2 VSOL 898/2014-A-9
KSBR 30 INS 16909/2014 2 VSOL 898/2014-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , Nám. Osvoboditelů 570, 691 02 Velké Bílovice, korespondenční adresa: Široká 1114, 691 02 Velké Bílovice, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.6.2014, č. j. KSBR 30 INS 16909/2014-A-4,

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odův odně ní:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka ze dne 16.6.2014. V důvodech usnesení uvedl, že tímto insolvenčním návrhem se dlužník domáhal prohlášení úpadku. Návrh je však neurčitý a nesrozumitelný, jelikož v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka. Dlužníkův návrh je velmi kusý, dlužník v něm pouze cituje zákonnou definici úpadku, ale konkrétní skutečnosti, které by o existenci jeho úpadku svědčily, neuvedl. Chybí tvrzení o splatnosti jeho závazků a o jejich konkrétní výši. Dlužník neuvedl jednotlivé věřitele ani jejich počet. Insolvenční návrh je tedy vadný, proto jej soud odmítl podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že jeho insolvenční návrh je úplný a dostačující k zahájení insolvenčního řízení.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (19.6.2014) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014. Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V posuzované věci se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 19.6.2014 domáhal rozhodnutí o úpadku. Tvrdil, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem a po zodpovědném posouzení situace i s ohledem na změnu své majetkové situace dospěl k závěru, že dynamicky narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopen reálně uspokojovat. Stav úpadku ve formě předlužení je u něj zjevný, neboť jeho závazky převyšují jeho pohledávky. Má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužník v návrhu neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má minimálně dva věřitele, vůči nimž má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužník náležitě nevylíčil rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) IZ.

Pokud dlužník uváděl, že je ve stavu předlužení, pak zákonnou podmínkou předlužení je to, že dlužník je fyzickou osobou-podnikatelem. Dlužník však sám tvrdil, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem. Pro úplnost odvolací soud poznamenává, že dlužník podal již desátý vadný insolvenční návrh a v předchozích insolvenčních řízeních se mu dostalo ze strany soudů obou stupňů vyčerpávajícího poučení o náležitostech řádného insolvenčního návrhu.

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu (§ 3 odst. 1 písm. a/, b/ a c/ IZ) postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

Poučen í: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována

rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu