2 VSOL 891/2013-A-12
KSBR 29 INS 22456/2013 2 VSOL 891/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka P.L.S. INVEST spol. s r.o., se sídlem Kroměříž, Ztracená 64/3, PSČ 767 01, IČ: 28294297, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 29 INS 22456/2013-A-7 ze dne 6.9.2013

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soud specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal dne 14.8.2013 insolvenční návrh, kterým se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku. Z jeho insolvenčního návrhu a připojeného seznamu závazků vyplývá, že dlužník nemá žádný hodnotný majetek, soud proto považuje za nutné ke krytí budoucích nákladů řízení uložit dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ), neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy insolvenční soud určil v maximální možné částce 50.000 Kč s ohledem na výši odměny insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem, která činí minimálně 45.000 Kč, přičemž je nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že podal insolvenční návrh včas, v současné době jsou i osoby zúčastněné na podnikání dlužníka v tíživé finanční situaci a nedisponují dostatečným množstvím finančních prostředků pokračování-2-v hotovosti. Poukázal na to, že na zaplacení zálohy by dlužník mohl získat pouze jednorázovou půjčku od jednatele společnosti ve výši 25.000 Kč. Navrhuje proto změnu napadeného rozhodnutí tak, že mu bude uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000 Kč.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 14.8.2013 insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o jeho úpadku. V návrhu uvedl, že má více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. K tomu v návrhu konkrétně označil závazky vůči 3 věřitelům, včetně jejich výše a data splatnosti (ve dnech 13.10.2011, 19.10.2011 a 25.12.2012). Dále v návrhu uvedl, že je v úpadku i pro předlužení, když souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. K tomu odkázal na připojené seznamy závazků a majetku. V seznamu majetku uvedl pouze jednu movitou věc (nákladní automobil Škoda pick-up).

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník je v úpadku nejméně ve formě platební neschopnosti, neboť má závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ).

Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem je především překlenout nedostatek finančních prostředků a umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce od samého počátku, dále poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. pokračování-3-

V důvodové zprávě (týkající se části ustanovení § 144 IZ) je výslovně uvedeno, že obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něhož plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Záloha bude v další části řízení spotřebována především na prověřování majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutů odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh je zřejmé, že dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředků (v hotovosti nebo na účtu), a je vlastníkem pouze jedné movité věci. Lze proto uzavřít, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud uložil dlužníku (insolvenčnímu navrhovateli) povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ. Soud prvního stupně rovněž stanovil správně výši této zálohy částkou 50.000 Kč, neboť je nutno přihlédnout k tomu, že odměna insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí nejméně 45.000 Kč a lze očekávat i hotové výdaje insolvenčního správce.

Nadto odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka, nikoli úprava postupu, jak napomoci ekonomicky nečinným subjektům dosáhnout výmazu z obchodního rejstříku. Bylo povinností dlužníka podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitl v situaci, kdy již neměl prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Náklady insolvenčního řízení totiž nelze přenášet na stát, který by jinak musel hradit odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu (§ 38 odst. 2 IZ).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu