2 VSOL 904/2016-A-9
KSBR 40 INS 11816/2016 2 VSOL 904/2016-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníků a) Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Merhautova 1018/148, Brno, PSČ 613 00, a b) Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem tamtéž, o insolvenčním návrhu dlužníků, rozhodl o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 40 INS 11816/2016-A-4 ze dne 20.5.2016,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníků se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníků. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení. Dlužníci v návrhu sice označili své věřitele, uvedli výši jednotlivých závazků, včetně údajů o jejich splatnosti, avšak v insolvenčním návrhu absentují konkrétní tvrzení, ze kterých by soud mohl dovodit, že dlužníci nejsou schopni splácet své závazky. Absence těchto tvrzení k platební neschopnosti brání pokračování v řízení, a proto soud podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužníků odmítl.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Namítli, že v podaném návrhu uvedli, že jsou delší dobu v platební neschopnosti, mají více věřitelů se závazky po lhůtě splatnosti delší než 30 dnů a nejsou schopni závazky plnit. Dále uvedli, že mají celkem 9 věřitelů a že závazky vůči 6 věřitelům jsou po splatnosti více jak 3 měsíce. Podle jejich názoru v návrhu uvedli konkrétní informace, ze kterých isir.justi ce.cz soud může dovodit, že nejsou schopni své závazky plnit. Navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužníci dne 17.5.2016 podali u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhají rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedli, že všechny jejich závazky vznikly za trvání manželství a jsou nezajištěné, jednotlivé závazky vůči 9 věřitelům specifikovali tak, že označili věřitele, uvedli právní důvod a výši závazku, u 7 závazků uvedli datum jejich splatnosti (ke dni 26.5.2014, 18.7.2014, 21.7.2014, 16.9.2014, 29.12.2014, 1.1.2016 a 17.3.2016), u 2 závazků (vůči věřitelům Citibank Europe plc, Dublin a LIŠKA concept s.r.o.) údaj o splatnosti neuvedli. Dlužníci k návrhu připojili mimo jiné seznam závazků, ve kterém specifikovali závazky shodně jako v návrhu.

Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle § 128 odst. 2 IZ, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010).

V přezkoumávané věci odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že samotný insolvenční návrh dlužníků obsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníků.

Dlužníci v insolvenčním návrhu k rozhodujícím skutečnostem osvědčujícím úpadek označili 9 závazků vůči 9 věřitelům, přičemž u 7 z nich uvedli konkrétní datum jejich splatnosti. Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužníci mají více věřitelů (nejméně dva), vůči nimž mají peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které nejsou schopni plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, § 3 odst. 2, písm. b/ IZ). Není proto správný závěr soudu prvního stupně, že v insolvenčním návrhu dlužníků absentují tvrzení, z nichž lze dovodit, že dlužníci jsou v úpadku ve formě platební neschopnosti. Z tohoto důvodu nebyl dán důvod pro postup podle ustanovení § 128 odst. 1 k odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníků pro vady bránící pokračování v řízení ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ.

Odvolací soud však považuje za nutné uvést, že v dané věci připadal v úvahu postup podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ, to je k výzvě soudu k odstranění vad povinné přílohy insolvenčního návrhu pro absenci zákonem stanovených náležitostí -seznamu závazků, a to s ohledem na skutečnost, že dlužníci v něm neuvedli splatnost všech svých závazků (§ 104 odst. 3 IZ). Pokud soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníků podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ (aniž by postupoval podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ) je jeho rozhodnutí předčasné.

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

V dalším řízení soud prvního stupně se bude zabývat tím, zda jsou k návrhu připojeny zákonem stanovené přílohy a jejich náležitostmi (§ 104 IZ) a vyzve dlužníky postupem podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ k jejich doplnění případně odstranění jejich vad.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 26. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu