2 VSOL 885/2013-A-10
KSBR 30 INS 23198/2013 2 VSOL 885/2013-A-10

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka LORDS INVESTMENT s.r.o., se sídlem Brno-Ořešín, Klimešova 52, PSČ 621 00, IČ: 27725910, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 30 INS 23198/2013-A-5 ze dne 27.8.2013

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužníkův insolvenční návrh neobsahuje náležitosti insolvenčního návrhu podle ustanovení § 103 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ), neboť v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující dlužníkův úpadek. Dlužník v návrhu uvedl, že je v úpadku, neboť má více věřitelů, jejichž pohledávky jsou více jak 30 dnů po splatnosti, a že není schopen tyto své závazky plnit. Současně uvedl, že je předlužen, neboť má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, ve vztahu ke kterému označil nemovitosti s tím, že movitý majetek nevlastní. Dlužník sice v návrhu označil závazky vůči 2 věřitelům, neuvedl však jejich výši ani splatnost. Soud proto podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ jeho insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že ze skutečností uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že je v úpadku, a to bez ohledu na skutečnost, že není uvedena konkrétní výše závazků dlužníka a hodnota jeho pokračování-2-majetku. Namítl, že z insolvenčního návrhu je zřejmá existence dvou věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky po splatnosti, a jeho neschopnost své závazky splácet. Podle jeho názoru konkrétní výše závazků a hodnota majetku dlužníka mají být standardní součástí příloh, které se k insolvenčnímu návrhu přikládají (§ 104 odst. 1 IZ), soud proto měl postupovat podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ a vyzvat jej k doplnění insolvenčního návrhu. V tomto postupu soudu spatřuje procesní pochybení. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212 a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem pokračování-3-okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 21.8.2013 insolvenční návrh. V návrhu uvedl, že se nachází v úpadku podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť má více věřitelů, jejichž pohledávky jsou více jak 30 dnů po splatnosti a není schopen tyto své závazky splnit, naplňuje i předpoklady předlužení ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 IZ, neboť má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, jeho základní kapitál činí 200.000 Kč. V návrhu dlužník označil zajištěný závazek vůči věřiteli Finanční úřad Brno III z titulu nezaplacení daně z přidané hodnoty a daně z příjmu právnických osob s tím, nechť přesná výše je soudem vyžádána u věřitele (zajištěný zástavním právem na nemovitostech specifikovaných v návrhu), a závazek vůči věřiteli ESSOX s.r.o. z titulu úvěrové smlouvy s tím, že ve vztahu k tomuto závazku byla nařízena exekuce a jejím provedením byl pověřen v návrhu označený soudní exekutor. Dále uvedl, že nemá a nebude mít žádné výnosy z podnikatelské činnosti, neboť ukončil svou činnost v roce 2010, nevlastní žádný movitý majetek, toliko nemovitý majetek, který je předmětem zajištění pohledávky Finančního úřadu Brno III, a že probíhá řízení o vložení zástavního práva ve prospěch označeného soudního exekutora. Jako přílohu k návrhu dlužník doložil výpis z obchodního rejstříku dlužníka, informace o nemovitostech a sdělení ke splnění povinnosti uložené exekučním titulem (výzvu k úhradě pohledávky oprávněného ESSOX s.r.o.).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a že pro tyto nedostatky nelze v insolvenčním řízení pokračovat.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není pokračování-4-možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010).

Závěry formulované v usnesení sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 lze bez dalšího převzít také pro účely posouzení insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který je podnikatelem. U dlužníka, který je podnikatelem, se však (navíc) rozhodujícími skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí i vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník je předlužen, tedy, že dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků (lhostejno, zda splatných nebo nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku. K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20.5.2010 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 26/2011).

V přezkoumávané věci se dlužník jako právnická osoba-podnikatel domáhá rozhodnutí o úpadku a k tomu tvrdí, že je v úpadku jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení. Dlužník ve svém insolvenčním návrhu však uvedl pouze obecné definice úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a § 3 odst. 3 IZ, dále označil dva konkrétní věřitele, avšak neuvedl žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit jeho platební neschopnost, tedy že vůči těmto věřitelům má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Dlužník v insolvenčním návrhu konkrétně neuvedl výši ani splatnost žádného závazku, neuvedl ani žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývala jeho neschopnost peněžité závazky plnit. Z insolvenčního návrhu dlužníka tak sice vyplývá, že má dva věřitele (§ 3 odst. 1 písm. a/ IZ), avšak není zřejmé, že vůči těmto věřitelům má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit (§ 3 odst. 1 písm. b/ a c/ IZ), tj. z insolvenčního návrhu dlužníka nevyplývají skutečnosti osvědčující jeho úpadek ve formě platební neschopnosti. Nedostatečná jsou i skutková tvrzení dlužníka ohledně jeho úpadku ve formě předlužení, když ani k tomuto dlužník neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že souhrn (výše) jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (§ 3 odst. 3 IZ).

Z výše uvedeného je zřejmé, že insolvenční návrh dlužníka trpí vadami, které způsobují jeho neprojednatelnost a brání tak pokračování v insolvenčním řízení. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, jestliže insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

K odvolací námitce dlužníka, že měl být vyzván postupem podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ k doplnění insolvenčního návrhu o zákonem požadované přílohy (seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců podle § 104 IZ), odvolací soud uzavírá, že je-li insolvenční návrh neprojednatelný podle ustanovení § 103 IZ, pokračování-5-nelze insolvenčního navrhovatele vyzývat k připojení zákonem požadovaných příloh (případně k odstranění jejich vad) ve smyslu ustanovení § 104 IZ. Taková výzva insolvenčního soudu proto připadá v úvahu pouze v případě, že je podán řádný (bezvadný) insolvenční návrh, což v dané věci splněno nebylo. Odvolací námitka dlužníka tak není důvodná.

Na základě shora uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Nadto odvolací soud považuje za nutné uvést, že rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebrání dlužníku podat nový (řádný) insolvenční návrh, který již bude splňovat veškeré zákonem stanovené náležitosti, a to poté, co napadené rozhodnutí nabude právní moci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu