2 VSOL 884/2014-A-9
KSOL 10 INS 15081/2014 2 VSOL 884/2014-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Jany Přindišové, rodné číslo 566009/0535, 783 16 Dolany 186, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 7.7.2014, č. j. KSOL 10 INS 15081/2014-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech svého usnesení uvedl, že insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení neobsahoval všechny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice, když v něm chybí konkrétní údaje, z nichž by bylo zřejmé, že alespoň dva závazky dlužnice jsou nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti. V bodu 07 dlužnice uvedla, že má závazky v celkové výši 3.776.473 Kč, většina jejích závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a závazky není schopna plnit po dobu delší více jak tři měsíce. V bodu 17 označila své věřitele pouze obchodní firmou a uvedla výši závazků. Obecné tvrzení, že většina závazků je více jak 30 dnů po splatnosti, není dostačující. Údaje o splatnosti závazků musí být uvedeny přímo v insolvenčním návrhu, případně v řádném seznamu závazků. Jelikož v insolvenčním návrhu dlužnice chybí základní náležitosti, bez jejichž uvedení nelze pokračovat v řízení, soud návrh odmítl podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla v něm pouze, že v návrhu na povolení oddlužení vyznačila věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna plnit.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (2.6.2014) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014. Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, který byl doručen soudu dne 2.6.2014, učinil soud prvního stupně správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto lze v tomto směru odkázat na odůvodnění napadeného usnesení. Pro posouzení závěrů soudu prvního stupně je v dané věci podstatné, že dlužnice v bodu 07 insolvenčního návrhu uvedla pouze, že má závazky a celková dlužná částka činí 3.776.473 Kč, většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a závazky není schopna plnit po dobu delší víc jak tři měsíce. V bodu 17 návrhu označila deset závazků vůči devíti věřitelům, u všech uvedla výši závazků. Dále je podstatné, že k insolvenčnímu návrhu dlužnice nepřipojila seznam závazků, který (pokud by splňoval všechny náležitosti vyžadované insolvenčním zákonem) mohl sloužit jako zdroj pro doplnění okolností osvědčujících úpadek dlužnice, které absentovaly v samotném insolvenčním návrhu.

Na základě výše uvedených zjištění se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužnice tvrdila existenci více věřitelů (devět právnických osob, z toho šest poskytujících spotřebitelské úvěry). Přestože je neúplně označila, není pochyb, o jaké subjekty se jedná. Avšak její tvrzení, že má závazky v celkové částce 3.776.473 Kč a většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a závazky není schopna plnit po dobu delší víc jak tři měsíce, je zcela obecné a nekonkrétní. Pojem většina závazků je matoucí a zavádějící, neboť není zřejmé, zda dlužnice má na mysli většinu závazků dle výše závazků nebo podle počtu závazků.

Lze tedy shrnout, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by mohl soud dovodit znaky úpadku ve smyslu § 3 odst. 1, písm. b) a c) IZ. Neuvedla totiž skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé, že její závazky vůči (nejméně) dvěma věřitelům jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit (§ 3 odst. 1, písm. c/ a odst. 2 IZ). Za této situace postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužnice podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl, aniž by dlužnici vyzýval k jeho nápravě. Usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu

dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu