2 VSOL 914/2015-A-17
KSBR 33 INS 13648/2015 2 VSOL 914/2015-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: Ludvík Kuba, narozen 10. listopadu 1976, bytem Kobeřice u Brna, Újezd I. 183, PSČ 684 01, identifikační číslo: 76096904, o insolvenčním návrhu dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 33 INS 13648/2015-A-11 ze dne 23. července 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 33 INS 13648/2015-A-11 ze dne 23. července 2015 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Označeným usnesením krajský soud uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15. Insolvenční soud vycházel z toho, že dlužník má dluh z podnikání, souhlas věřitele, vůči němuž má dluh z podnikání, nedoložil, ale tvrdil, že jej má. Věřitel ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, Okresní správa sociálního zabezpečení Vyškov, jehož pohledávka vznikla v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka, nevyslovil souhlas s řešením dlužníkova úpadku formou oddlužení, brání tento závazek řešení dlužníkova úpadku oddlužením ve smyslu výše citovaného ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ, neboť se nejedná o zajištěný závazek, ani o závazek, který zůstal neuspokojen po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ. Dlužník tedy nesplňuje proto podmínky pro povolení oddlužení, neboť není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, návrh na povolení oddlužení dlužníka bude tedy odmítnut a na jeho majetek bude prohlášen konkurz. Vzhledem k předpokládaným nákladům řízení insolvenční soud postupoval dle § 108 IZ a stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání a předně uvedl, že je v úpadku, přičemž na základě výzvy k insolvenčnímu soudu začal kontaktovat věřitele žádat o udělení souhlasu s povolením oddlužení. Věřitelé Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky a Okresní správa sociálního zabezpečení Vyškov dlužníků sdělili, že souhlas vydávají s podmínkou, že bude zjištěn úpadek dlužníka, případně že bude uhrazena pohledávka na 100 %. Dlužník neobdržel zamítavé, ale podmíněné stanovisko a usoudil, že nedostatek písemných stanovisek neznamená překážku v insolvenčním řízení. Dlužník se odvolával na judikaturu Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 VSOL 297/2014-A-9 a č. j. 1 VSOL 1197/2013-A-18 a konstatoval, že striktní uplatňování zákonného požadavku, aby do oddlužení formou splátkového kalendáře, či zpeněžení podstaty nevstupovali ti, kdož nemají souhlas věřitelů ze svého podnikání, může vést v krajních případech k nepřiměřeně tvrdému dopadu do poměrů toho či onoho dlužníka. Insolvenční zákon je přitom založen na principu co možná výše uspokojení věřitelů. Dlužník ponechal na zvážení insolvenčního soudu, zda tento princip bude dodržen, pokud mu oddlužení nebude povoleno. Navrhl, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu projednání.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční návrh dlužník podal soudu dne 26.5.2015, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužník-fyzická osoba může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, pouze tehdy, pokud nemá dluhy z podnikání (odstavec 1, písm. b/), anebo pokud se jedná o dluh z podnikání, který nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, tedy jen souhlasí-li s tím věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo jde-li o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dne 16.4.2015. V návrhu uvedl, že je podnikající fyzickou osobou a má v současné době 3 nevykonatelné peněžité závazky a 17 vykonatelných peněžitých závazků vůči 20 věřitelům více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, a proto je v úpadku. V připojeném seznamu závazků dlužník řádně označil své věřitele, uvedl právní důvod vzniku jednotlivých závazků, aktuální dlužné částky (celková výše všech závazků dlužníka činí 1.616.002 Kč), splatnost závazků a uvedl, zda jeho závazky pocházejí z podnikání. Z předmětného seznamu závazků vyplývá, že má 2 peněžité závazky z podnikání, resp. vzniklé v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka, přičemž netvrdil ani nedoložil, že tito věřitelé souhlasili, aby úpadek dlužníka byl řešen oddlužením; po výzvě soudu v dopise ze dne 17.6.2015 tvrdil, že tito věřitelé souhlasí, aby úpadek dlužníka byl řešen oddlužením a že souhlas doloží. Žádný souhlas doložen nebyl a po rozhodnutí soudu o záloze věřitel STAVOSPOL s.r.o. upozornil soud, že má za dlužníkem pohledávku vzniklou na základě Kupní smlouvy reg. č. 1/11/KAMA3083 ve výši 97.455 Kč s příslušenstvím, která vznikla v souvislosti s podnikáním dlužníka a že nesouhlasí, aby úpadek dlužníka byl řešen oddlužením.

Podnikatelské závazky v zásadě brání v řešení úpadku oddlužením a daný dlužník není aktivně legitimován k podání daného návrhu. Z tohoto pravidla je poskytnuta výjimka v podobě souhlasu věřitele, aby jeho pohledávka byla uspokojena v režimu oddlužení. Následnému povolení oddlužení nevadí tři typy závazků z podnikání: -závazky odsouhlasené věřiteli-následnému povolení oddlužení nevadí závazky z podnikání, u nichž věřitel souhlasil s tím, aby tento závazek

byl řešen v rámci dlužníkova oddlužení. Žadatel o oddlužení musí svého věřitele předem o souhlas požádat a takový souhlas doložit ke svému návrhu na povolení oddlužení. -závazky, které prošly konkursem-následnému povolení oddlužení nevadí závazky, které dříve byly zahrnuty do konkursu prohlášeného na dlužníka a toto řízení bylo ukončeno pro nedostatek majetku na straně dlužníka, nebo po splnění rozvrhového usnesení soudu v konkursu. Jde tedy o situaci, kdy podnikatel před žádostí o oddlužení absolvoval konkurs, ve kterém nebyly jeho závazky uspokojeny. -tzv. zajištěné závazky-pokud je závazek zajištěný, nebrání povolení oddlužení a věřitel má v případě nesplnění závazku k dispozici náhradní řešení, jak svůj závazek uspokojit.

Insolvenční zákon skutečně nestanoví, že písemný souhlas věřitelů, kteří mají za dlužníkem pohledávky z podnikání, je nutnou přílohou či součástí insolvenčního návrhu, existencí takového souhlasu však podmiňuje věcnou legitimaci dlužníka k podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), přičemž zde jeden věřitel dlužníka vyslovil jasný nesouhlas s oddlužením, další dva věřitelé souhlasili s podmínkami. K poslednímu odvolací soud činí závěr, že souhlas s podmínkou nelze považovat za souhlas oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 IZ (srovnej též usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. 1 VSOL 918/2015, KSBR 29 INS 15846/2015 s právní větou: 1. Dlužník je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit všechny pro rozhodnutí o věci (pro rozhodnutí o povolení oddlužení) významné skutečnosti, tedy i to, že má dluhy z podnikání, které ovšem řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání. Má-li dluhy z podnikání, je povinen tvrdit existenci některé z výjimek (§ 389 odst. 2 IZ) ze zákonem stanovené překážky bránící uplatnění institutu oddlužení (§ 389 odst. 1 IZ). 2. Pokud dlužník v návrhu na povolení oddlužení souhlasy věřitelů podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ jen tvrdí, ale nedokládá, není zatím postaveno najisto, zda dluhy z podnikání brání či nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Tyto pochybnosti jsou důvodem postupu dle § 397 odst. 1, věty druhé IZ, tedy povolení oddlužení a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. 3. Pokud ovšem dlužník v návrhu potřebné souhlasy podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ ani netvrdí, nebo dodatečně na výzvu soudu sdělí, že souhlasy nemá, anebo vyjde-li v řízení najevo výslovný nesouhlas jednoho z věřitelů, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (a nejde o pohledávky dle § 389 odst. 2, písm. b/ nebo c/ IZ), dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, a nikoliv pro povolení oddlužení podle ustanovení § 397 odst. 1, věta druhá IZ a následnému svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. 4. Podmiňuje-li věřitel, vůči němuž má dlužník nezajištěný závazek z podnikání, svůj souhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením uspokojením 100 % všech jeho pohledávek, nelze to považovat za souhlas s řešením úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ.).

V projednávané je zřejmé, že dlužník má nezajištěné závazky z podnikání, přičemž žádný z věřitelů těchto závazků nedal s oddlužením souhlas. Správný je proto závěr soudu, že vzhledem k nedostatku souhlasů věřitelů, kteří mají za dlužníkem pohledávky z podnikání, s řešením úpadku dlužníka oddlužením lze očekávat, že podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ bude návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítnut a jediným možným řešením jeho úpadku je konkurs (§ 396 IZ). Dlužník přitom nemá žádné pohotové finanční prostředky ani jiný hodnotnější majetek. Za této situace je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ. Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy částkou 50.000 Kč, neboť bylo nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a další náklady, zejména hotové výdaje insolvenčního správce, přičemž účelem zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. V daném případě soud prvního stupně s přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužníka, které podle obsahu spisu ani později nedoznaly rozhodné změny, shledal, že důvody pro složení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč jsou dány, a tento je zcela správný.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Jitka Jahodová předseda senátu