2 VSOL 898/2016-A-120
KSBR 28 INS 27034/2015 2 VSOL 898/2016-A-120

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Revelstoke Invest s.r.o., se sídlem Mečová 358/8, Brno-město, 602 00 Brno, IČ: 24120782, zahájené insolvenčním návrhem navrhovatelů-věřitelů: a) RALT COMPANY s. r. o., se sídlem v Dobřejovicích, Lipová 181, PSČ 251 01, IČ: 02138816, b) Glory Daze Associated S. A., reg. č. 584444, se sídlem 33 Porter Road, P. O. Box 3169 PMB 103, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 24, PSČ 110 00, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, se sídlem v Brně, Mozartova 3, PSČ 602 00, o návrhu předběžného insolvenčního správce: Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, IČ 29414873 na vydání předběžného opatření, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. května 2016, č.j. KSBR 28 INS 27034/2015-A-70

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. května 2016, č.j. KSBR 28 INS 27034/2015-A-70 se v odstavci I. výroku p o t v r z u j e .

II. Odvolání dlužníka proti odstavci II. výroku usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. května 2016, č.j. KSBR 28 INS 27034/2015-A-70 se o d m í t á .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) vyhověl o návrhu předběžného insolvenčního správce Administrace insolvencí isir.justi ce.cz

CITY TOWER, v.o.s. ze dne 4. 5. 2016 na vydání předběžného opatření a rozhodl, že společnosti RILGACOM CZ s.r.o., IČ 04203089, se sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1-Nové Město se zakazuje nakládat s nemovitostmi: rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 835, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 836, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 837, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 838, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 839, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 840, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 841, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 842, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 843, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 844, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 845, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 846, vše v katastrálním území Nová Ves pod Pleší, obec Nová Ves pod Pleší, okres Příbram, LV 1143, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, tedy že společnost RILGACOM CZ s.r.o., IČ 04203089 je povinna zejména zdržet se převodu těchto nemovitostí na třetí osobu nebo zatížit tyto nemovitosti věcným právem ve prospěch třetí osoby (odstavec I. výroku) a dále zamítl návrh na vydání předběžného opatření v části, v níž předběžný insolvenční správce požadoval, aby jako předběžný insolvenční správce dlužníka byl oprávněn odstoupit od kupní smlouvy uzavřené dne 12. srpna 2015 mezi dlužníkem jako prodávajícím a společností RILGACOM CZ s.r.o., IČ 04203089 jako kupujícím, kde předmětem prodeje byly tyto nemovitosti: rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 835, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 836, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 837, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 838, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 839, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 840, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 841, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 842, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 843, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 844, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 845, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. St. 846, vše v katastrálním území Nová Ves pod Pleší, obec Nová Ves pod Pleší, okres Příbram, LV 1143, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, kupní smlouva byla vložena do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram pod č.j. V-9183/2015-211, právní účinky zápisu ke dni 27. srpna 2015, zápis proveden dne 7. října 2015 (odstavec I. výroku).

Insolvenčnímu soudu předběžný insolvenční správce s návrhem doložil zejména výpis z katastru nemovitostí, list vlastnictví číslo 1143, k.ú. Nová Ves pod Pleší a kupní smlouvu ze dne 12. srpna 2015 osvědčující převod nemovitostí dlužníka na společnost RILGACOM CZ s.r.o. a výzvy k zaplacení kupní ceny z převodu, poukázal na personální propojení dlužníka a nabyvatele (a dalších společností), rozhodnutí insolvenčních soudů v insolvenčních řízeních dlužníků propojených v koncernu s tím, že z odůvodnění citovaných rozhodnutí vyplývá, že osoby jednající za dlužníka se opakovaně pokoušely nakládat s majetkem jiných subjektů-dlužníků vystupujících v paralelně probíhajících insolvenčních řízeních, způsobem, který mohl vést k porušení zmíněných zásad, přičemž souvislost mezi uvedenými insolvenčními řízeními nelze přehlížet, jak potvrdil také odvolací soud. Propojení dlužníka se subjektem, který nabyl od dlužníka nemovitosti označené ve výroku tohoto rozhodnutí, je jasně dána a z podaného návrhu a listin k němu připojených vyplývá, že kupní cena za převedené nemovitosti nebyla uhrazena, proto se lze důvodně domnívat, že předmětným převodem nemovitostí došlo ke zkrácení majetku dlužníka a tím také ke zkrácení potencionální majetkové podstaty dlužníka. Vyvedení nemovitostí také velmi pravděpodobně naplňuje znaky neúčinného právního úkonu ve smyslu citovaného § 235 IZ jako obecné definice neúčinného právního úkonu a některé ze skutkových podstat neúčinnosti, které jsou popsány v § 240 až 242 IZ. Při případném rozhodnutí o úpadku dlužníka by bylo na místě takový úkon napadnout postupem, který předpokládá právní řád; může jít o incidenční žalobu na neplatnost příp. neúčinnost předmětného úkonu příp. řešit situaci navrácením nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka na základě odstoupení od uzavřené kupní smlouvy. Pro úspěšnou realizaci některého z výše uvedených postupů je nutné zachovat status quo, tedy stav, kdy vlastníkem předmětných nemovitostí je společnost RILGACOM CZ, s.r.o. V opačném případě by neměly nastíněné postupy reálnou šanci dospět k navrácení dotčených nemovitostí do vlastnictví dlužníka resp. do majetkové podstaty dlužníka. K možnosti uložit omezení při nakládání s majetkem osobě, která není účastníkem tohoto insolvenčního řízení, insolvenční soud odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2015, sp. zn. MSPH 98 INS 15069/2015, 4 VSPH 1688/2015-A-26, přičemž je nutné mít na paměti, že společnost RILGACOM CZ, s.r.o., je součástí koncernu C.M.B. jako dlužník a že předmětný převod nemovitostí byl realizován na obou stranách stejnými osobami, resp. osobami jednajícími ve shodě. Na uložené omezení je proto třeba nahlížet jako omezení uložené subjektu jednajícímu ve shodě s dlužníkem.

Současně insolvenční soud respektoval obecně uznávanou zásadu minimalizace zásahu do práv subjektů dotčených předběžný opatřením s tím, že zásah do práv dotčených subjektů nesmí překročit míru nezbytně nutnou. Pokud se proto navrhovatel domáhal oprávnění odstoupit od kupní smlouvy označené ve výroku II. tohoto rozhodnutí, pak je předběžné opatření v takovém rozsahu přinejmenším předčasné, neboť: a) odstoupení od předmětné smlouvy by bylo prakticky nevratným krokem, který by společnost RILGACOM CZ, s.r.o., IČ: 04203089 zbavil vlastnického práva. To by byl významný zásah do jednoho z nejvíce chráněných práv každého subjektu, do vlastnického práva. Tento zásah by byl přitom činěn bez toho, aby se společnost RILGACOM CZ, s.r.o., IČ: 04203089 mohla jakkoli bránit v řádném soudním řízení (incidenční spor o neúčinnost nebo neplatnost předmětné smlouvy apod.), předběžné opatření nemůže sloužit k vytvoření nevratného stavu věcí, v tomto případě ke změně vlastnických práv, b) předmětem sporu jsou nemovitosti, nakládání s nimi bude výrokem I. rozhodnutí zablokováno a bude tak zachováno status quo až do doby, kdy bude důvodnost požadavku navrhovatele na vytvoření status quo ante posouzena v řádném sporu, kde bude moci druhá strana, společnost RILGACOM CZ, s.r.o., přednést své případné argumenty, to vše za předpokladu, že pro takový spor bude důvod, tzn., že bude rozhodnuto o úpadku dlužníka příp. bude na jeho majetek prohlášen konkurs. Omezením dispozice společnosti RILGACOM CZ, s.r.o. s nemovitostmi bude zajištěna dostatečná kontrola nad osudem předmětných nemovitostí, který by potencionálně mohl ovlivnit rozsah případné budoucí majetkové podstaty a současně bude respektována zásada minimalizace zásahů do oprávnění třetí osoby při nakládání s jejím majetkem.

Proti tomuto usnesení dlužník podal odvolání, které výslovně směřoval do obou odstavců jeho výroku. Své odvolání blíže neodůvodnil, ač tak přislíbil učinit.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 29.10.2015, rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, ba dokonce vůči odstavci II. výroku není přípustné.

Podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Odvolání proti soudnímu rozhodnutí, pokud to zákon výslovně nezakazuje, mohou podat jen osoby, které jsou nositeli tzv. subjektivní legitimace; těmi se rozumí osoby, jimž nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno nebo jimž byla tímto rozhodnutím způsobena určitá, byť i nepříliš významná újma na právech, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96 nebo 30. srpna 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97 či ze dne 26. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 922/2011). Při posuzování subjektivní legitimace je proto třeba vycházet z výroku napadeného rozhodnutí a případnou újmu posuzovat pouze z procesního hlediska. V případě, že takovou újmu soud neshledá, odvolací soud odvolání odmítne podle § 218 písm. b), i když je podala osoba, která by jinak k podání odvolání byla oprávněna.

V odstavci II. výroku usnesení byl návrh na předběžné opatření zamítnut, tímto rozhodnutím nebylo nijak zasaženo do práv dlužníka a nemohla mu jím být způsobena žádná újma. Dlužník tedy není oprávněn proti této části rozhodnutí podat odvolání, a proto odvolací soud v tomto rozsahu jeho odvolání odmítl podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř. jako podané někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Podle § 74 odst. 1 o.s.ř. může předseda senátu před zahájením řízení nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Podle § 102 odst. 1 o.s.ř. je-li po zahájení řízení třeba zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

Podle ustanovení § 75b odst. 1 o.s.ř. je navrhovatel povinen k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10.000,-Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50.000,-Kč. Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu podle odstavce 2 téhož ustanovení návrh na předběžné opatření odmítne, přičemž platí, že jistotu je povinen zaplatit navrhovatel bez výzvy soudu z vlastní iniciativy.

Podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. d) a e) o.s.ř. může být předběžným opatřením účastníku uloženo zejména, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy nebo aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. Podle § 76 odst. 2 téhož zákona lze předběžným opatřením uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.

Podle ustanovení § 112 odst. 1 IZ insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111.

Podle ustanovení § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Pokud jde o odlišnost úpravy při nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení, obsahuje insolvenční zákon především § 82 IZ, podle něhož může insolvenční soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu a může jím také ustanovit předběžného správce, přičemž v poslední větě odstavce 1 výslovně stanoví, že navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu, nestanoví-li zákon jinak. V § 82 odst. 2 IZ jsou příkladmo vyjmenována předběžná opatření, která může insolvenční soud vydat do doby rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Výjimku z tohoto pravidla tvoří pouze úprava obsažená v § 82 odst. 3 IZ, podle něhož může insolvenční soud při splnění zákonných podmínek udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele či je naopak zakázat, a § 100 odst. 1 IZ, podle něhož může insolvenční soud nařídit povinné osobě, aby ve prospěch věřitele, jemuž způsobila škodu tím, že porušila povinnost podat včas insolvenční návrh, zaplatila přiměřenou peněžitou částku. Je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, může insolvenční soud podle § 113 odst. 1 IZ i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Insolvenční soud může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve. Jinak je insolvenční soud při rozhodování o tom, zda nařídit předběžné opatření, povinen přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu, tj. § 74 a násl., resp. § 102 o.s.ř.

V insolvenčním řízení je tedy možno podle § 82 ve spojení s § 113 IZ nařídit předběžné opatření i bez návrhu, čímž se míní povinnost insolvenčního soudu zasáhnout uvnitř vlastního insolvenčního řízení ve prospěch ochrany zájmů dlužníka či věřitelů, především v případech, kdy je namístě ustanovit předběžného správce, uložit osobám majícím závazek vůči dlužníku, aby poskytovaly plnění předběžnému správci, popř. jestliže je třeba omezit přímo dlužníka v jeho dispozičním právu s věcmi, jež by mohly tvořit (při zjištění úpadku) majetkovou podstatu. Třetí osobě, která není účastníkem insolvenčního řízení, je ale možné uložit nějakou povinnost jen pokud to po ní lze spravedlivě žádat ve smyslu § 76 odst. 2 o.s.ř., a zásadně na návrh, neboť nařízení takového předběžného opatření, jež omezuje osobu stojící mimo vlastní insolvenční řízení, shledal-li by takový požadavek insolvenční soud vůbec důvodným, se svou povahou vymyká úpravě předběžného opatření v režimu insolvenčního zákona v tom smyslu, že by je bylo lze přímo subsumovat pod ona výše zmíněná ustanovení insolvenčního zákona.

K rozhodnutí o návrhu předběžného insolvenčního správce na vydání předběžného opatření směřujícího k zákazu společnosti RILGACOM CZ s.r.o. nakládat s nemovitostmi nabytými kupní smlouvou s dlužníkem insolvenční soud náležitě vyhodnotil skutkový stav, správně reflektoval i na propojenost osob v koncernu a na vývoj v jednotlivých insolvenčních řízeních vůči těmto osobám jako dlužníků, s jeho závěry odvolací soud zcela souhlasí a odůvodnění napadeného rozhodnutí v této části odkazuje. Insolvenční soud správně uzavřel, že převodem nemovitostí došlo ke zkrácení majetku dlužníka a tím také ke znehodnocení majetkové podstaty dlužníka, že jednání naplňuje znaky neúčinného právního úkonu, přičemž předběžným opatřením je třeba zajistit obranu práv věřitelů a naplnění smyslu insolvenčního řízení, správně v souladu s ustanovením § 76 odst. 2 o.s.ř. a vhodným odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2015, sp. zn. MSPH 98 INS 15069/2015, 4 VSPH 1688/2015-A-26 také vyhodnotil možnost uložit omezení při nakládání s majetkem osobě, která není účastníkem tohoto insolvenčního řízení.

Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soudu v odstavci I. výroku podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, věřitelům a) a b), KSZ a předběžnému insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem,

V Olomouci dne 11. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu