2 VSOL 902/2012-A-11
KSOS 22 INS 22395/2012 2 VSOL 902/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Tichá 1, PSČ 742 74, o insolvenčním návrhu dlužníka, spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka doručeném soudu dne 2.11.2012 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.10.2012, č.j. KSOS 22 INS 22395/2012-A-6,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.10.2012, č.j. KSOS 22 INS 22395/2012-A-6 se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení § 389 odst. 1, § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet soudu.

Podle odůvodnění se dlužník svým insolvenčním návrhem, který spojil s návrhem na povolení oddlužení, domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Z návrhu a jeho příloh vyplynulo, že stejný návrh podala i manželka dlužníka, že jejich závazky činí celkem 2.843.529,52 Kč, z toho závazky dlužníka činí 2.508.397,58 Kč. Dlužník dále uvedl, že má závazky z podnikání ve výši 548.365,50 Kč. Celkem tedy 19,2% všech závazků dlužníka a manželky pochází z podnikání. Po odpočtu závazků manželky pak dluhy z podnikání představují 21,86% závazků dlužníka, předpokládané uspokojení věřitelů by v případě společného oddlužení manželů bylo cca 32%. Dle závěrů uvedených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.04.2009, č.j. 29 NSČR 3/2009-A-59 k tomu, aby dlužník nebyl podnikatelem se rozumí ve smyslu ust. § 389 odst. 1 IZ taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. Dále dle kritérií uvedených v uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR dluhy z podnikání nemusí při posouzení konkrétních okolností představovat překážku oddlužení, je však třeba vždy přihlédnout:-k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání,-k době ukončení dlužníkova podnikání,-k počtu neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání,-k výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků,-k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

V daném případě soud prvního stupně zjistil, že z podnikání dlužníka pochází celkem 4 závazky ze 13, z toho dva závazky ze smlouvy o úvěru č. 191025613, kterou dlužník uzavřel s GE Money Bank, a.s. dne 12.1.2009, na který naposledy hradil v listopadu 2011 a dle smlouvy se stejnou bankou uzavřenou pod č. 1757029001 dne 31.10.2005-z tohoto úvěru se stala směnka splatnou dne 7.12.2011. Dále má dlužník závazek z podnikání vůči JAF HOLZ, spol. s r.o.-vystavil v její prospěch dne 11.6.2010 směnku, která je splatná 27.3.2011 a vůči Dřevocentrum CZ, a.s., vůči němuž je v prodlení nejpozději od 19.2.2011. Splatné dluhy z podnikání dlužníkovi vznikly v rozmezí roku 2011, tedy rok a půl před podáním insolvenčního návrhu. Dále soud z výpisu z živnostenského rejstříku zjistil, že dlužník podnikal od 7.12.1992 a ukončil živnost k 9.05.2012, tedy pouhé 4 měsíce před podáním insolvenčního návrhu, jeho závazky z podnikání činí třetinu ze všech závazků obou manželů. Souhlas věřitelů, kteří by s uhrazením dluhů z podnikání v méně než 100% formou oddlužení souhlasili, dlužník nedoložil.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně zdůraznil, že oddlužení je nutno vnímat jako určité dobrodiní, které zákon za přísně stanovených podmínek dává dlužníkovi. Je to pro dlužníka jedinečná příležitost, kdy za zákonem stanovených podmínek uspokojí pohledávky svých věřitelů, a to nikoli v plném rozsahu (postačí uspokojení na 30%) a od úhrady zbývající částí svých závazků bude osvobozen (ust. § 414 IZ). Proto je nezbytné, aby dlužník naplnil všechny podmínky, které zákon pro schválení oddlužení stanoví. Oddlužení jakožto jeden z možných způsobů řešení úpadku je zákonem určeno výlučně pro dlužníky nepodnikatelé (ust. § 389 odst. 1 IZ), z toho pak lze dovodit, že cílem oddlužení je úhrada závazků dlužníků nepodnikatelů , nikoli úhrada závazků, které dlužníkům vznikly v rámci jejich podnikatelské činnosti. Pro řešení úpadku dlužníka-podnikatele insolvenční zákon vyhrazuje dva způsoby řešení úpadku, tj. konkurs a reorganizaci. V případě dlužníka se jeví jako jediný možný způsob řešení jeho úpadku konkurs a proto je nezbytné, s ohledem na skutečnost, že dlužník nemá žádný pohotový majetek (vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti, osobní automobil a mobilní telefony), aby byla uhrazena záloha, ve výši odpovídající jejímu účelu, tj. k zajištění úhrady alespoň minimálních předpokládaných nákladů konkurzu a pro řádný výkon funkce správce do doby, než se mu podaří alespoň část dlužníkova majetku zpeněžit. Výši zálohy na náklady insolvenčního řízení soud stanovil s přihlédnutím k ustanovení § 38 IZ a § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., když minimální odměna insolvenčního správce by v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činila 45.000 Kč, a v rámci probíhajícího konkursu lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce aj.).

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v něm namítal, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav. Ačkoliv soud konstatuje, že společně s manželkou navrhli společné oddlužení manželů, přesto vede dvě samostatná řízení s nutností hradit dvakrát odměnu insolvenčního správce a jeho hotové výdaje, což vede ke krácení uspokojení věřitelů. V důsledku nesprávného postupu soud prvního stupně vycházel z nesprávného procentuálního výpočtu jeho závazků z podnikání, dále je třeba zohlednit, že výše těchto závazků je ovlivněna náklady řízení, dosahující nemalé částky. Soud rovněž pochybil při určení doby ukončení jeho podnikání, bez ohledu na skutečnost, kdy podnikání přerušil, to je od 1.2.2011. Rovněž nebylo přihlédnuto k jeho částečně invalidnímu důchodu, který pobírá od 15.2.2012. Soud formalisticky vycházel ze 1/4 jeho závazků z podnikání, které dle něj činí z celkového počtu závazků (i s manželkou) 19,2%. Proto nelze souhlasit s tím, že konkurs je jediný možný způsob řešení jeho úpadku. Naopak při tomto způsobu řešení jeho úpadku budou věřitelé uspokojení minimálně oproti oddlužení formou splátkového kalendáře. Ze všech uvedených důvodů dlužník navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se mu zaplacení zálohy neukládá.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ platí, že dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Především odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka, který spojil s návrhem na povolení oddlužení, je projednatelný, je v něm dostatek skutkových tvrzení, které pokud se ukáží pravdivými, svědčí o tom, že dlužník je skutečně v úpadku. Z návrhu dlužníka a přiloženého seznamu závazků, o němž dlužník prohlásil, že jde o seznam správný a úplný vyplývá, že dlužník má celkem 6 věřitelů, vůči nimž má celkem 15 nezajištěných závazků v celkové výši 2.843.529,52 Kč (z toho vůči GE Money Bank, a.s. 6 závazků, vůči PPF B2 B. V. 3 závazky, vůči České spořitelně, a.s. 3 závazky a vůči věřitelům KRUK International s.r.o., JAF HOLZ, spol. s r.o. a Dřevocentrum CZ, a.s. po jednom závazku). Z celkového počtu závazků je dle dlužníka 8 závazků vykonatelných, závazky se staly postupně splatnými nejméně od roku 2011. Dále dlužník v návrhu uvedl, že se jedná o závazky společné s manželkou (z čehož lze dovodit, že vznikly za trvání jejich manželství) a žádal o jejich společné oddlužení. V neposlední řadě dlužník v návrhu i v seznamu závazků upozornil, že závazky vůči věřitelům JAF HOLZ, spol. s r.o. a Dřevocentrum CZ, a.s. v celkové výši 548.365,55 Kč pochází z jeho podnikatelské činnosti a doložil rozhodnutí Městského úřadu Frenštát pod Radhoštěm ze dne 9.5.2012 o zrušení jeho živnostenského oprávnění. Dále dlužník uvedl a doložil své příjmy, příjmy manželky s tím, že kromě manželky nemá jinou vyživovací povinnost.

Ke svému návrhu, kromě seznamu majetku a závazků, dlužník mimo jiné dále předložil listiny, kterými dokládá vznik a výši jednotlivých závazků. Z těchto listin vyplývá, že ke třem závazkům se smluvně zavázala jen manželka dlužníka Yvona Štefková, jedná se závazky vůči GE Money Bank, a.s. ve výši 26.323,85 Kč, 178.115,22 Kč a 130.692,87 Kč, celkem 335.131,94 Kč. Dále z doložených listin vyplývá, že další dva závazky vůči GE Money Bank, a.s. ve výši 253.025,01 Kč a ve výši 128.385 Kč rovněž pochází z podnikatelské činnosti dlužníka, neboť dlužník obě smlouvy o úvěru-Expres BUSINESS reg. č. 191025613, ze dne 12.1.2009 (na 300.000 Kč) a reg. č. 1757029001 ze dne 31.10.2005 (na 653.000 Kč) uzavíral s GE Money Bank, a.s. jako podnikatel s identifikačním číslem: 46596674. Dlužníkovi závazky z podnikatelské činnosti tedy činí celkem 929.775 Kč, což z celkového rozsahu závazků dlužníka a jeho manželky ve výši 2.843.529,52 Kč (jež spadají do společného jmění manželů-opak dosud prokázán nebyl) představuje cca 32,69%. V neposlední řadě z živnostenského rejstříku vyplývá, že dlužník de facto ukončil své podnikání 1.2.2011, kdy byla jeho živnost přerušena a kterou ke dni zrušení živnosti (9.5.2012) již neobnovil.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 22 INS 22393/2012 odvolací soud dále zjistil, že současně s dlužníkem podala insolvenční návrh, spojený s návrhem na povolení oddlužení, rovněž jeho manželka Yvona Štefková, která v návrhu uvedla shodné závazky jako dlužník, rovněž žádala o společné oddlužení a doložila shodné doklady.

Ze shora uvedeného vyplývá, že skutková zjištění soudu prvního stupně, vyjma zjištění o skutečném ukončení podnikatelské činnosti dlužníka, tak jak jsou uvedena v odůvodněné napadeného usnesení, byla jinak správná a úplná, naproti tomu odvolací námitky dlužníka nejsou opodstatněné. Proto dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení a jeho návrh na povolení oddlužení bude nutno odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ), neboť více než 32% z celkového rozsahu závazků (2.843.529 Kč) pochází z podnikatelské činnosti dlužníka, v poměru k rozsahu závazků, k nimž se smluvně zavázal toliko dlužník (2.508.397 Kč), se jedná o 37% závazků z podnikání. Závazky dlužníka z podnikání jsou již v takové výši, že je nutné na něj pohlížet jako na podnikatele, kterým je oddlužení zapovězeno. Proto nebyly splněny podmínky pro spojení řízení o návrzích obou manželů a povolit jim společné oddlužení. S ohledem na uvedené závěry se jeví jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka konkurz. Za této situace je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný, včetně její výše.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcné správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 25. ledna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu