2 VSOL 893/2012-A-15
KSBR 26 INS 13230/2012 2 VSOL 893/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Evy Süssenbeckové, nar. 19.1.1972, bytem Jožky Jabůrkové 1422, 765 02 Otrokovice, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.10.2012, č.j. KSBR 26 INS 13230/2012-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e mění tak, že insolvenční řízení se n e z a s t a v u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně zastavil insolvenční řízení, zahájené insolvenčním návrhem dlužnice, která, ač vyzvána usnesením ze dne 4.9.2012, č.j. KSBR 26 INS 13230/2012-A-5 k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč a současně poučena o možnosti zastavení řízení, zálohu na náklady insolvenčního řízení ke dni 2.10.2012 nezaplatila. Proto soud podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ) zastavil insolvenční řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že neporozuměla lhůtě pro zaplacení zálohy, stanovené v usnesení, kterým jí soud zaplacení zálohy uložil. Částku určené zálohy však poukázala dne 16.10.2012, proto se, podle obsahu odvolání, domáhala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že řízení se nezastavuje.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnici byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 4.9.2012, č.j. KSBR 26 INS 13230/2012-A-5 uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč ve lhůtě 5 dnů od jeho právní moci, v jeho závěru byla poučena o možnosti zastavení řízení (§ 108 odst. 3 IZ). Toto usnesení bylo dlužnici doručeno dne 6.9.2012 a právní moci nabylo v sobotu dne 22.9.2012. Soudem určená lhůta pro zaplacení zálohy uplynula marně ve čtvrtek dne 27.9.2012, když dle záznamu účtárny nebyla záloha ke dni 2.10.2012 zaplacena. Skutečnost, že zálohu nezaplatila v soudem určené lhůtě, dlužnice ostatně v odvolání ani nezpochybňuje.

V průběhu odvolacího řízení došlo ke změně. Podle záznamu účtárny soudu prvního stupně ze dne 19.10.2012 byla dne 18.10.2012 připsána na účet Krajského soudu v Brně, označený v usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu, částka 5.000 Kč uhrazená dlužnicí.

Z uvedených skutečností vyplývá, že dlužnice nesplnila uloženou povinnost zaplatit zálohu v soudem určené lhůtě, tedy do 27.9.2012, ač byla o následcích, které bude mít pro řízení její nesplnění, poučena. Proto soud prvního stupně postupoval správně, když řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení zastavil dle § 108 odst. 3 IZ.

Po té, co soud rozhodl o zastavení řízení, však dlužnice nejen podala odvolání, ale rovněž ve lhůtě k podání odvolání určenou zálohu zaplatila. Tím dodatečně splnila soudem uloženou povinnost. V důsledku této změny jsou dány podmínky pro změnu napadeného usnesení a odvolací soud je proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a § 7 odst. 1 IZ změnil tak, že insolvenční řízení se nezastavuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 10. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu