2 VSOL 902/2015-A-9
KSOS 40 INS 12967/2015 2 VSOL 902/2015-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice: Jana Václavíková, nar. 2.5.1961, bytem U Hřiště 1325, 755 01, Vsetín, o insolvenčním návrhu dlužnice s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. července 2015, č.j. KSOS 40 INS 12967/2015-A-6

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. července 2015, č.j. KSOS 40 INS 12967/2015-A-6 se v odstavcích II., III. a IV. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v záhlaví označeným usnesením rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužnice (odstavec I. výroku), návrh dlužnice na povolení oddlužení odmítl (odstavec II. výroku), prohlásil na majetek dlužnice konkurs (odstavec III. výroku), insolvenční správkyní ustanovil Ing. Moniku Fabrinskou (odstavec IV. výroku) a rozhodl o dalším postupu v řízení (odstavec V. až X. výroku). Soud dospěl k závěru, že dlužnice insolvenčním návrhem a jeho přílohami v souladu s ustanovením § 132 odst. IZ osvědčila, že je v úpadku dle § 3 odst. 1 IZ, ale nesplnila podmínky pro řešení úpadku oddlužením. Dlužnice v návrhu neuvedla žádná tvrzení vztahující se k souhlasu věřitelů s řešením úpadku oddlužením u svých dluhů pocházejících z podnikatelské činnosti, přičemž věřitel Steinecker& Steinecker Wirtschaftstreuhand und Steuerberatung GmBH, jehož pohledávka pochází z podnikatelské činnosti dlužnice, soudu sdělil výslovný nesouhlas se způsobem řešení úpadku dlužnice oddlužením. Soud proto učinil závěr, že dlužnice nesplňuje podmínky zákona pro řešení úpadku reorganizací a současně v daném případě nelze úpadek řešit oddlužením, neboť návrh na povolení oddlužení byl podán někým, kdo k tomu není oprávněn. Proto soud návrh na povolení oddlužení odmítl a v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 IZ rozhodl současně o prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Krajský soud rovněž, ale bez dalších závěrů pro toto rozhodnutí, konstatoval, že přípisem doručeným soudu dne 09.06.2015 sdělil soudu svůj výslovný nesouhlas se způsobem řešení dlužníkova úpadku dlužnice oddlužením další věřitel RNDr. Martin Václavík, jehož pohledávka ale nepochází z podnikání dlužnice a současně tento věřitel přihlásil do řízení svou pohledávku ve výši 854.202 Kč, kterou dlužnice neuvedla v seznamu závazků.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice včasné odvolání a vymezila je tak, že se odvolává do odstavců II., III. a IV. výroku. Odvolatelka tvrdila, že další věřitel RNDr. Martin Václavík přihlásil do řízení neexistující pohledávku ve výši 854.202 Kč, neboť zanikla započtením v rámci dělení majetku po rozvodu manželství. Poukázala též na skutečnost, že sama uplatnila v soudním řízení dosud neskončeném jako náhradu škody pohledávku ve výši více než 2 miliony korun. Dále namítala, že věřitel Steinecker& Steinecker GmBH uplatnil proti dlužnici pohledávku, která již byla věřiteli zaplacena . Dlužnice proto podala proti rozhodnutí krajského soudu dovolání, o kterém nebylo zatím rozhodnuto. V přiloženém dovolání ze dne 9.5.2015 podaném proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.4.2015, č.j. 9Co 582/3015-201 dlužnice opět tvrdila, že zaplatila věřiteli jistinu pohledávky, příslušenství nebylo uhrazeno, neboť je exekutor nevyčíslil. Dlužnice navrhla napadené rozhodnutí zrušit.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 19.5.2015, rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v napadených v odstavcích II., III. a IV. výroku, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že návrhem doručeným soudu dne 19.05.2015 spojeným s návrhem na povolení oddlužení se dlužnice domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude zjištěn její úpadek, povoleno oddlužení a jako způsob oddlužení navrhla plnění splátkového kalendáře. V návrhu dlužnice uvedla, že má v současné době 3 peněžité závazky vůči 3 věřitelům více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a není je schopna plnit, a proto je v úpadku, neuvedla žádná tvrzení vztahující se k souhlasu věřitelů s řešením úpadku oddlužením u dluhů pocházejících z podnikatelské činnosti. V připojeném seznamu závazků dlužnice řádně označila své věřitele, uvedla aktuální dlužné částky. Celková výše závazků dlužníka činí 214.946,35 Kč. Z výpisu z registru ekonomických subjektů vyplývá, že dlužnice pod IČ: 136 31 799 podnikala od 17.08.1994 s tím, že své podnikání dne 20.03.2009 ukončila. Přípisem doručeným soudu dne 27.05.2015 sdělil soudu věřitel Steinecker& Steinecker Wirtschaftstreuhand und Steuerberatung GmBH, jehož pohledávka pochází z podnikatelské činnosti dlužnice, výslovný nesouhlas se způsobem řešení úpadku dlužnice oddlužením.

Přípisem doručeným soudu dne 09.06.2015 sdělil soudu svůj výslovný nesouhlas se způsobem řešení úpadku dlužnice oddlužením další věřitel RNDr. Václavík Martin, jehož pohledávka nepochází z podnikání dlužnice. Zároveň tento věřitel přihlásil do řízení svou pohledávku ve výši 854.202 Kč, kterou dlužnice neuvedla v seznamu závazků. Nato soud rozhodl napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 389 IZ (1) Dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. (2) Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 věta první IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.

Podle ustanovení § 396 odst. 3 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Při respektování běžných procesních postupů by nedostatek aktivní legitimace navrhovatele měl vést k zamítnutí podaného návrhu. Institut odmítnutí je určen procesními předpisy, tj. o. s. ř., k ukončení řízení o neúplném návrhu na zahájení civilního řízení (§ 43 o. s. ř.). V případě insolvenčního řízení spojeného s návrhem na povolení oddlužení je z této procesní praxe učiněna výjimka. Takové rozhodnutí bude ze zákona spojeno s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (§ 396). Dlužnice v návrhu uvedla pohledávku věřitele vzniklou z jejího podnikání, ale neuvedla žádná tvrzení o existenci souhlasu věřitele s řešením úpadku oddlužením u tohoto dluhu pocházejícího z podnikatelské činnosti; ani tak učinit nemohla, neboť tento věřitel výslovně s oddlužením nesouhlasí. Tím dlužnice není legitimována k podání návrhu na oddlužení a návrh byl správně odmítnut. Odvolací námitky na tomto závěru nemohou nic změnit. Vyjádření věřitele RNDr. Martina Václavíka a jeho přihláška pohledávky ve výši 854.202 Kč do řízení nejsou pro rozhodnutí zásadní a ani krajský soud na tom rozhodnutí nezaložil. Nelze ovšem souhlasit s námitkami neexistence této pohledávky, jimiž dlužnice obhajuje skutečnost, že pohledávku neuvedla v návrhu a seznamu závazků. Dlužník je totiž podle ustanovení § 104 odst. 1 písm. b), odst. 3 IZ povinen uvést v seznamu závazků i pohledávku, jejíž pravost (důvodnost) zpochybňuje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 45/2010 publikované pod 8/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR). Zásadním je existence dluhu z podnikání a nesouhlas věřitele Steinecker& Steinecker Wirtschaftstreuhand und Steuerberatung GmBH s oddlužením. Námitka dlužnice, že jistinu dluhu zaplatila, totiž nemůže obstát, neboť tento dluh stále existuje. Jednak dlužnice nijak nedoložila své tvrzení o zaplacení jistiny dluhu, naopak doložila usnesení soudního exekutora JUDr. Trojanovského ze dne 9.3.2015 č.j. 143 EX 00439/11-189 o nařízení elektronické dražby nemovitostí dlužnice k vymožení pohledávky oprávněné pohledávky společnosti Steinecker& Steinecker Wirtschaftstreuhand und Steuerberatung GmBH včetně vyčísleného příslušenství a nákladů exekuce oprávněného. Z toho je zřejmé, že pohledávka, byť jen v rozsahu příslušenství pohledávky stále existuje, navíc to dlužnice sama prohlásila a potvrdila ve svém dovolání; důvod nezaplacení spočívající v tom, že exekutor rozsah příslušenství nevyčíslil, nemůže naprosto obstát, neboť dlužnice má znát své dluhy a nevyčíslení příslušenství dluhu věřitele nemožnost plnění dlužníka nezpůsobila, navíc je příslušenství vyjádřeno v usnesení soudního exekutora.

Rozhodnutí o konkurzu je ze zákona spojeno s rozhodnutím o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, je-li dlužníkem osoba, u které insolvenční zákon vylučuje řešení úpadku oddlužením (§ 148 odst. 1, § 389 odst. 1 a § 396 odst. 3 IZ) a tou dlužnice je (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. února 2011 sen. zn. NS 29 NSČR 9/2009 ve věci KSUL 70 INS 3940/2008 se závěrem: Věcná legitimace k podání návrhu na povolení oddlužení vymezená ve smyslu § 389 odst. 1 insolvenčního zákona požadavkem, že dlužník není podnikatelem, ani nemá dluhy vzešlé z podnikání, představuje subjektivní podmínky přípustnosti oddlužení. Jejich zkoumáním se soud ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení zabývá jen se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení (a v insolvenčním návrhu), a zjištění o nesplnění těchto podmínek vede k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 390 odst. 3 insolvenčního zákona. ).

Proti ustanovení insolvenční správkyně v osobě Ing. Moniky Fabrinské lze ve smyslu § 26 IZ v odvolání namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Takové námitky dlužnice neuplatnila ani v řízení nevyšly najevo, proto ani v této části nemohlo být odvolání důvodné.

Napadené usnesení, a odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v odstavcích II., III. a IV. výroku, které byly odvoláním dlužnice otevřeny k přezkumu, podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému orgánu se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 4. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu