2 VSOL 884/2015-B-119
KSBR 30 INS 32730/2013 2VSOL 884/2015-B-119

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka: Ing. Pavel anonymizovano , anonymizovano , IČO 11472430, Čtvrtě 320/8, 634 00 Brno, zastoupeného JUDr. Miroslavem Rybářem, advokátem, Dýšinská 476, 109 00 Praha 10, o návrhu dlužníka na zproštění funkce insolvenční správkyně Ing. Miroslavy Motyčkové, IČO 70419442, se sídlem Hradební 1250, 686 01 Uherské Hradiště, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 30 INS 32730/2013-B-83 ze dne 24. července 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 30 INS 32730/2013-B-83 ze dne 24. července 2015 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Označeným usnesením krajský soud zamítl návrh dlužníka na zproštění funkce insolvenční správkyně, neboť nesdílel názor dlužníka, že by insolvenční správce porušil své povinnosti vyplývající z této funkce a nepostupoval s odbornou péčí, pokud na základě zjištění stavu majetkové podstaty a celkové ekonomické situace dlužníka podal návrh na ukončení provozu dlužníkova podniku.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém připomínal zásady insolvenčního řízení, povinnosti insolvenčního správce i své výzvy vůči krajskému soudu při dohlédací činnosti nad postupem insolvenční správkyně. Tvrdil, že správkyně způsobila věřitelům prokazatelnou škodu z nerealizovaných inzercí a ve výši 166.971 Kč, k čemuž krajský soud opakovaně nepřihlíží. Tato skutečnost byla zohledněna v trestním stíhání, které bylo postoupeno státním zastupitelstvím policejnímu orgánu k šetření z důvodu podezření na spáchání 2VSOL 884/2015-B-119 trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 trestního zákona. Ani k tomuto oznámení soud nepřihlédl. Pokud správkyně uvedla, že trestní stíhání bylo policejním orgánem odloženo, dlužník proti tomuto postupu podal stížnost, neboť je přesvědčen, že konkursní podstata byla postupem insolvenční správkyně prokazatelně zkrácena o zmíněných 166.971 Kč, že správkyně nekomunikovala s dlužníkem v souvislosti s vydáváním časopisů v roce 2015, že došlo ke škodě 80.000 Kč za nerealizovanou inzerci, z toho prokazatelně 30.000 Kč od polské společnosti TME za nerealizované předplatné 45.000 Kč. Pokud krajský soud vytýkal nepředložený soupis majetku, odvolatel se ohrazoval proti tvrzení, že neuvedl v soupisu majetku žádný nehmotný majetek. V tomto směru požádal, aby odvolacímu soudu bylo předloženo jím podepsané prohlášení soupisu majetku. Při osobním setkání dlužník sdělil, že má v hlavě know-how , a protože správkyně ani soud zřejmě nezná, co to know-how je, dlužník tento pojem v odvolání vysvětluje. Dlužník vyslovil přesvědčení, že insolvenční správkyně si nepočínala svědomitě a nestranně, že nevyvinula veškeré úsilí k tomu, aby byli věřitelé uspokojeni v co největším rozsahu a žádal odvolací soud, aby jednání správkyně posoudil. V tomto směru žádal také posouzení postupu správkyně, která si vyžádala znalecký posudek k ocenění hodnoty dlužníkovy zahrady, ač dlužník upozornil, že odhad pozemku byl již soudním znalcem učiněn, a že se diametrálně liší od odhadu správkyně, která cenu stanovila na 200.000 Kč. Dlužník upozornil, že se jedná v podstatě o pole za obytnou částí obce Letonice, a nemovitost soudní znalec ocenil na 20.000 Kč, přičemž výdaje za nový posudek krátí majetkovou podstatu.

Z těchto důvodů navrhl napadené rozhodnutí zrušit.

Na odvolání dlužníka reagovala správkyně zprávou insolvenčního správce ze dne 20.10.2015, v níž uvedla: K podání dlužníka ze dne 19.10.2015 dokládám soudu, všem dalším dotčeným subjektům včetně dlužníka, který ovšem tyto údaje má, Rozhodnutí Magistrátu města Brna, Živnostenský úřad města Brna ze dne 19.5.2015 a výpis údajů z veřejné části Živnostenského rejstříku o tom, že u dlužníka došlo k zániku všech jeho živnostenských oprávnění, od 20.6.2015 již není dlužník držitel žádného živnostenského oprávnění, ani toho, které spolu se svým podáním zveřejňuje. Proto se veškeré informace sdělené insolvenčním správcem v jeho zprávě ze dne 15.10.2015 zcela zakládají na pravdě. Dlužník se svými podáními snaží pouze odvrátit pozornost od své osoby a od svého protiprávního jednání, které je dle názoru insolvenčního správce spatřováno v neoprávněném podnikání dle § 251 Trestního zákoníku. Dnešního dne byla rovněž ze strany insolvenčního správce zaslána Policii ČR žádost o další prověření dlužníkova neoprávněného podnikání. Také tím, že dlužník z akce, kterou zajišťoval, hradil bez vědomí insolvenčního správce náklady včetně odvodů na sociální pojištění, zdravotní pojištění-z těchto pojištění je dlužník řádně ke dni 4.2.2015 odhlášen, také úhradami za zaměstnance-daň ze závislé činnosti, úhrada daně z příjmu 2VSOL 884/2015-B-119 fyzických osob a DPH, tak poškodil věřitele. Dlužník pouze na účet finančního úřadu částku v hotovosti složil, proto finanční úřad tuto částku použije k úhradě starých závazků, stejně tak bude dle mého názoru muset postupovat zdravotní pojišťovna a správa sociálního zabezpečení a tím tedy dlužník poškodil věřitele pohledávek za majetkovou podstatou, které vznikly v dřívějším termínu, zejména sociální a zdravotní pojištění za dobu od prohlášení úpadku dlužníka do prohlášení konkursu.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Insolvenční návrh byl podán soudu dne 18.11.2013, proto je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ). Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

Podle ustanovení § 5 IZ insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách: a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti; c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce; d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon. 2VSOL 884/2015-B-119

Podle ustanovení § 11 IZ při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odstavec 1). Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru (odstavec 2).

Podle ustanovení § 32 odst. 1 IZ insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Podle ustanovení § 230 IZ správou majetkové podstaty se rozumí zejména činnost, jakož i právní úkony a opatření z ní vyplývající, pokud směřuje k tomu, aby a) nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní náleží, b) majetek náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu se svým určením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti, c) se majetková podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním příležitostem, d) byly vymoženy pohledávky dlužníka včetně plnění z neplatných a neúčinných právních úkonů (odstavec 1). Jde-li o správu věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele, směřujícími k řádné správě; je-li zajištěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že nesměřují k řádné správě; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti (odstavec 2).

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ustanovení § 409 IZ od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení, dlužník. S takto nabytými příjmy je dlužník povinen naložit způsobem uvedeným 2VSOL 884/2015-B-119 v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění (odstavec 2). Majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve však po zjištění pravosti, výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 293 IZ jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

Odvolací soud v prvé řadě připomíná, že ustanovení § 32 odst. 1 IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

Rozhodovací praxi soudů při výkladu ustanovení § 32 odst. 1 IZ sjednotil Nejvyšší soud ČR tím, že pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uveřejnil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014. V tomto usnesení označený odvolací soud formuloval a odůvodnil závěr, od něhož není důvod se odchýlit ani v poměrech projednávané věci, podle kterého důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 IZ je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením § 225 odst. 4 nebo s ustanovením § 226 odst. 5 IZ, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem. 2VSOL 884/2015-B-119

Insolvenční zákon výslovně neupravuje informační povinnost insolvenčního správce vůči dlužníku, jehož úpadek je řešen oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře, ohledně postupu směřujícího k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele (§ 398 odst. 3 věta poslední a § 409 odst. 3 IZ ve spojení s § 286 a násl. IZ). Nicméně ze zásady obsažené v ustanovení § 5 písm. a) IZ (podle níž musí být insolvenční řízení vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů), jež se nepochybně vztahuje i na dlužníka (§ 14 odst. 1 IZ), lze dovodit, že projeví-li dlužník (vážný a shora zmíněné zásadě insolvenčního řízení odpovídající) zájem o to, jakým způsobem hodlá insolvenční správce postupovat při uspokojení pohledávky zajištěného věřitele, mělo by se mu dostat (od insolvenčního správce, popřípadě od insolvenčního soudu) takových informací, aby měl možnost se k postupu insolvenčního správce vyjádřit.

Na druhé straně ovšem nelze přehlédnout, že základním informačním zdrojem o průběhu insolvenčního řízení je insolvenční rejstřík, v němž insolvenční soud zveřejňuje chronologicky s uvedením okamžiku vložení: a) rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech, b) veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenčním soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li insolvenční zákon jinak a c) další informace, o kterých tak stanoví insolvenční zákon (§ 419 a násl. IZ). Dále jsou práva dlužníka v insolvenčním řízení chráněna tím, že dlužníku jsou písemnosti v insolvenčním řízení doručovány, nestanoví-li insolvenční zákon jinak, zvlášť (§ 75 odst. 2 IZ), přičemž dlužník (jako účastník insolvenčního řízení) má rovněž právo nahlížet do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy (§ 44 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 7 a § 126 odst. 1 IZ). Konečně, má-li dlužník oprávněné pochybnosti o správnosti postupu insolvenčního správce v souvislosti s uspokojením pohledávky zajištěného věřitele, může požádat insolvenční soud, aby v rámci dohlédací činnosti (§ 10 a § 11 IZ) zjednal nápravu (srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 2/2014, ze dne 26. 8. 2015).

Promítnuto do poměrů projednávané věci a s přihlédnutím ke skutkovému stavu, na jehož základě krajský soud vybudoval následné právní posouzení; na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí se odkazuje, shledává odvolací soud rozhodnutí prvostupňového soudu věcně správným.

Krajský soud učinil zcela správný závěr, že výsledkem provozování podniku dlužníkem byl jeho úpadkový stav, neboť výše závazků dlužníka vůči věřitelům a zaměstnancům přesáhla částku 5 milionů Kč, přičemž hodnota jeho objektivně zjištěného majetku se pohybuje maximálně v řádu statisíců Kč; k hodnotě know-how dlužník nedoložil ničeho, ani nekonkretizoval v čem má spočívat jeho tvrzené know-how mnohamilionové hodnoty, nepředložil insolvenčnímu správci požadované podklady, ze kterých by vyplývala možnost dalšího provozu 2VSOL 884/2015-B-119 jeho podniku tak, aby byl přínosem pro majetkovou podstatu, vytvářel zisk a nikoli další závazky, jež nebude možné uhradit. Dlužník dlouhodobě neplnil své veřejnoprávní závazky (vůči finančnímu úřadu, České správě sociálního zabezpečení a zdravotním pojišťovnám), když zjištěná výše těchto závazků přesáhla 2 miliony Kč, a i po dobu trvání insolvenčního řízení (do prohlášení konkursu) nadále rostla, když dlužník neplatil zálohy na zdravotní a sociální pojištění. Dlužník neoznačil žádného zájemce o koupi jeho podniku, byť jejich existenci výslovně deklaroval. Za situace, kdy dlužník od počátku insolvenčního řízení řádně neplnil své povinnosti vůči insolvenčnímu soudu a insolvenční správkyni při zjišťování stavu majetkové podstaty a své celkové ekonomické situace a vzhledem k úrovni komunikace mezi ním a insolvenční správkyní, jíž v potřebném rozsahu neposkytoval nezbytnou součinnost, je stěží představitelné, aby insolvenční správkyně jako osoba s dispozičním oprávněním zajistila na svoji odpovědnost další chod dlužníkova podniku spočívajícího především ve vydávání odborných časopisů a pořádání odborných konferencí. Insolvenční správkyně tak při podání návrhu na ukončení provozu dlužníkova podniku ctila zjištěnou ekonomickou realitu a neměla jediný reálný důvod pro to, aby se mohla domnívat, že dlouhodobě ztrátový provoz dlužníkova podniku bude při pokračování jeho provozu naopak přinášet prostředky do majetkové podstaty, jež by bylo možné využít k naplnění účelu insolvenčního řízení spočívajícímu v uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů. Správně pak uzavřel, že nejsou žádné podklady pro závěr, že insolvenční správkyně porušila své povinnosti vyplývající z této funkce a nepostupovala s odbornou péčí.

Další námitky dlužníka se soustřeďují k dovolatelem tvrzenému jednání insolvenční správkyně v rozporu s péčí řádného hospodáře , když insolvenční správce podle názoru dovolatele-zadal znalecký posudek (k ocenění nemovitosti), ač existuje dřívější znalecké posouzení. I v tomto směru jsou obavy dovolatele přinejmenším předčasné, když posouzení účelnosti (či naopak zbytečnosti) vynaložených nákladů bude odvislé (až) od okolností, jež by měly nastat v budoucnu, kdy se vyjeví, zda pochybnosti o správném ocenění nemovitosti byly důvodné. Navíc i zde platí, že o svých pochybnostech co do správnosti postupu insolvenční správkyně měl dlužník především informovat insolvenční soud, jenž disponuje oprávněními ke zjednání nápravy.

V poměrech dané věci je tak zjevné, že výhrady vznesené dlužníkem, včetně skutečností plynoucích z obsahu spisu, nenasvědčují závěru, podle něhož by insolvenční správkyně porušila své povinnosti v řízení.

Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu 2VSOL 884/2015-B-119

soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenční správkyni se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 18. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Vladimíra Kvapilová předseda senátu