolání podaném proti usnesení o jeho zproštění z funkce insolvenčního správce.

Správce v odvolání rovněž namítal, že dlužnice se nenachází v úpadku, protože výše jejích zjištěných závazků je podstatně nižší než hodnota jejího majetku. Tato argumentace insolvenčního správce není případná, neboť uvedené skutečnosti ještě nemusejí znamenat, že se dlužnice nenachází v úpadku, ale jen to, že není předlužená.

Za částečně opodstatněnou považuje odvolací soud námitku správce, že před vydáním napadeného rozhodnutí měl soud prvního stupně přistoupit ke slyšení insolvenčního správce. Je zřejmé, že na slyšení správce se mohla řada skutečností mezi správcem a soudem prvního stupně vyjasnit (například okolnosti zániku osobního automobilu), avšak převážná část soudem prvního stupně vytýkaných nedostatků v postupu a činnosti insolvenčního správce by ani na slyšení správce nemohla být objektivně odstraněna. Dále nelze pominout, že o zproštění správce funkce rozhodoval soud z vlastní iniciativy, nikoliv k návrhu dlužníka či věřitelského orgánu, kdy by slyšení správce bylo jistě žádoucí (v případě jeho nesouhlasu s návrhem).

Uvedené závěry nesou s sebou i konečné posouzení odvolání dosavadního insolvenčního správce jako nedůvodného. Proto postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v bodě I. výroku napadeného usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčním správcům a věřitelskému orgánu se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci 25. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu