2 VSOL 904/2012-A-16
KSBR 37 INS 19073/2012 2 VSOL 904/2012-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykovo nám. 1007, 763 12 Vizovice, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. října 2012, č.j. KSBR 37 INS 19073/2012-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet nebo v hotovosti v pokladně soudu.

Na odůvodnění uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu 7.8.2012, domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má čistý měsíční příjem 10.541 Kč, výše jeho nezajištěných závazků činí 374.939 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost. Z listin připojených k návrhu však soud zjistil, že čistý měsíční příjem dlužníka u zaměstnavatele Canadiana-Whirpools, spol. s r.o. za poslední tři měsíce činil průměrně 10.004 Kč. Z tohoto příjmu lze dlužníku srážet měsíčně částku 2.774 Kč. Po odečtení pohledávky na odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 1.080 Kč, včetně DPH, tak lze pro uspokojení pohledávek věřitelů použít měsíčně částku 1.694 Kč. Závazky dlužníka vůči nezajištěným věřitelům činí celkem 371.961 Kč, hodnota plnění, kterou by při oddlužení plněním splátkového kalendáře obdrželi nezajištění věřitelé, by činila méně než 30 % jejich pohledávek a dlužník nepředložil souhlas věřitelů s nižším plněním. Proto by nebylo možné schválit oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře. Vzhledem k majetku dlužníka není možno schválit ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Protože podle ustanovení § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), lze očekávat, že způsobem řešení úpadku dlužníka by byl konkurs, uložil soud dlužníku zaplatit zálohu na náklady řízení ve výši 50.000 Kč, neboť minimální odměna insolvenčního správce při konkursu činí 45.000 Kč, a to bez náhrady jeho hotových výdajů. Účelem je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku přitom nelze připustit, aby v případě, kdy tyto prostředky v podstatě nebudou postačovat, hradil náklady insolvenčního řízení stát.

Proti tomuto usnesení podal odvolání dlužník. Namítal, že soud vycházel z výše jeho mzdy za období, kdy byl ve zkušební době, nyní má příjem průměrně 10.437 Kč čistého, což dokládá výplatními páskami za měsíce červenec až září 2012. Je přesvědčen, že splní podmínky pro povolení oddlužení a proto, podle obsahu odvolání, žádá, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že mu bude uložena záloha v nižší částce, případně mu záloha nebude uložena vůbec.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že toto řízení bylo zahájeno 7.8.2012 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, který byl podán na příslušném formuláři a splňuje náležitosti dle § 103 odst. 2 IZ. V návrhu, po jeho doplnění podáním ze dne 12.9.2012, dlužník tvrdil, že hodnota jeho závazků vůči nezajištěným věřitelům činí 371.961 Kč (původní tvrzení dlužníka o výši jeho závazků 374.939 Kč bylo změněno po odpočtu již uhrazeného závazku ve výši 2.978 Kč vůči věřiteli Okresní správa sociálního zabezpečení ve Zlíně). Podle připojeného seznamu majetku dlužník vlastní mobilní telefon v odhadované ceně cca 500 Kč a další věci osobní potřeby v ceně cca 1.000 Kč. Podle dokladů připojených k návrhu bylo dlužníku za dobu od února do května roku 2012 vyplaceno na mzdě 35.603 Kč, což v přepočtu činí 8.900,75 Kč měsíčně. V červnu roku 2012 mu byla vyplacena mzda ve výši 10.541 Kč. K odvolání dlužník připojil doklady o výši čisté mzdy za dobu od července do září 2012, podle kterých činila jeho čistá mzda za červenec 2012 částku 10.526 Kč, za srpen 2012 částku 10.493 Kč a za září 2012 částku 10.293 Kč.

Podle § 395 odst. 1, písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 396 IZ, § 396, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Vzhledem k odvolacím námitkám dlužníka se odvolací soud především zabýval přezkumem závěru soudu prvního stupně, podle něhož dlužník nebude ze svého příjmu schopen uhradit svým nezajištěným věřitelům 30 % hodnoty jejich pohledávek. Přitom vyšel z dalších skutečností, které byly doloženy dlužníkem v odvolacím řízení, tedy z toho, že dlužník v době od června do září 2012 obdržel čistou mzdu ve výši 41.853 Kč, což v průměru činí 10.463 Kč měsíčně. Z této částky by podle propočtu odvolacího soudu bylo možno dlužníkovi měsíčně srazit 2.932 Kč. Při tomto propočtu odvolací soud vycházel z částky životního minima dlužníka 3.410 Kč a částky normativních nákladů na bydlení ve výši 5.687 Kč dle nařízení vlády č. 482/2012 Sb., tedy vzal v úvahu zvýšení nesrazitelné částky ze mzdy dlužníka, k němuž došlo od 1.1.2013. Z měsíční srážky 2.932 Kč v případě oddlužení formou splátkového kalendáře by v případě, že insolvenční správce by byl plátcem daně a ze své odměny by byl povinen odvést daň v sazbě 21 %, připadalo na úhradu zálohy na odměnu insolvenčního správce 1.089 Kč a na splátky pohledávek nezajištěných věřitelů 1.843 Kč, což v průběhu pěti let trvání účinků oddlužení představuje 110.580 Kč (§ 3, písm. b/, § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb., § 38 odst. 1, § 398 odst. 2 IZ, § 47 zák. č. 235/2004 Sb. ve znění zák. č. 500/2012 Sb.). Výše pohledávek dlužníka vůči nezajištěným věřitelům činí 371.961 Kč, 30 % z této částky činí 111.588 Kč což je minimální částka, kterou by musel být dlužník v průběhu pěti let trvání účinků povoleného oddlužení schopen uhradit. Dlužník by však byl schopen při nezměněném příjmu svým nezajištěným věřitelům uhradit pouze částku 110.580 Kč, což představuje 29,73 % hodnoty pohledávek těchto věřitelů. Z uvedeného vyplývá,

že i když odvolací soud vyšel z doložené vyšší mzdy dlužníka (za období června až září roku 2012), nelze usuzovat, že by dlužník byl schopen v případném oddlužení uspokojit pohledávky svých nezajištěných věřitelů nejméně ve výši 30 % jejich hodnoty. Proto lze důvodně předpokládat, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení bude zamítnut (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ) a způsobem řešení jeho úpadku bude konkurs (§ 396 IZ).

Z výše uvedené majetkové situace dlužníka vyplývá, že ten nemá k dispozici pohotové finanční prostředky, proto nelze počáteční výdaje insolvenčního řízení krýt jinak, než ze složené zálohy (§ 108 odst. 1 IZ). Dlužník vlastní movité věci a podle jejich povahy nelze usuzovat na vyšší výtěžek zpeněžení. Proto je při úvahách o výši této zálohy třeba vycházet z částky zálohy podle § 1 odst. 1, 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., kdy v případě zpeněžování majetku v majetkové podstatě činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. K této částce je třeba uvažovat i s další částkou náhrady hotových výdajů správce, obvykle ve výši minimálně 5.000 Kč. Určení zálohy ve výši 50.000 Kč na náklady insolvenčního řízení je proto v této věci opodstatněno.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně posoudil jako věcně správné a podle § 219 o.s.ř. je potvrdil.

Závěrem odvolací soud uvádí, že pokud toto řízení nebude ukončeno věcným rozhodnutím, nic nebrání dlužníku v případě, že si zajistí další příjem (např. darovací smlouvou či smlouvou o důchodu) podat opětovně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

P o u č e n í : P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva nebo která dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 17. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu