2 VSOL 902/2013-A-15
KSBR 45 INS 23906/2013 2 VSOL 902/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Miloslava anonymizovano , anonymizovano , rodné číslo 521022/067, bytem 671 51 Olbramkostel 17, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.9.2013, č. j. KSBR 45 INS 23906/2013-A-8

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 28.8.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a jeho řešení oddlužením formou splátkového kalendáře. Pobírá invalidní důchod ve výši 8.168 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost k manželce a jeho závazky vůči nezajištěným věřitelům činí celkem 588.529 Kč. Příjmy dlužníka nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení splátkovým kalendářem pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny nejméně ve výši 30% za 5 let, když 30% z dlužné částky představuje 176.559 Kč. Dlužníku může být z jeho měsíčních příjmů po odečtení vyživovací povinnosti srážena částka 391 Kč, což za 5 let činí 23.460 Kč. Od této částky je nutno odečíst odměnu a náhradu hotových výdajů správce za 5 let ve výši 65.340 Kč. V úvahu nepřichází ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, když dlužník vlastní společně s manželkou těžko zpeněžitelné movité věci v celkové pořizovací ceně 42.766 Kč, přičemž jejich celkovou současnou cenu odhaduje dlužník na částku 14.255 Kč. Současně přihlédl soud k tomu, že veškeré závazky spadají do společného jmění manželů a insolvenční návrh podala manželka pokračování-2-dlužníka, jejíž příjem tvoří starobní důchod ve výši 8.425 Kč měsíčně. Pro oddlužení lze použít částku 526 Kč měsíčně, což za 5 let činí celkem 33.720 Kč. Tato částka však nedosahuje ani společně s použitelnou částkou jejího manžela minimální 30% zákonné hranice uspokojení nezajištěných věřitelů, proto oddlužení dlužníka a jeho manželky nelze povolit. Dále soud prvního stupně vysvětlil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a výši uložené zálohy. Uzavřel, že stav věci vylučuje řešit úpadek dlužníka oddlužením a skutečné výdaje insolvenčního řízení by se mohly s ohledem na zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem jednorázově navýšit.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Souhlasil s tím, že na náklady insolvenčního řízení je třeba složit zálohu, avšak dlužník nemá pohotovou finanční rezervu 50.000 Kč. Namítal, že výše zálohy je nepřiměřená v porovnání s rozsahem a počtem věřitelů. Dále uvedl, že insolvenční správce může svou funkci řádně vykonávat, pokud žádosti dlužníka soud vyhoví podle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) a uloží společně dlužníkům Ivaně Čajkové a Miloslavu Čajkovi zaplacení zálohy společně a nerozdílně ve výši 5.000 Kč, kterou považuje za přiměřenou. Uložení zálohy 50.000 Kč každému z manželů je dle dlužníka neobvyklé, když celková záloha pro spojené insolvenční řízení dosahuje výše 100.000 Kč. Vyslovil názor, že ze zdravotní dokumentace lze usuzovat na to, že jsou u obou dlužníků důvody hodné zvláštního zřetele k tomu, aby mohlo být vyhověno žádosti o rozložení nákladů insolvenčního řízení do dílčích záloh. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, pokračování-3-a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) že hodnota plnění, který by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejích pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

V posuzované věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Současně v insolvenčním návrhu požádal o spojení insolvenčního řízení s řízením jeho manželky Ivany Čajkové. Po stránce skutkové je třeba dále uvést, že soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění o výši společných nezajištěných závazků obou manželů, o výši měsíčního příjmu dlužníka i jeho manželky, proto lze na tato zjištění pro stručnost odkázat. Také je třeba zdůraznit, že dle živnostenského rejstříku měl dlužník živnostenské oprávnění do dne 5.7.2013 (insolvenční návrh byl podán dne 28.8.2013), dlužník však prohlásil, že žádné jeho závazky nepochází z podnikání.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3, věty první a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (§ 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí 2/3, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). V přezkoumávané věci činí u dlužníka při jedné vyživované osobě nezabavitelná částka 7.581 Kč (6.064,67 Kč na dlužníka, 1.516,17 Kč na jeho manželku), ze zbylých 587 Kč lze na splátky použit částku 390 Kč, což je méně, než činí odměna správce. Oddlužení splátkovým kalendářem, který by dlužník plnil sám, je tedy zjevně vyloučené. Jelikož má dlužník jen méně hodnotný majetek (ve společném jmění manželů), přičemž se jedná o movité věci, jejichž současnou celkovou cenu dlužník odhadl na částku cca 14.000 Kč, a dále dle výpisu z katastru nemovitostí má (stejně jako jeho manželka) věcné břemeno užívání na nemovitosti (což je v zásadě majetková hodnota), je správný závěr soudu prvního stupně, že do úvahy nepřichází ani řešení úpadku dlužníka oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty.

Vzhledem k tomu, že závazky dlužníka a jeho manželky mají společný charakter, soud prvního stupně správně posuzoval, zda podmínky pro povolení oddlužení splňují oba manželé společně. Z příjmu manželky, kterým je starobní důchod ve výši 8.425 Kč měsíčně, je možné srážet částku 562 Kč (nezabavitelná částka činí 7.581 Kč, ze srazitelné částky 844 Kč lze srazit 2/3, tedy 562 Kč). Oba manželé by tedy měsíčně byli schopni zaplatit dohromady částku 952 Kč, což by postačovalo na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce (pokud by nebyl plátcem DPH), avšak na věřitele by zůstávala částka pouze 52 Kč měsíčně, což představuje 3.120 Kč za dobu 5 let (úhrada 0,53% závazků nezajištěných věřitelů). Lze tedy uzavřít, že dlužník není schopen v zákonem stanovené lhůtě 5 let pokračování-4-a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům částku odpovídající výši 30% jejich pohledávek a žádný z věřitelů nevyslovil s nižším plněním souhlas. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že ani při zohlednění všech společných závazků a společných příjmů obou manželů by oba dlužníci nesplňovali podmínky pro povolení oddlužení, neboť by za 5 let trvání oddlužení zaplatili nezajištěným věřitelům při započtení odměny insolvenčního správce a daně z přidané hodnoty jen 0,53% jejich pohledávek.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Dlužník nemá žádné volné finanční prostředky a složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je tak nezbytné. Jak správně uvedl soud prvního stupně, smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce od počátku jeho ustanovení do funkce. Složená záloha správci umožní hradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Návrh dlužníka, aby zálohu na náklady insolvenčního řízení platil ve splátkách, nelze akceptovat. S ohledem na účel, pro který je zaplacení zálohy vyžadováno (především poskytnutí pohotových finančních prostředků ke krytí počátečních nákladů insolvenčního správce), je nezbytné, aby celá požadovaná záloha byla poskytnuta ještě před rozhodnutím o úpadku dlužníka.

Ze všech výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 22. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu