2 VSOL 906/2015-A-17
KSOL 10 INS 6098/2015 2 VSOL 906/2015-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníků-manželů-Dariny Sedlmaierové, nar. 11.4.1978, IČ: 87989654, Zvolenov 589, Tovačov, PSČ 751 01, a Jiřího anonymizovano , anonymizovano , Zvolenov 589, Tovačov, PSČ 751 01, oba zastoupeni obecným zmocněncem Ing. Bc. René Skýbalou, LL.M., Jaselská 1971/1, Přerov, PSČ 750 02, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č.j. KSOL 10 INS 6098/2015-A-12 ze dne 31.7.2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č.j. KSOL 10 INS 6098/2015-A-12 ze dne 31.7.2015 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení dlužníků, které bylo zahájeno jejich insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Uvedl, že usnesením z 26.6.2015, které nabylo právní moci 14.7.2015, uložil dlužníkům, aby společně a nerozdílně ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a současně je i poučil, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit. Dlužníci ve stanovené lhůtě zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatili. Proto soud postupoval podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ a řízení zastavil.

Usnesení napadli dlužníci odvoláním. V odvolání poukázali na to, že podle ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona je také možné, aby insolvenční soud řízení v případě nezaplacení zálohy nezastavoval, ale aby přikročil k jejímu vymáhání. Dále uvedli, že vzhledem ke skutečnosti, že jeden z dlužníků má také závazky z podnikatelské činnosti, bylo by možné řešit úpadek konkursem, a to konkursem nepatrným, s tím, že není vyloučeno, že by dlužníci mohli po prohlášení konkursu získat dar alespoň ve výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dále poukázali na to, že vzhledem k absenci majetku dlužníků by nejspíše bylo konkursní řízení skončeno v důsledku nedostatku majetku. Podle toho by pak mohli dlužníci podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení znovu, aniž by si pro další insolvenční řízení museli opatřovat souhlasy těch věřitelů, kteří mají za jedním z dlužníků pohledávky z jeho podnikání. Navrhli, aby soud prvního stupně buď sám napadené usnesení zrušil, nebo aby věc postoupil odvolacímu soudu a ten aby napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/20016 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o podání společného insolvenčního návrhu manželů spojeného s návrhem na povolení oddlužení, i pokud jde o výzvu k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení učiněnou v usnesení z 26.6.2015, které bylo doručeno obecnému zmocněnci dlužníků dne 26.6.2015. Lhůta k zaplacení zálohy byla určena 7 dnů od právní moci usnesení a usnesení nabylo právní moci 14.7.2015. V usnesení byli dlužníci poučeni o tom, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit. Z obsahu spisu dále vyplývá i to, že do doby rozhodnutí odvolacího soudu záloha na náklady insolvenčního řízení zaplacena nebyla.

Odvolací námitky dlužníků směřující k tomu, že by mohli získat prostředky pro zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení poté, co by bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na jejich majetek, jsou zcela irelevantní. Jak vyplývá již ze shora citovaného ustanovení § 108 insolvenčního zákona, povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení může totiž insolvenční soud uložit pouze předtím, než bude rozhodnuto o insolvenčním návrhu. Navíc, pokud dlužníci polemizují s tím, zda jim povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení měla být uložena, pak taková námitka by jim příslušela pouze v rámci odvolacího řízení proti usnesení, jímž byla povinnost zaplacení zálohy uložena. Proti tomuto usnesení se však dlužníci, jak vyplývá z obsahu spisu, neodvolali. Při odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení je však již rozhodné pouze to, zda dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil či nikoliv, a dále pak to, zda by nebylo možno v řízení pokračovat i bez uhrazení zálohy. Přitom pokračovat v řízení bez uhrazení zálohy je možno pouze v těch případech, pokud se změní v mezidobí, tj. v době po vydání rozhodnutí o uložení zálohy, majetková situace dlužníka natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné. Tedy například tehdy, pokud se prokáže, že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce. Přitom případy, kdy důvody pro složení zálohy nepominou, a záloha uhrazena nebude, a přesto bude insolvenční soud pokračovat v řízení, by měly být spíše výjimečné a mělo by jít o situace (jak naznačuje důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu), kdy řešení úpadku určitého subjektu bude obecně žádoucí. Je nutno také poukázat na to, že i k vymožení zálohy je zapotřebí určitý časový prostor, takže by mohla nastat situace, že po rozhodnutí o úpadku nebude mít insolvenční správce k dispozici finanční prostředky k úhradě počátečních výdajů.

Se zřetelem na tyto závěry, ke kterým odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 103/2013, odvolací soud uzavírá, že z obsahu spisu nevyplývá a dlužníci ani netvrdí, že by došlo ke změně jejich majetkové situace tak, že by disponovali dostatečnými finančními prostředky pro uhrazení nákladů insolvenčního řízení. S ohledem na poměry přezkoumávané věci pak ani nelze dovozovat, že by zde byly okolnosti, pro které by řešení úpadku dlužníků bylo nezbytné nebo obecně žádoucí.

Odvolací soud ze shora uvedených důvodů shledal napadené usnesení věcně správným, a proto ho potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 4. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu