2 VSOL 905/2013-A-13
KSOS 39 INS 13713/2013 2 VSOL 905/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka TREON ENERGY s.r.o., se sídlem Bruntál, Dr. E. Beneše 1497/21, PSČ 792 01, IČ: 28579356, zastoupeného JUDr. Milanem Schwarzem, advokátem se sídlem Bruntál, Mánesova 975/6, PSČ 792 01, o insolvenční návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 39 INS 13713/2013-A-8 ze dne 4.9.2013

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení ve věci dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že usnesením ze dne 4.6.2013 byl dlužník vyzván k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení, současně byl dlužník poučen o možném zastavení insolvenčního řízení v případě nezaplacení zálohy. Dlužník v podání ze dne 7.6.2013 uvedl, že nemá žádný finanční obnos v hotovosti, aby mohl uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Podle sdělení mzdové účtárny ze dne 22.8.2013 (správně 28.8.2013) záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena nebyla. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku pokračování-2-a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ), a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že usnesením ze dne 4.6.2013 byl vyzván k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, na které reagoval přípisem, ve kterém soudu osvětlil, že nedisponuje žádnými finančními prostředky v hotovosti ani na bankovních účtech, že jeho majetek se sestává z pohledávek, které není bez dalších nákladů schopen vymoci a jejichž samotná vymahatelnost vzhledem k osobám dlužníků je značně pochybná. Domnívá se, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby držel v hotovosti polovinu svého základního jmění, že by měla být zachována proporcionalita se základním kapitálem, když záloha v maximální možné výši 50.000 Kč by odpovídala akciové společnosti se základním kapitálem 2.000.000 Kč. Podle jeho názoru rozhodnutí insolvenčního soudu o záloze v maximální výši je vůči němu diskriminační s ohledem na výši jeho základního kapitálu a stupeň složitosti a náročnosti samotného konkursního řízení u větších a složitějších firem. Navrhuje proto, aby insolvenční řízení nebylo zastaveno a bylo rozhodnuto o úpadku v souladu s jeho insolvenčním návrhem, případně aby soud snížil zálohu na náklady insolvenčního řízení do výše maximálně 5.000 Kč, kterou je ochoten jednatel dlužníka uhradit z vlastních prostředků.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Podle odstavce 2, insolvenční soud může určit výši zálohy až do částky 50.000 Kč. Podle odstavce 3, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního dne 10.6.2013 insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a způsobu jeho řešení konkursem. V návrhu uvedl, že nemá žádný majetek, vyjma pohledávek a pokladního zůstatku 3.499 Kč ke dni 31.12.2013. Usnesením č. j. KSOS 39 INS 13713/2013-A-4 ze dne 4.6.2013 soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady pokračování-3-insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku. Současně byl tímto usnesením dlužník poučen, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit. Toto usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku a současně dlužníku doručeno dne 4.6.2013. Podáním ze dne 7.6.2013 dlužník sdělil, že k dnešnímu dni nemá žádné finanční prostředky v hotovosti ani na bankovních účtech, nevykazuje žádnou činnost, není schopen vymoci své pohledávky, a proto není schopen zajistit uhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Žádá, aby insolvenční soud řízení nezastavil a rozhodl o úpadku dlužníka v souladu s insolvenčním návrhem. Podle sdělení účtárny Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.8.2013 záloha na náklady insolvenčního řízení ke dni 27.8.2013 nebyla zaplacena.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužníku byla pravomocným rozhodnutím uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když proti tomuto rozhodnutí dlužník odvolání nepodal. Z tohoto důvodu je pro posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí rozhodná pouze skutečnost, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil či nikoliv, a dále skutečnost, zda v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení uhrazení zálohy) se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné (například že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce), případně jsou tu takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Přitom pravidelným postupem insolvenčního soudu v případě, kdy insolvenční navrhovatel nezaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, by mělo být vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, neboť náklady insolvenčního řízení (odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce) by neměla být hrazena státem (§ 38 odst. 2 IZ). S přihlédnutím k tomu by mělo být vykládáno i ustanovení § 108 odst. 3 IZ. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 39/2013 ze dne 27.9.2013 (přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V přezkoumávané věci z obsahu spisu ani z odvolání dlužníka nevyplývá, že by se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné, jakož i že jsou dány takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Dále z obsahu spisu je zřejmé, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil, a to ani v průběhu odvolacího řízení, což dlužník sám ani nezpochybňuje.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení o zastavení insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ je věcně správné, a proto jej odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil. pokračování-4-

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu