2 VSOL 884/2012-A-11
KSBR 45 INS 19763/2012 2 VSOL 884/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Márie anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Věstonice 111, PSČ 692 01, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 1. listopadu 2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.10.2012, č.j. KSBR 45 INS 19763/2012-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.10.2012, č.j. KSBR 45 INS 19763/2012-A-6 se m ě n í takto:

Dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pro tentokrát n e u k l á d á .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 a odst. 4, § 395 odst. 1 písm. b) a § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) ve znění pozdějších předpisů, uložil dlužnici, aby ve stanovené lhůtě zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet soudu nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na oddlužení domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho

řešení oddlužením formou splátkového kalendáře. Uvedla, že pobírá invalidní důchod ve výši 7.806,-Kč měsíčně, má vyživovací povinnost vůči svému manželovi, závazky představují celkem částku 1.869.753 Kč, všechny spadají do společného jmění manželů (dále jen též SJM ), z toho jeden závazek ve výši 254.827 Kč je zajištěn výlučným majetkem jejího manžela. Soud především uzavřel, že pokud je závazek ve výši 254.827 Kč zajištěn výlučným majetkem manžela dlužnice, pak je nutno i na tento závazek ve vztahu k dlužnici pohlížet, jako na závazek nezajištěný a za dané situace příjmy dlužnice nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře byly pohledávky nezajištěných věřitelů (1.869.753 Kč) uspokojeny nejméně do výše 30 % za 5 let, když 30 % z této dlužné částky představuje 560.925,90 Kč, přičemž dlužnice by dle propočtu soudu mohla ze svého příjmu pro oddlužení poskytnout toliko částku 336 Kč, což za 5 let činí 20.160 Kč. Od této částky je dále nutno odečíst odměnu a náhradu hotových výdajů správce za 5 let ve výši 64.800 Kč s 20% DPH. V tomto případě tedy dlužnice nepokryje ani odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Při posuzování insolvenčního návrhu dlužnice soud rovněž přihlédl ke skutečnosti, že společně s dlužnicí podal svůj insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i její manžel. V obou návrzích je uveden i jeden závazek spadající do SJM, který je zajištěn nemovitým majetkem, který, jak již bylo uvedeno, je však ve výlučném vlastnictví pouze manžela, vůči druhému z manželů (dlužnici) tak jde o nezajištěný závazek. Proto oba jejich návrhy nelze spojit k jednomu řízení. Daný stav proto vylučuje řešit úpadek dlužnice oddlužením, její návrh na oddlužení bude nutno zamítnout a úpadek dlužnice bude nutno řešit pouze konkursem. Pro tento případ je však potřebná záloha na náklady insolvenčního řízení pro počáteční činnost správce ve výši 50.000 Kč. V další částí odůvodnění soud prvního stupně podrobně vyložil, co je účelem této zálohy a odůvodnil i požadavek na její výši, která byla stanovena vzhledem k rozsahu majetku dlužnice tak, aby se předešlo situaci, kdy by musel odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce hradit případně soud ze svých rozpočtových prostředků.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Potvrdila, že její samotné příjmy (invalidní důchod 7.806 Kč měsíčně) nepostačují ke splnění podmínek pro oddlužení, nicméně spolu s manželem podmínky pro společné oddlužení manželů splňují, když při spojení návrhů na povolení oddlužení dlužnice a manžela by společná splátka činila 9.289 Kč měsíčně (její splátka 336 Kč měsíčně, splátka manžela 3.453 Kč měsíčně, z daru pro manžela měsíčně 5.500 Kč), což je dostačující na zaplacení 30 % nezajištěných závazků. S poukazem na judikaturu především Vrchního soudu v Praze namítla, že veškerý majetek a závazky uvedené v návrhu patří do společného jmění manželů, mezi ní a manželem nebyla uzavřena smlouva o rozšíření nebo zúžení rozsahu majetku a závazků tvořících společné jmění manželů, ani smlouva vyhrazující zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství. Nemovitý majetek, který je ve výlučném vlastnictví manžela, získal manžel za trvání manželství darem a právě tento majetek slouží k zajištění společného závazku ve výši 254.827 Kč, a to zástavním právem smluvním věřitele Hypoteční banka, a.s., avšak není jisté, zda zajištěný věřitel právo na uspokojení z tohoto zajištění v insolvenčním řízení uplatní. Dne 26.10.2012 k tomuto úvěru přistoupil jejich syn Jiří Janča (nar. 1989), který se zavázal uhradit dluh po splatnosti a obnovit řádné splácení hypotéčního úvěru. Žádá proto o spojení obou řízení a povolení společného oddlužení manželů anonymizovano , když by byl použit jejich společný příjem.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu předmětného insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala dne 15.8.2012 u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž mimo jiné uvedla, že má více věřitelů a peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna splácet. V návrhu své závazky blíže označila co do věřitele, výše a právního důvodu závazku a jeho splatnosti, případně poslední úhrady. Dále uvedla, zda se jedná o závazky vykonatelné, zajištěné či nikoliv; zdůraznila, že jde o závazky společné s jejím manželem, které spadají do společného jmění manželů, návrh podal i její manžel a žádala o spojení obou řízení. Z insolvenčního návrhu a přiloženého seznamu závazků vyplývá, že dlužnice označila nezajištěné závazky v celkové výši 1.614.926 Kč a zajištěný závazek ve výši 254.827 Kč (celkem 1.869.754 Kč). V seznamu majetku uvedla movité věci (běžné vybavení domácnosti), jako svůj jediný příjem označila a doložila invalidní důchod ve výši 7.806 Kč, vyživovací povinnost má jen k manželovi, příjem manžela činí 12.481 Kč, kromě toho, jak dále uvedla, má manžel uzavřenu darovací smlouvu (ze dne 18.8.2012) s jejich synem Jánem Jančou (dárcem, nar. 1984), kterou se dárce zavázal platit otci po dobu oddlužení měsíčně 5.500 Kč. V doplnění návrhu uvedla, že jejich společný závazek (vůči Hypoteční bance, a.s. ve výši 254.827 Kč) je zajištěn majetkem jejího manžela, který nabyl na základě darovací smlouvy ze dne 26.11.2008.

Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 19762/2012 vyplývá, že spolu s dlužnicí podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení manžel dlužnice Ján Janča, který v něm označil zcela shodné závazky jako dlužnice-nezajištěné závazky v celkové výši 1.614.926 Kč a zajištěný závazek ve výši 254.827 Kč. V seznamu majetku uvedl movité věci (běžné vybavení domácnosti) a dále spoluvlastnický podíl ve výši ideální 1/2 na nemovitostech v jeho výlučném vlastnictví. Podle výpisu z katastru nemovitostí tyto nemovitosti jsou smluvně zastaveny k zajištění dlužníkem uvedeného závazku. Podle doloženého znaleckého posudku činí obvyklá cena nemovitostí jako celku 2.800.000 Kč. Manžel dlužnice dále k návrhu doložil čistý měsíční příjem z pracovního poměru ve výši 12.481 Kč a darovací smlouvu ze dne 18.8.2012, kterou se dárce Ján Janča zavázal poskytovat manželu dlužnice 5.500 Kč měsíčně po dobu 60 kalendářních měsíců nebo po celou dobu trvání oddlužení. Rovněž manžel dlužnice navrhl spojení řízení jeho insolvenčního s insolvenčním řízením jeho manželky.

Odvolací soud na základě shora uvedených zjištění především dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud se pro účely stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení nejprve zabýval otázkou, zda lze očekávat, že dlužnice splňuje podmínky pro povolení oddlužení, případně zda její úpadek bude nutné řešit konkursem. Shodně se soudem prvního stupně odvolací uzavírá, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře by podle předpisů upravujících srážky ze mzdy (zejména občanský soudní řád, nařízení č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách) dlužnice z jejího měsíčního příjmu 7.806 Kč mohla splácet (dle propočtu ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně) toliko 336 Kč měsíčně, což je zcela nepochybně nedostačující částka, která by nepostačovala ani na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce po dobu oddlužení. Závěr insolvenčního soudu, že dlužnice sama by plněním splátkového kalendáře neuhradila svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich závazků, byl proto správný.

Nicméně v této souvislosti se soud prvního stupně, s ohledem na jím zastávaný názor, že obě řízení nelze spojit, již nezabýval tím, zda podmínky oddlužení plněním splátkového kalendáře, případně zpeněžením majetkové podstaty, splňují oba manželé společně. Nelze přehlédnout, že oba dlužníci žádají o společné oddlužení jejich domácnosti, kterou zadlužili oba, ať již smlouvy s věřiteli uzavíral jeden z nich či oba společně (dle obou návrhů dlužnice zatěžuje společnou domácnost závazky v rozsahu 248.426 Kč, její manžel v rozsahu 592.247 a oba společně v rozsahu 1.029.080 Kč-z toho jeden závazek je zajištěný ve výši 254.827 Kč).

Odvolací soud se především (na rozdíl od soudu prvního stupně) nedomnívá, že v dané věci je zcela vyloučeno spojení insolvenčních řízení obou dlužníků (manželů) ke společnému řízení jen proto, že jeden ze závazků, byť je společný (smlouvu o úvěru dle návrhu uzavřeli oba), je zajištěn majetkem ve výlučném vlastnictví jednoho z nich (manžela dlužnice). Naopak i přes tuto skutečnost dle názoru odvolacího soudu spojení obou řízení nic nebrání a to právě proto, že jde o společný závazek, patřící do SJM, který jeden z manželů zajistil svým výlučným majetkem. Pokud by došlo k povolení oddlužení (při spojení obou věcí) a následně ke schválení oddlužení formou splátkového kalendáře a zajištěný věřitel by v průběhu řízení požádal o zpeněžení předmětu zajištění (§ 409 odst. 3 IZ), došlo by z výtěžku zpeněžení k úhradě takto zajištěného závazku i ve vztahu k dlužnici.

Nutno v této souvislosti doplnit, že pokud by při úvaze o oddlužení plněním splátkového kalendáře dle doposud doložených listin na splátkový kalendář (počítáno opět ke dni rozhodnutí soudu prvního, to je ke dni 16.10.2012) vedle dlužnice plnil i její manžel ze svého příjmu, který je doposud ve výši 12.481 Kč, pak by měsíčně platil (po odpočtu nezabavitelných částek) 3.452,-Kč, dále by plnil 5.500 Kč měsíčně z darovací smlouvy, což by společně s dlužnicí představilo částku 9.288 Kč (336 Kč + 3.452 Kč + 5.500 Kč). Po odečtení nároků insolvenčního správce ve výši 1.080 Kč (pokud by správce byl plátcem DPH) by oběma dlužníkům pro věřitele zůstala částka 8.208 Kč měsíčně; z této částky by za dobu pět let uhradili zbývajícím nezajištěným věřitelům 492.480 Kč, tedy nejméně 30,50 % nezajištěných závazků (z částky 1.614.926 Kč). Oddlužení plněním splátkového kalendáře tak v případě spojení řízení obou dlužníků (manželů) tedy nebylo vyloučeno.

Pokud by při spojení obou řízení nezajištění věřitelé hlasováním rozhodli (§ 402 IZ) o oddlužení formou zpeněžením majetkové podstaty, což nelze předem vyloučit, pak do majetkové podstaty by byl sepsán i výlučný majetek manžela dlužnice. Zejména pokud by manžel dlužnice za dané situace výslovně souhlasil, aby při zpeněžení tohoto majetku byly po uspokojení zajištěného věřitele ze zbývajícího výtěžku zpeněžení jeho výlučného majetku zapraveny i závazky, ke kterým se zavázala jen manželka, protože i ten spadá do SJM, pak by společné oddlužení touto formou opět nic nebránilo. Byl-li by totiž spoluvlastnický podíl manžela dlužnice na nemovitostech zpeněžen za cenu odpovídající ceně odhadované znalcem (dle doloženého znaleckého posudku dlužníkem), tj. za polovinu ceny nemovitostí ve výši 1.400.000 Kč, zajištěný závazek dlužnice a jejího manžela ve výši 254.827 Kč by byl z výtěžku zpeněžení uspokojen přednostně, pak jejich další tentokrát nezajištěné závazky (1.614.926 Kč) by mohly být uhrazeny ze zbývajícího výtěžku zpeněžení jeho podílu na nemovitostech, a lze předpokládat, že i ve vyšší výši než 30 % a dříve než za 5 let trvání splátkového kalendáře. Za dané situace by dlužníci opět splňovali podmínky pro spojení jejich řízení a pro řešení jejich úpadku oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty.

S ohledem na shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo předčasné a ve svých důsledcích nesprávné, neboť dlužnice a její manžel společně splňovali podmínky pro společné oddlužení přinejmenším ve formě splátkového kalendáře. Proto byl předčasný závěr o nutnosti vyzvat dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v maximální částce 50.000 Kč.

Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a odvoláním napadené usnesení změnil tak, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pro tentokrát neukládá.

V dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby si vyžádal od dlužnice její aktuální příjmy za posledních 6 měsíců, dále příjmy manžela za stejné období a opětovně zvážil, zda budou splňovat podmínky pro společné oddlužení formou splátkového kalendáře i pro rok 2013. Teprve poté soud prvního stupně opětovně zváží, zda bude potřeba, aby dlužnice pro další řízení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké nezbytné výši. Přitom nelze přehlédnout, že manžel dlužnice pro případ oddlužení zpeněžením majetkové podstaty zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč již uhradil.

Na adresu dlužnice i jejího manžela nutno pro další řízení uvést, že pokud žádají o oddlužení formou splátkového kalendáře, pak musí splnit především podmínku úhrady 30% nezajištěným věřitelům (z částky 1.614.926 Kč) za dobu 5 let. Pro rok 2012 tuto podmínku (jak je uvedeno shora) společně splňovali. Nicméně je třeba upozornit, že na základě nařízení vlády ze dne 20.12.2012 č. 482/2012 Sb. došlo pro rok 2013 ke zvýšení částek normativních nákladů na bydlení a v důsledku toho i ke zvýšení nezabavitelných částek z jejich příjmů. U normativních nákladů na bydlení se tato částka zvýšila z 5.352 Kč na částku 5.687 Kč, částka životního minima zůstala ve výši 3.410 Kč. Nezabavitelná částka jen na povinného se tak zvýšila z částky 5.841 Kč na částku 6.064 Kč a je nutno počítat i s nezabavitelnou částkou pro další vyživované osoby (viz nařízení vlády č. 595/2006 Sb.). Dále je nutno upozornit, že pokud by v řízení ustanovený insolvenční správce byl plátcem daně z přidané hodnoty, bude třeba pro případ oddlužení formou splátkového kalendáře počítat s tím, že od 1.1.2013 bude nutno k měsíční odměně správce ve výši 700 Kč a k jeho hotovým výdajům ve výši 150 Kč připočíst daň z přidané hodnoty ve výši 21% z dosavadních 20%. V důsledku toho dojde u obou dlužníků zcela nepochybně ke snížení částky z jejich příjmů určené pro splátky pro oddlužení. Dlužníci by proto měli zvážit, zda i za těchto okolností budou podmínky pro oddlužení formou splátkového kalendáře splňovat, případně zda své dosavadní příjmy, případně za pomoci zvýšení daru od třetí osoby, nezvýší.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 25. ledna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu