2 VSOL 904/2015-A-13
KSOL 16 INS 10197/2015 2 VSOL 904/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníků a) Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , a b) Milady anonymizovano , anonymizovano , oba bytem v Měrovicích nad Hanou 168, PSČ 751 42, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci ze dne 4. 6. 2015, č. j. KSOL 16 INS 10197/2015-A-5,

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníkům ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatit společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Insolvenční soud dospěl k závěru, že s ohledem na znění § 389 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), nelze úpadek dlužníků řešit oddlužením, protože návrh na povolení oddlužení byl podán neoprávněnými osobami. Tato skutečnost vede k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníků. Zdůraznil, že dlužnice má závazky z podnikatelské činnosti vůči Finančnímu úřadu pro Olomoucký kraj, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a Okresní správě sociálního zabezpečení v Přerově. Dále insolvenční soud vysvětlil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a odůvodnil její výši. Přitom přihlédl k tomu, že dlužníci nemají žádné disponibilní peněžní prostředky.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Tvrdili, že obecně dluhy z podnikání nebrání povolení oddlužení a zákonodárce ponechává na věřitelích takových pohledávek, aby svým hlasováním na schůzi věřitelů definitivně rozhodli, zda úpadek bude řešen oddlužením. Lhůta je přitom stanovena do skončení schůze věřitelů. V daném případě se Všeobecná zdravotní pojišťovna již vyjádřila k návrhu na povolení oddlužení, byť své podání označila jako nesouhlas s řešením úpadku formou oddlužení. Z obsahu sdělení vyplývá, že si ponechává prostor pro své rozhodnutí, a to právě na schůzi věřitelů. Z podání tak neplyne, že by s oddlužením nesouhlasila. Dlužníci vyzvali věřitele, u nichž mají závazky z podnikání, k vyjádření se k návrhu na povolení oddlužení a nemůže jít k tíži dlužníků, když se věřitel rozhodne vyjádřit svůj postoj až na schůzi věřitelů. Ani zákon neukládá povinnost předkládat dopředu souhlasy věřitelů. Při rozhodování o povolení oddlužení by měl soud vzít v úvahu rovněž znění § 397 IZ. Navíc § 389 odst. 2 nelze interpretovat tak, že by bylo nutno dokládat výslovný souhlas všech věřitelů s pohledávkami z podnikání dlužnice, když souhlas věřitelů není povinnou přílohou návrhu na povolení oddlužení. Podmínky pro uložení zálohy nebyly naplněny také proto, že nebyl respektován zákaz uložit zálohu tehdy, kdy lze rozhodnout o úpadku a povolení oddlužení bez zbytečného odkladu. Navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil v plném rozsahu.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnými osobami, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluh z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 108 odst. 1 a 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu včetně povinných příloh je zřejmé, že dlužníci jsou v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť mají závazky vůči čtyřem věřitelům, které jsou po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti a které nejsou schopni plnit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, 2 písm. b/ IZ).

Z pohledu přezkumu správnosti závěrů insolvenčního soudu je v dané věci podstatné, že dlužníci ve svém insolvenčním návrhu ze dne 16.4.2015 i v seznamu závazků označili jako nezajištěné závazky vyplývající z podnikatelské činnosti dlužnice závazek vůči Finančnímu úřadu pro Olomoucký kraj (ve výši 995.321 Kč), Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (ve výši 42.682 Kč, 63.060 Kč, 71.960 Kč) a Okresní správě sociálního zabezpečení v Přerově (ve výši 57.100 Kč, 130.646 Kč). Současně tvrdili, že nemají žádné konkrétní informace, ze kterých by se dalo usuzovat, že tyto závazky jsou překážkou pro podání návrhu na povolení oddlužení, a i přes jejich snahu jim informace nebyly sděleny. V průběhu řízení bylo do spisu doloženo podání označené jako Nesouhlas s řešením úpadku formou oddlužení ze dne 27.4.2015, v němž věřitelka Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky sdělila, že své stanovisko k povolení oddlužení si ponechává až na schůzi věřitelů. Toto zopakovala i ve svém vyjádření ze dne 15.6.2015.

Na základě výše uvedených zjištění se odvolací soud ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že dlužníci v průběhu řízení netvrdili žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že závazky z podnikání vůči jejich věřitelům brání řešení úpadku oddlužením dle § 389 odst. 1 IZ spolu s uvedením konkrétního důvodu. Lze doplnit, že insolvenční zákon vyžaduje souhlas nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníka, s tím, že úpadek dlužníka bude řešen oddlužením, což předpokládá procesní aktivitu dlužníka před podáním návrhu na povolení oddlužení v tom směru, aby si souhlasy příslušných věřitelů obstaral.

Argumentace dlužníků, že věřitelé se mohou vyjádřit k návrhu na povolení oddlužení i později (v průběhu schůze věřitelů), není přiléhavá. Z obecné části důvodové zprávy k revizní novele insolvenčního zákona ve vztahu k institutu oddlužení vyplývá, že byl navrhován posun oddlužení ve směru jeho použitelnosti fyzickými osobami (živnostníky), které hodlají uspokojovat pohledávky svých věřitelů i v průběhu oddlužení z příjmů dosahovaných podnikáním, ovšem za trvajícího předpokladu, že v době rozhodné pro posouzení přípustnosti oddlužení nemají dluhy z podnikání . Text zákona (§ 389 odst. 1 písm. b/ IZ) je přitom jasný a pojem nemá dluh z podnikání nelze vyložit jinak než jako nemá žádný dluh z podnikání . Jinak by byla založena ničím neodůvodněná diskrepance v rozložení podnikatelského rizika pro podnikatele podle toho, zda jde o osoby fyzické nebo právnické. Výslovně k § 389 IZ důvodová zpráva uvádí, že návrh podporuje záměr umožnit oddlužení i drobným živnostníkům (fyzickým osobám), aniž by museli ukončit podnikání, což zohledňuje text § 389 odst. 1 IZ . Dále je možno odkázat na § 108 odst. 1 poslední věty IZ, podle kterého povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydání rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Toto ustanovení v dané věci nelze aplikovat.

Při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, je určující, zda existuje některý z důvodů uvedených v § 389 odst. 2 IZ. Proto je nezbytné, aby takový dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil některou z těch skutečností, která vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. Tvrzení dlužníků, že nemají žádnou konkrétní informaci, ze které by se dalo usuzovat, že nezajištěné závazky vzniklé z podnikání jsou překážkou pro podání návrhu na povolení oddlužení , takovýmto tvrzením není. Pokud dlužníci žádné skutečnosti odůvodňující povolení jejich oddlužení za existence podnikatelských závazků ani netvrdí (jako v posuzované věci), pak na dlužníky nelze pohlížet jako na osoby oprávněné podat návrh na povolení oddlužení. Za této situace tedy insolvenční soud zcela správně dospěl k závěru, že jediným možným řešením úpadku dlužníků je konkurs, když návrh dlužníků na povolení oddlužení bude nutno odmítnout (§ 390 odst. 3 a § 396 IZ).

Ze seznamu majetku dlužníků je zřejmé, že dlužníci nemají k dispozici žádné pohotové finanční prostředky a dlužnice je podílovou spoluvlastnicí nemovitosti. Proto je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ. Účel a smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení insolvenční soud vysvětlil v odůvodnění napadeného usnesení a správně odůvodnil i její výši.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

Poučen í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníkům se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 17. září 2015 Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu