2 VSOL 886/2014-A-11
KSOL 16 INS 12660/2014 2 VSOL 886/2014-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka PEGAS-SERVIS s.r.o., se sídlem Přerov-Přerov I.-Město, Husova 2/2846, PSČ 751 55, identifikační číslo 25555677, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č. j. KSOL 16 INS 12660/2014-A-4 ze dne 9.6.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh, kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Očekávaným způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs, který dlužník i sám navrhuje. Ze seznamu majetku soud zjistil, že dlužník nemá žádný majetek, je proto zřejmé, že prostředky potřebné pro průběh insolvenčního řízení nelze zajistit z majetkové podstaty dlužníka, a proto je potřebná záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, o které soud rozhodl podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Poukázal na důvody jeho úpadku, které uvedl v insolvenčním návrhu, a na skutečnosti, že jeho jednatel splácí ručitelský závazek za dlužníka, má 72 let a pobírá v důsledku exekuce jen část důchodu. Namítl, že dlužník je bez jakéhokoliv majetku a dostal se do hospodářské ztráty. Navrhl, aby mu nebyla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 věty první před středníkem a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 7.5.2014 insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V návrhu uvedl, že je obchodní společností, jejíž činnost od roku 2003 byla postupně utlumována, jelikož z důvodu ručitelského závazku byl nucen odprodat své nemovitosti, kupní cena nebyla kupujícím v plné výši uhrazena, a proto přistoupil k podání insolvenčního návrhu. V návrhu dlužník specifikoval závazky vůči 5 věřitelům v celkové výši 18.304.476,45 Kč s tím, že všechny tyto závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Ohledně majetku dlužník v návrhu uvedl, že vlastní toliko prostředky na bankovních účtech ve výši 76,18 Kč, jiný majetek nemá. K návrhu dlužník doložil seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců. V seznamu majetku uvedl shodný majetek jako v návrhu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník je v úpadku nejméně ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů (nejméně dva), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ). Dále je zřejmé, že dlužník má zcela zanedbatelné pohotové finanční prostředky, ze kterých tak není možno uhradit náklady insolvenčního řízení bezprostředně po rozhodnutí o úpadku.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně vyhodnotil potřebu zálohy na náklady insolvenčního řízení s ohledem na skutečnost, že v majetku dlužníka se nenacházejí dostatečné disponibilní finanční prostředky, které budou potřeba insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. K tomu odvolací soud poukazuje na účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, tj. zajištění řádného výkonu činnosti insolvenčního správce od počátku, a tím překlenutí prvotního nedostatku peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha umožní insolvenčnímu správci vymoci nebo zpeněžit majetek dlužníka, uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by musel hradit odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a následnému zpeněžení majetku v potřebném rozsahu (§ 38 odst. 2 IZ).

Soud prvního stupně proto postupoval správně podle ustanovení § 108 IZ, když dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, přičemž i správně stanovil její výši částkou 50.000 Kč, ohledně které relevantně odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Při stanovení výše zálohy je totiž nutno vzít v úvahu výši odměny insolvenčního správce při konkursu, jakož i potřebu hradit hotové výdaje insolvenčního správce.

K odvolací námitce dlužníka, že nemá finanční prostředky na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, odvolací soud poukazuje na povinnost dlužníka stanovenou ustanovením § 98 IZ, dle kterého dlužník byl povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, tedy v dostatečném časovém předstihu, kdy měl ještě k dispozici dostatek finančních prostředků na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu