2 VSOL 913/2012-A-25
KSBR 32 INS 6608/2012 2 VSOL 913/2012-A-25

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Ing. Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Velkopavlovická 4068/17, 628 00 Brno, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.8.2012, č. j. KSBR 32 INS 6608/2012-A-19,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení se dlužníku neukládá.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 19.3.2012 se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle soudu prvního stupně návrhu na povolení oddlužení nebude možno vyhovět, neboť některé dlužníkovy závazky jsou z obchodní činnosti, ač dlužník již od 9.12.2011 podnikatelem není. Dva závazky v souhrnné minimální částce 260.000,-Kč vznikly jako závazky mezi společníky obchodní společnosti, tedy jako závazkové vztahy, na něž se bez ohledu na povahu účastníků hledí ze zákona jako na vztahy obchodní. Jde o vztah osob, pro nějž není stanoven předpoklad, že samy jsou podnikateli, podnikatelem je v tomto případě obchodní společnost, kdy se však její společník různým způsobem a v různém rozsahu podílí na jejím řízení, rozhodování a na dosažených výsledcích, jde typicky o vztahy směřující k tomu, aby se podnikání uskutečňovalo prostřednictvím společnosti. Další závazek vůči A-TOOL s.r.o. ve výši 52.000 Kč vznikl dle dlužníka na základě nákupu výrobních strojů, jež však nebyl schopen splácet a tyto byl nucen vrátit dodavateli. Z tohoto prohlášení dlužníka a listin k návrhu připojených je dle soudu prvního stupně patrno, že tyto byly pořízeny za účelem podnikatelským. Závazky vzniklé na základě těchto vztahů nelze pominout a to již z toho důvodu, že jejich účastníci při jejich uzavírání nemohli předpokládat snahu povinného o jejich uspokojení v rámci oddlužení, neboť závazky vznikaly v rámci obchodních vztahů. Jedná se tedy o závazky obchodní, jejichž řešení nelze podrobit režimu oddlužení. Z insolvenčního návrhu a z přiložených listin vyplynulo, že dlužník má závazky ve výši 1.069.483,87 Kč, nevlastní nemovitý majetek, hodnotu dalšího majetku vymezil částkou 18.000 Kč a jeho příjmy činí 15.557 Kč měsíčně. Vzhledem ke skutečnosti, že nezanedbatelnou část (312.000 Kč) z celkové výše závazků 1.069.483,87 Kč tvoří závazky dlužníka z obchodní činnosti či neuskutečněného podnikatelského záměru (29,17 % z celkové částky dlužníkových závazků) a také k jeho přístupu k plnění povinností jemu soudem uložených, soud prvního stupně dovodil, že návrhu na povolení oddlužení nebude vyhověno a řešením dlužníkova úpadku bude konkurs. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. hrozícím úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci bezprostředně po zjištění úpadku do doby zpeněžení majetku řádně vykonávat. Složená záloha na náklady insolvenčního řízení správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty. Proto postupoval soud dle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi zálohu v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že nikdy nepodnikal jako fyzická osoba, ve společnosti s ručením omezeným byl pouze společník a jednatel. Jeho závazek ve výši 260.000 Kč vznikl ze smlouvy o převodu obchodního podílu, nikoli z obchodní činnosti dlužníka. Navíc je toho názoru, že vlastníkem obchodního podílu může být i nepodnikatel či nezletilý. Druhý jeho závazek ve výši 52.000,-Kč z titulu dodávky strojů je závazkem společnosti s ručením omezeným a dlužník přistoupil k tomuto závazku jako spoludlužník. Dále namítl, že soud prvního stupně pochybil i při určení výše zálohy, neboť dlužník nemá žádný majetek, závazky má přes milion korun a jeho měsíční mzda činí cca 15.000 Kč. Za tohoto stavu je zřejmé, že není schopen uhradit tak vysokou zálohu. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že dlužníkovi se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je nutno změnit z níže uvedených důvodů.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 389 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením (odstavec 1). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat (odstavec 2).

Dle ust. § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že vůči 8 věřitelům má 8 závazků ve výši 778.244,44 Kč. V seznamu závazků ze dne 9.7.2012 dlužník uvedl, že jeho závazky dosahují výše 952.714,44,-Kč. Dlužník v návrhu rovněž výslovně prohlásil, že nikdy nebyl veden jako podnikatel a jeho dluhy nepocházejí z podnikatelské činnosti. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud zjistil, že dlužník od 9.12.2011 není podnikatelem a jeho závazky vůči Komerční bance, a.s., České spořitelně, a.s., Raiffeisenbank a.s., Citibank Europe plc, organizační složka, NEXT EEALITYY GROUP a.s., Agentura Česká inkasní, s.r.o., nepochází z podnikatelské činnosti. V doplněném seznamu závazků dlužník uvedl, že závazek vůči věřiteli A-TOOL s.r.o. vznikl z titulu úvěru na nákup výrobních strojů. Podáním ze dne 2.4.2012 Mgr. Leo Valenta sdělil soudu prvního stupně, že má pohledávku za dlužníkem ve výši 174.470 Kč z titulu vystavené směnky. Dlužník následně zahrnul pohledávku Mgr. Valenty do seznamu svých závazků, avšak tvrdil, že tento závazek neuznává, neboť směnku nepodepsal a ve věci je vedeno řízení. Závazek vůči Ing. Františku Peškovi ve výši 143.230,57 Kč vznikl na základě směnky, kterou dlužník podepsal jako výstavce (směnečný dlužník), zajišťující závazek dlužníka uhradit cenu za převod obchodního podílu ze Smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti Aries-CZ s.r.o.

Po zhodnocení shora uvedených skutečností považuje odvolací soud předně za nutné korigovat názor soudu prvního stupně o povaze závazků (obchodních závazků) dlužníka ve výši 260.000,-Kč. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne

23.2.2011, sen. zn. 29 NSČR 9/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR č. 8, ročník 2011, pod číslem 112, vyslovil závěr, že pro účely posouzení, zda návrh na povolení oddlužení podala oprávněná osoba, je podmínka, že dlužník nemá dluhy z podnikání, splněna i tehdy, jestliže návrh na povolení oddlužení podal dlužník, který svým majetkem pouze zajistil jako směnečný dlužník, dluh jiné osoby z jejího podnikání. V předmětném usnesení je řešena situace, kdy dlužník, který zajistil závazek společnosti s ručením omezeným, byl v době vzniku směnečného závazku jejím jediným jednatelem a společníkem. Vzhledem k tomu, že sjednocující názor Nejvyššího soudu byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí, je otázka povahy tohoto směnečného závazku dlužníka-fyzické osoby, pro rozhodovací činnost nižších soudu vyřešena. Výklad ust. § 389 odst. 1 a § 390 odst. 3 IZ, provedený v této věci soudem prvního stupně, není s výkladem podaným Nejvyšším soudem v souladu a není správný. Skutečnost, že dlužník je v pozici jednatele obchodní společnosti, nemá na závěr o tom, že není podnikatelem, žádný dopad. Pojetí, k němuž se uchýlil soud prvního stupně, by ve svém důsledku vylučovalo z oddlužení každou fyzickou nebo právnickou osobu, která-ač nebyla a není podnikatelem (tedy je nepodnikatelským subjektem)-vstoupila do vztahu, který je v hmotném právu vymezen jako tzv. absolutní obchod (srov. § 261 odst. 3 obchodního zákoníku). Výkon funkce statutárního orgánu obchodní společnosti není podnikáním ve smyslu ust. § 2 obchodního zákoníku, ale jedná se o výkon jiné výdělečné činnosti (viz např. rozhodnutí NS ČR ze dne 16.4.1998, sp. zn. 2 Cdon 1652/97, publikované v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 1998). Tato skutečnost překážku přípustnosti oddlužení u dlužníka rovněž nezakládá. Veden výše uvedenými úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že v posuzované věci nejsou závazky dlužníka z podnikání (52.000,-Kč vůči A-TOOL s.r.o.) v tak vysokém nepoměru ve vztahu k ostatním závazkům dlužníka (5,45 %). Je tedy zřejmé, že důvody, pro které soud prvního stupně uložil dlužníkovi napadeným usnesením povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení nemohou obstát.

Proto odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá (§ 221 odst. 1 o.s.ř.).

V dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby se insolvenčním návrhem dlužníka, včetně návrhu na oddlužení zabýval věcně a před rozhodnutím o úpadku dlužníka znovu zvážil, zda záloha, případně v jaké výši, bude (z jiných důvodů než pro které rozhodl soud napadeným usnesením) pro další řízení potřebná.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 28. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu