2 VSOL 899/2012-A-13
KSBR 29 INS 22277/2012 2 VSOL 899/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Marie Zatloukalové, nar. 23.6.1941, bytem 664 34 Rozdrojovice 162, zastoupené JUDr. Editou Lebedovou, advokátku se sídlem v Brně, Sirotkova 2b, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.9.2012, č.j. KSBR 29 INS 22277/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 10 dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet.

Na odůvodnění uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla, že má 9 věřitelů, vůči nimž má 3 zajištěné a 7 nezajištěných závazků, které není schopna plnit. Její příjem tvoří starobní důchod ve výši 8.236 Kč měsíčně a ve společném jmění se svým manželem Stanislavem Zapletalem, který rovněž podal insolvenční návrh a řízení je vedeno pod sp. zn. 29 INS 22276/2012, vlastní nemovitosti dle znaleckého posudku ze dne 5.9.2009 v odhadní ceně 4.000.000 Kč Podle výpisu z živnostenského rejstříku (vedeného v Internetu na stránkách ARES ) je dlužnice od 11.6.1992 vedena v evidenci osob podnikajících podle živnostenského zákona. Dlužnice má dle příloh k insolvenčnímu návrhu minimálně 3 závazky, které pocházejí z podnikání. Jedná se o závazek ve výši 812.500 Kč vůči věřiteli Ing. Viktoru Superatovi, který vznikl nesplacením podnikatelského úvěru, závazek vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR ve výši 131.291 Kč a závazek vůči věřiteli Eiger Asset Management AG ve výši 3.259.039 Kč. Objem závazků z podnikání představuje 4.202.830 Kč a tvoří minimálně 78,87 % všech závazků dlužnice. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, sp.zn. 29 NSČR 3/2009 soud neshledal, že v této věci existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení neuhrazené dluhy z podnikání za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení. Dlužnice dle soudu nesplňuje ani podmínku pro povolení oddlužení, spočívající v minimálním splnění alespoň 30 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů. Z příjmu ze starobního důchodu ve výši 8.236 Kč měsíčně by nebyla schopna splácet pro účely oddlužení ničeho. Pokud by soud vzal v úvahu, že manžel dlužnice rovněž podal insolvenční návrh a jeho závazky, v návrhu uvedené ve výši 537.047 Kč (nezajištěné) a ve výši 146.503 Kč (zajištěné) by vznikly za trvání manželství, byla by hodnota všech závazků dlužnice a jejího manžela při společném projednání jejich návrhů 6.012.139 Kč, z toho hodnota nezajištěných závazků 2.196.603 Kč, které by ze svých příjmů byli schopni uhradit pouze do výše 6,36%. Na možnost oddlužení dlužnice a jejího manžela formou zpeněžení majetkové podstaty rovněž nelze důvodně usuzovat. I kdyby byly v rámci řízení zpeněženy nemovitosti, které podle tvrzení dlužnice ocenil znalec na částku 4.000.000 Kč, jejichž je dlužnice spoluvlastnicí, nelze předjímat, zda by získané finanční prostředky postačovaly k úhradě společných zajištěných závazků, pohledávek za majetkovou podstatou a minimálně 30 % závazků dlužnice a jejího manžela, které mají vůči svým věřitelům. Proto soud dovodil, že návrhu dlužnice na povolení oddlužení nebude možno vyhovět a je důvodný předpoklad, že návrh na povolení oddlužení bude třeba zamítnout a současně rozhodnout o řešení úpadku dlužnice konkursem. S ohledem na rozsah majetku dlužnice a předpokládaným nákladů insolvenčního řízení při konkursu (zejména minimální výši odměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč dle vyhl. č. 313/2007 Sb.) uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu v částce 50.000 Kč, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž neuvedla žádné důvody.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání je projednatelné a bylo podáno včas osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu plyne, že dne 12.9.2012 byl soudu doručen formulářový insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém není uveden požadovaný způsob oddlužení. V bodě 07 návrhu dlužnice uvedla, že hodnota nemovitostí 4.000.000 Kč spolu s předpokládanými příjmy v následujících pěti letech činí 494.160 Kč, tedy více jak 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. Nad rámec zjištění o výši závazků dlužnice, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, vyplývá z bodu č. 21 návrhu, ve spojení s připojeným seznamem závazků, že dlužnice má nezajištěné nevykonatelné závazky ve výši 1.005.051 Kč, vykonatelné nezajištěné závazky ve výši 654.505,9 Kč, a zajištěné vykonatelné závazky ve výši 3.669.033 Kč. Podle seznamu majetku jsou nemovitosti ve vlastnictví dlužnice předmětem zajištění, dále dlužnice vlastní movité věci zanedbatelné hodnoty (televizor rok pořízení 1998, dvě pohovky ve stáří 70 let a kuchyňskou linku ve stáří 40 let). Z příloh k návrhu plyne, že nezajištěný nevykonatelný závazek dlužnice vůči věřiteli Ing. Viktoru Superatovi ve výši 812.500 Kč vznikl dne 14.7.1992 na základě úvěrové smlouvy č. 07000306, uzavřené mezi dlužnicí a původním věřitelem Investiční bankou, akciovou společností, dle jejíhož dodatku přistoupila dlužnice k úvěrovým podmínkám původního věřitele pro úvěry podnikatelům. Závazek vůči věřiteli Eiger Asset Management AG ve výši 3.259.039 Kč vznikl podle k návrhu připojeného rozsudku z titulu nesplaceného střednědobého úvěru, který byl dlužnici poskytnut dle smlouvy o úvěru č. 07000114 ze dne 2.8.1991, uzavřené s Investiční a poštovní bankou, a.s. Praha, IČ 45316619. Výkon rozhodnutí tohoto nesplněného závazku byl nařízen usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18.2.2004 č.j. 22 Nc 7184/2004. Závazek vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR ve výši 131.291 Kč dlužnice doložila usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. prosince 1995, podle něhož byl nařízen výkon rozhodnutí pro pohledávku oprávněné Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, dle platebních výměrů, které byly vydány dne 7.3.1995.

Dne 19.9.2012 dlužnice doručila soudu oznámení o zrušení podnikatelského oprávnění, ve kterém uvedla, že měla za to, že všechna její živnostenská oprávnění zanikla již dne 30.6.2008. Živnost s předmětem podnikání výroba, obchod a služby, neuvedené v přílohách č. 1 až 3 živnostenského zákona, nikdy neprovozovala, tato živnost jí byla rovněž zrušena, což doložila rozhodnutím příslušného orgánu ze dne 14.9.2012.

Podle § 389 odst. 1, 2 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Skutkový závěr soudu prvního stupně, že dlužnice má tři závazky pocházející z podnikání ve výši 4.202.830 Kč je správný, stejně jako to, že výše všech jejích 10 závazků činí 5.328.589 Kč (tyto závěry ostatně dlužnice ani nezpochybňuje). Po zrušení jejího podnikatelského oprávnění lze usuzovat, že přetrvávající zápis dlužnice v živnostenském rejstříku měl jen formální charakter. Pro závěr, zda oddlužení dlužnice je přípustné, je třeba posoudit, zda závazky dlužnice z dřívějšího podnikání představují překážku jejího oddlužení (viz kritéria uvedená v rozhodnutí NS ČR ze dne 21.4.2009, sen. zn. 29 NSČR 3/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2009, pod číslem 79). Tyto tři závazky z celkem deseti jejích závazků, představující objem téměř 80% z celkových závazků dlužnice, vznikly sice již před více než 15 lety. Vzhledem k výši jejich podílu na celkových závazcích a četnosti těchto závazků má však odvolací soud za to, že jsou překážkou, pro kterou není dlužnice oprávněna podat návrh na povolení oddlužení a její návrh bude třeba dle § 390 odst. 3 IZ odmítnout. Dlužnice nesplňuje objektivní předpoklady pro reorganizaci ve smyslu § 316 IZ, proto její případný úpadek není řešitelný jinak než konkursem, a v tomto závěru se odvolací soud shoduje se soudem prvního stupně.

Podle odvolacího soudu je proto nadbytečné zabývat se tím, zda dlužnice splní podmínku pro povolení oddlužení dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ, a to i ve vztahu k případnému řešení jejího úpadku kombinací oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty, které se podává z obsahu bodu č. 7 návrhu dlužnice.

Z návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužnice nemá v majetku žádné pohotové finanční prostředky, společně se svým manželem vlastní nemovitosti, o kterých tvrdí, že jejich hodnota činí 4.000.000 Kč, a dále starší movité věci-vybavení domácnosti. Z uvedeného vyplývá, že pro řádný výkon funkce správce v počátečních fázích insolvenčního řízení je třeba zajistit prostředky ještě před tím, než bude možno tyto náklady pokrýt z prostředků případného výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Ze struktury majetku dlužnice, který je předmětem zajištění, vyplývá, že záloha bude potřebná i jako jistota pro pokrytí konečných nákladů insolvenčního řízení. Nemovitosti, které jsou ve společném jmění dlužnice a jejího manžela, jsou předmětem zástavních práv pro závazky dlužnice a jejího manžela ve výši 3.815.536 Kč. O výtěžku zpeněžení nemovitostí, nelze v této fázi řízení žádným způsobem spekulovat a při přihlédnutí k výši zajišťovaných pohledávek, nelze důvodně usuzovat, že z výtěžku jejich zpeněžení bude možno hradit konečné náklady insolvenčního řízení.

Tyto náklady, pokud je způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs a je zpeněžován majetek podstaty, představují nejméně 45.000,-Kč na odměně insolvenčního správce, který není plátcem DPH (§ 1 odst. 1, 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto je důvodné uložit dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální částce 50.000,-Kč (§ 108 odst. 2 IZ) a soud prvního stupně stanovil výši zálohy na náklady insolvenčního řízení správně.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 16. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu