2 VSOL 914/2013-A-11
KSBR 32 INS 18367/2013 2 VSOL 914/2013-A-11

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníků a) Lucie anonymizovano , anonymizovano , bytem 9. května 153/2, Blansko, PSČ 678 01, a b) Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Fučíkova 8, Plumlov, PSČ 798 03, o insolvenčním návrhu dlužníků, rozhodl o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 32 INS 18367/2013-A-6 ze dne 3.7.2013

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkům, aby společně a nerozdílně zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužníci podali samostatně insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, usnesením ze dne 3.7.2013 jejich řízení byla spojena ke společnému projednání. V případě schválení oddlužení jsou dlužníci schopni ze svých příjmů poskytnout plnění ve výši 45,09% hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů. Lze však očekávat, že insolvenčnímu správci bude přiznána odměna a náklady insolvenčního řízení poměrně zvýšená (i dvojnásobně) z toho důvodu, že jde o řízení ve věci dvou dlužníků. S ohledem na nutnost hradit náklady řízení po zjištění úpadku a před rozhodnutím o schválení oddlužení má soud za nezbytné, aby byla složena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek pokračování-2-peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy insolvenční správce nemůže svou funkci řádně vykonávat. Soud proto považuje za nezbytné požadovat zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč a rozhodl o jejím uložení podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ).

Proti tomuto rozhodnutí podali dlužníci společné odvolání. Namítli, že pokud insolvenčnímu správci vzniknout v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení nějaké náklady, tak budou výrazně nižší než ve výši 3.000 Kč, když se bude jednat maximálně o poštovné, platby za telekomunikační služby a cestovné. Podle jejich názoru výše těchto nákladů nepřesáhne částku 2.000 Kč. Poukázali na to, že částka ve výši 3.000 Kč přesahuje jejich finanční možnosti, což vyplývá z jejich současné finanční situace, kterou detailně popsali v jejich insolvenčních návrzích. Navrhují proto, aby napadené rozhodnutí odvolací soud zrušil, případně změnil tak, že sníží zálohu na náklady insolvenčního řízení na částku 2.000 Kč.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením č. j. KSBR 32 INS 18367/2013-A-5 ze dne 3.7.2013 soud prvního stupně spojil ke společnému řízení insolvenční řízení vedená ve věci dlužnice pod sp. zn. KSBR 32 INS 18367/2013 a ve věci dlužníka pod sp. zn. KSBR 32 INS 18368/2013 tak, že nadále bude vedeno řízení pod sp. zn. KSBR 32 INS 18367/2013. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že předmětných insolvenčních řízeních jsou dlužníky manželé, kteří navrhují společné řešení svého úpadku v jediném řízení. Smyslem právní úpravy oddlužení ve formě splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, pokračování-3-

že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny, a za předpokladu, že takto se nezajištěným věřitelům dostane uspokojení alespoň v rozsahu 30% jejich zjištěných pohledávek.

Na základě výše uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně si předběžně vyhodnotil, že dlužníci splňují podmínky pro povolení oddlužení a následně učinil úvahu o potřebě uložit dlužníkům zálohu na náklady insolvenčního řízení. I když v této fázi insolvenčního řízení, tj. před rozhodnutím o úpadku dlužníků, nelze zcela jednoznačně předvídat, pro který ze způsobu oddlužení se věřitelé rozhodnou (zda zpeněžením majetkové podstaty či plněním splátkového kalendáře), s ohledem na celkovou výši nezajištěných závazků dlužníků (ve výši 355.628,19 Kč) a s přihlédnutím k tomu, že v majetku dlužníků jsou toliko movité věci nevýznamné hodnoty, a to osobní věci, věci tvořící běžné vybavení domácnosti a motocykl (rok výroby 1991), je více než pravděpodobné, že věřitelé zřejmě nevyužijí možnost zvolit způsob řešení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Vzhledem k tomu, že dlužníci nemají k dispozici finanční prostředky na činnost insolvenčního správce v případě zjištění jejich úpadku a povolení oddlužení do doby jeho schválení, je správná úvaha soudu prvního stupně, že na krytí nákladů insolvenčního řízení bude třeba zajistit prostředky a tyto nelze zajistit jinak než formou zálohy na náklady insolvenčního řízení (§ 108 IZ). Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, jak správně uvedl soud prvního stupně, je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce. Za přiměřenou okolnostem dané věci považuje odvolací soud shodně se soudem prvního stupně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč. Při úvaze o výši zálohy, lze-li předpokládat povolení oddlužení a následné rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, je rozhodující především posouzení možné výše nákladů, které v tomto období insolvenčnímu správci vzniknou. Jeho výdaje za dobu po schválení oddlužení ve výši 150 Kč, jakož i odměna ve výši 750 Kč měsíčně (bez DPH) za každý započatý měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře jsou totiž hrazeny cestou pravidelných měsíčních splátek. Zbývá tedy poměrně krátké časové období, kdy správce zpravidla vynakládá výdaje zejména na úhradu poštovného, telekomunikačních a jiných podobných poplatků, případně cestovních výdajů (vzniklých v souvislosti s jeho účastí na přezkumném jednání a schůzi věřitelů). V dané věci odvolací soud přihlédl také k tomu, že se jedná o spojené řízení ve věci insolvenčních návrhů dvou dlužníků, což pro insolvenčního správce obnáší vyšší výdaje než v případě insolvenčního řízení jednoho dlužníka.

K odvolací námitce dlužníků, že v jiném rozhodnutí v obdobně věci odvolací soud (rozhodnutím ze dne 30.10.2009) potvrdil zaplacení zálohy ve výši 2.000 Kč, pokračování-4-odvolací soud poukazuje na jedno ze svých pozdějších rozhodnutí sp. zn. KSBR 28 INS 14542/2013, 2 VSOL 824/2013 ze dne 27.9.2013, kterým potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč rovněž ve spojeném řízení dlužníků-manželů. Nadto je nutno vzít v úvahu, že od roku 2009 došlo i ke zvýšení nákladů insolvenčních správců, a to zejména v důsledku zvýšení cen a inflace. Z tohoto důvodu záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč se jeví odvolacímu soudu zcela přiměřená.

Z výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, a proto je odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 31. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu