2 VSOL 9/2016-A-25
KSBR 45 INS 19687/2015 2 VSOL 9/2016-A-25

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice Márie anonymizovano , anonymizovano , bytem Gorkého 86/43, 602 00 Brno, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2015, č. j. KSBR 45 INS 19687/2015-A-19

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2015, č. j. KSBR 45 INS 19687/2015-A-19, se ve výrocích II. a VI. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zjistil úpadek dlužnice Márie anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (II.), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.), insolvenčním správcem ustanovil AS ZIZLAVSKY v. o. s. (výrok IV.), rozhodl, že konkurs bude probíhat jako konkurs nepatrný (výrok V.), odmítl návrh dlužnice na povolení oddlužení (výrok VI.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců od zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (výrok VII.) a insolvenčnímu správci sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových právech dlužnice (výrok IX.), vyzval osoby, která mají závazky vůči dlužnici, aby napříště plnění neposkytovaly dlužnici, ale insolvenčnímu správce (výrok VIII.), na den 23. 2. 2016 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů (výroky X., XI.), dlužnici uložil, aby insolvenčnímu správci odevzdal seznam svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (výrok XII.) a uložil insolvenčnímu správci povinnost předložit insolvenčnímu soudu seznam přihlášených pohledávek a zprávu o hospodářské situaci dlužníka (výrok XIII.).

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným insolvenčnímu soudu dne 30. 7. 2015 se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením. Dlužnice v insolvenčním návrhu a v seznamu závazků mimo jiné označila závazky vůči třem věřitelům, a to Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Finančnímu úřadu Ostrava III a České republice-Okresní správě sociálního zabezpečení Ostrava, za dluhy z podnikání, když uvedla, že tyto věřitele k vydání souhlasu s jejím oddlužením vyzvala, avšak žádný z nich dosud nereagoval. Vyjádření těchto věřitelů předložená následně dlužnicí pak souhlas s řešením úpadku oddlužením neobsahují. Za této situace není dlužnice ve smyslu ustanovení § 390 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen IZ ) osobou, která je oprávněna návrh na povolení oddlužení podat, když existence dluhů z podnikání (§ 389 odst. 1 písm. b\ IZ) řešení jejího úpadku oddlužením brání (nejde-li o výjimky taxativně vymezené v ustanovení § 389 odst. 2 IZ). Dále insolvenční soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2015, č. j. KSBR 45/19687/2015, 2 VSOL 961/2015-A-11, který v insolvenčním řízení dlužnice při rozhodování o jejím odvolání proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dospěl rovněž k závěru, že dlužnice má závazky z podnikání vůči Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví a České republice-Okresní správě sociálního zabezpečení Ostrava, které řešení jejího úpadku oddlužením brání. Insolvenční soud proto návrh na povolení oddlužení odmítl a současně s odkazem na ustanovení § 396 IZ prohlásil na majetek dlužnice konkurs.

Proti výroku o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení (výrok VI.) a výroku o prohlášení konkursu (výrok II.) tohoto usnesení podala dlužnice odvolání, ve kterém namítala, že v případě závazků z podnikání dotčení věřitelé nevyjádřili s jejím případným oddlužením nesouhlas, nýbrž ponechali rozhodnutí o řešení úpadku oddlužením na insolvenčním soudu. Tato pasivita věřitelů by však neměla být přičítána k tíži dlužnice, neboť věřitelé mají v případě nesouhlasu s řešením úpadku oddlužením možnost podat námitky ve smyslu § 403 odst. 2 IZ. Dlužnice připomněla, že v případě řešení jejího úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře by uspokojení pohledávek věřitelů bylo minimálně ve výši 30 %, zatímco při konkursu bude nulové. Dluhy z jejího podnikání činí celkem pouze částku 41.985 Kč a jsou staršího data. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluh z podnikání.

Z ustanovení § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Dle § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Z ustanovení § 396 IZ vyplývá, že pokud insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, podaným u insolvenčního soudu dne 30. 7. 2015. V návrhu na povolení oddlužení a v seznamu závazků dlužnice řádně označila své závazky vůči Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví a vůči České republice-Okresní správě sociálního zabezpečení Ostrava s tím, že jde o dluhy z podnikání. Z předloženého vyjádření České republiky-České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 3. 2015 vyplývá, že tento věřitel k žádosti dlužnice o udělení souhlasu s řešením jejího úpadku oddlužením sdělil, že dlužnice byla u Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava evidována jako osoba samostatně výdělečně činná naposledy v období od 14. 4. 2010 do 31. 3. 2011 a jsou za ní evidovány pohledávky na pojistném a penále, jejichž výše k 19. 3. 2015 činila 9.637 Kč. Rozhodnutí o řešení úpadku dlužnice oddlužením ponechal věřitel na úvaze soudu s tím, že bude jeho rozhodnutí respektovat. Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví se k žádosti dlužnice vyjádřila dne 2. 6. 2015 tak, že je ze zákona povinna vymáhat dlužné pojistné i penále v plné výši a z tohoto důvodu nemůže požadovaný souhlas udělit. V případě, že o způsobu řešení úpadku oddlužením rozhodne soud, bude tuto skutečnost respektovat.

Odvolací soud shodný skutkový stav ve vztahu k oprávnění dlužnice podat návrh na povolení oddlužení již posuzoval, a to v odůvodnění napadeného rozhodnutí zmiňovaném usnesení ze dne 9. 10. 2015, č. j. KSBR 45/19687/2015, 2 VSOL 961/2015-A-11. Od závěrů vyjádřených v tomto rozhodnutí nemá odvolací soud důvod jakkoliv se odchylovat, neboť zde nejsou žádné nové skutkové okolnosti mající na právní posouzení věci vliv a rovněž odvolací námitky uplatněné dlužnicí jsou fakticky totožné.

Odvolací soud odkazujíce na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 113/2011) považuje i nadále nezajištěné závazky dlužnice vůči Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví a vůči České republice-Okresní správě sociálního zabezpečení Ostrava za závazky z podnikání, které dle § 389 odst. 1 písm. b) IZ řešení úpadku oddlužením brání, nejde-li o některou z výjimek taxativně uvedených v ustanovení § 389 odst. 2 IZ.

K předloženým vyjádřením dotčených věřitelů odvolací soud uvádí, že v případě dluhů z podnikání insolvenční zákon formu ani náležitosti souhlasu věřitele s řešením úpadku dlužníka oddlužením sice nepředepisuje, avšak za právně významný souhlas věřitele ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ je možno považovat pouze souhlas výslovný, nevzbuzující pochybnost o tom, že věřitel s řešením úpadku oddlužením a všemi z toho plynoucími důsledky bez dalšího souhlasí. Ve smyslu těchto závěrů proto nelze považovat za souhlas věřitelů s řešením úpadku dlužnice oddlužením jejich vyjádření, v němž k výslovné žádosti dlužnice sdělili, že souhlas s řešením jejího úpadku oddlužením udělit nemohou, avšak případné rozhodnutí insolvenčního soudu budou respektovat, resp. ponechávají rozhodnutí plně na insolvenčním soudu.

Namítá-li dlužnice, že její závazky z podnikání tvoří v poměru k ostatním závazkům poměrně malou část a vznikly již dříve, pak se s ohledem na změny provedené v ustanovení § 389 s účinností od 1. 1. 2014 jedná o námitky právně bezvýznamné. Stejně tak nelze při posuzování aktivní legitimace dlužníka k podání návrhu na povolení oddlužení přihlédnout k tomu, že při řešení úpadku dlužnice oddlužením bude upokojení pohledávek věřitelů vyšší, než v případě konkursu.

Má-li dlužnice dluhy z podnikání, přičemž nejde o dluhy uvedené v § 389 odst. 2 písm. b) nebo c) IZ, a netvrdí přitom, že má k dispozici řádný souhlas dotčených věřitelů s řešením svého úpadku oddlužením, pak dlužnice není osobou k podání návrhu na povolení oddlužení oprávněnou. Insolvenční soud tedy zcela správně návrh dlužnice na povolení oddlužení s odkazem na ustanovení § 390 odst. 3 IZ odmítl (výrok VI.) a současně dle ustanovení § 396 IZ rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku tak, že na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok II.).

Postup dle § 397 odst. 1 věta druhá IZ (a následně dle § 403 odst. 2 IZ) je namístě pouze v těch případech, kdy je o oprávnění dlužníka podat návrh na povolení oddlužení pochybnost, přičemž v projednávané věci se s ohledem na výše uvedené o takový případ nejedná.

Odvolací soud proto rozhodnutí insolvenčního soudu v odvoláním napadených výrocích o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení (VI) a prohlášení konkursu (II.) dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužnici a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu